Scéna.cz 

Vděční studenti zahrnuli profesorku dary

Světoznámá francouzská herečka Annie Girardot se v uplynulém týdnu hned dvakrát představila českému publiku, jak jsme již na našem 1. kulturním portále Scena.cz informovali - nejprve ve Švandově divadle v Praze, a poté na mezinárodním festivalu v Hradci Králové. Vystoupila zde s monodramem Madame Marguerite brazilského spisovatele Roberta Athayda, který za ni získal prestižní brazilské ocenění Prix Koliere.
Tuto hru hrála již v roce 1974, a nově ji nastudovala opět roku 2001. Od té doby je její vystoupení neustále vyprodáno. Navíc v sezóně 2001/2002 obdržela díky této roli a Moliérovu cenou za nejlepší ženský herecký výkon udělovanou francouzskou divadelní kritikou.

Madam Marguerite je sólovým partem pro jednu herečku, jenž se (podobně jako například některé Goldflamovy hrdinky) obrací ke shromážděnému publiku. Hra poskytuje protagonistce velkou příležitost předvést svoji proměnlivost, hlasovou techniku či schopnost bezprostředního kontaktu s divákem. To vše tato energická šaramantní dáma z Paříže ovládá na výbornou.

Divadelní sál se tak rázem mění v učebnu, do níž s razantním povelem „Vztyk!“, vchází naše nová profesorka. Publikum, nyní již vlastně studenti, poslušně vstávají a nadšeně svoji „přidělenou“ kantorku vítají. Přednáška může začít.

Téma hodiny? Lekce ze života, jíž je třeba uchovat si dlouho v paměti. Mluví se a na tabuli píše o sexu, drogách, poslušnosti i revoltě, o moci a manipulaci či o víře a náboženství. Přesto, že její výklad je značně poutavý, tempo celé přednášky pozvolna upadá. Na vině patrně bude pro tyto účely příliš rozlehlý sál (studiová scéna či zkušebna s menším počtem posluchačů by rozhodně vyhovovala více) a dychtiví posluchači, které patrně odzbrojení kouzlem přednášející. Dalším mírným handicapem představení je, i přes simultánní tlumočení, jazyková bariéra. To vše brání v aktivnějším kontaktu s vyučující, po němž během výkladu ona sama několikrát marně volá. Zkrátka a dobře, hodina je vždy taková, jakou si ji žáci udělají. Naštěstí je zde zvonek, který hlásí přestávku (Diváci se kupodivu nechovají jako pravá školní mládež a tak divadlo – škola stojí dál).
Do druhé lekce však většina obecenstva rozhodně nepřichází s o nic větší odvahou. Učarování a obdiv ještě narostly. Girardotové Madam Marguarete však má dnešní vystoupení pevně v rukou a je to ona, kdo převážně diktuje tempo hry. Svojí nesmírnou energií, jenž dokáže přenést na diváky, tak hodinu znovu rozjíždí. Výuka nabírá na obrátkách a v naší milé lektorce se začíná probouzet její nepříliš vyrovnaná osobnost. Laskavý výklad plný humoru a ironie se rázem mění v doslova fanatické záchvaty teorie při nichž ze sebe, typicky kantorským stylem, sype jednu poučku žití za druhou. Přesto však naprosto lehce a suverénně s přesvědčivou dávkou niternosti a životní moudrosti dokáže všem přítomným odhalit tajemství svého celoživotního bádání. „Podstatné jméno je základ všeho, neboť svět bez něj, by byl světem bezejména.“ Další zazvonění bohužel ohlašuje konec dnešní výuky. Inu, nezbývá než se rozloučit. „Pamatujte, život není jen studium!“ Toť poslední rada zkušené pedagožky a vychovatelky.

Desetiminutový standing ovation, křišťálová mísa a desítky květin, jsou upřímnou odměnou nadšených diváků jejich profesorce Madam Marguerite-neskrývaně dojaté Annie Girardot. Ta na oplátku s nesmírnou radostí celému plénu podepíše před koncem roku „vysvědčení“.
Ať již se jim dostalo věnování do památníčku či nikoli, odnášejí si všichni, nejenom na prázdniny, jedinečný a nezapomenutelný zážitek.

Roberto Athayde: Madame Marguerite. Režie Jean-Luc Moreau. Hraje Annie Girardot Simultánní překlad Eva Sládková. Klicperovo divadlo v Hradci Králové 28.června 2003.