zvláštní poděkování
Volný.cz

Jiráskův Hronov 2019

Jiráskův Hronov 2019 - budova divadla

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Před pár dny skončil 89. ročník celostátního mezidruhového festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov. Opět tu bylo k vidění mnohé, nejen více než stovka rozmanitých představení pro všechny generace v hlavních programu a off-programu, ale bylo možno navštívit také koncerty v parku, diskuse o divadle v různých podobách (ať už konkrétní diskuse nad představeními v tzv. Problémovém klubu, či diskusním semináři SČDO, ale také noční Hyde park, zabývající se obecnějšími problémy nejen amatérského divadla), či na konci festivalu ukázky ze seminářů.

Právě semináře, nabízející trénink v různých divadelních oblastech, vedený profesionály z celé republiky, neodmyslitelně patří k tradici festivalu. Je fascinující pozorovat, jak se nejen dobrovolně, ale s nadšením a energií vrhají do tréninků a tvorby lidé všech generací, s nimiž se v jejich bydlišti během roku můžete setkat jako s politiky, učiteli, lékaři, IT specialisty, inženýry, účetními či studenty nejrůznějších typů škol. Jistě není náhodou, že právě přehlídky amatérského divadla se v průběhu totality stávaly oázami odporu a bublající revolučnosti. Právě na to se vzpomínalo nejen v úvodu přehlídky před Jiráskovým divadlem, ale následně též při besedě s pamětníky. A těmi byli nejen oficiální mluvčí, ale i spousta divadelníků, kteří jezdí na Hronov od dětství, takže mají za sebou přinejmenším 30 JH. A když se člověk rozhlédl po náměstí, bylo tu k vidění spousta mrňat, další potenciální generace divadelníků, jejich rodiče se třeba seznámili právě na Hronově.

Ale samozřejmě, že nejdůležitější položkou JH jsou představení, která postoupila na tuto vrcholnou nesoutěžní přehlídku z nižších stupňů soutěžních přehlídek. Dlouhá léta se diskutuje o tom, zda má mít přednost činohra, či dát více prostoru i dalším žánrům (ať jde o experimentální divadlo, loutkové divadlo či taneční divadlo). Podle sestavení programu ti, kteří vybírají, jsou jednoznačně pro činohru. Protože po loňské kritice činoherních kousků nejen neubylo, ale naopak přibylo.

A která představení si získala největší ohlas? Nelze samozřejmě vyjmenovat všechny, ale pokusím se alespoň telegraficky představit svůj žebříček TOP 10. Činím tak bez přesného pořadí, ale jak listuji programovou brožurou od prvního do posledního dne…

1. Mrož v krabici Plzeň, F. Kafka Du verstehst mich, nicht wahr?
2. DS Viktorka Holešov, V. Havel Audience
3. Mízou do dřeva Hradec Králové, Pavla Šefrnová-Bútorová: Kdyby se ztratili
4. Divadýlko na dlani Mladá Boleslav, A. a V. Mrštíkovi- P. Matoušek: Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat
5. JAMkA - drumka Svitavy, No Time for Losers
6. Divadlo Exil Pardubice, Petr Kolekčo: Kauza Médeia
7. Kufr a Kohout Štramberk, Barbora Hubáčková: Postýlka
8. Divadelní studio „V“ Brno, J.Galcarén: Grönholmova metoda
9. Ojebad Praha, J.Císař, O.Linhart a Ojebad: Odborná porota
9. Třetí věk Louny, Analéma

Mrož v krabici Plzeň, F. Kafka Du verstehst mich, nicht wahr?
Zvláštní druh na pomezí divadla a performance, inspirující se sice Kafkovým dílem, ale jinak spíše variující zvláštní vztah režiséra a jeho svěřenců prostřednictvím etud, kde neviditelný hlas „velkého bratra“ režiséra dává nesplnitelné pokyny, jimž se mladí herci snaží marně vyhovět. Temná, a zároveň černým humorem naplněná performance si získala pozornost na festivalu Mladá scéna, ale také na Wolkrově Prostějově.

DS Viktorka Holešov, V. Havel Audience
Oblíbená jednoaktovka Václava Havla, pivní dialog mezi Vaňkem a Sládkem, dokládající marasmus období socialismu, si vzala dvojice nově založeného uskupení za svůj, a nabídla svérázný pohled na tento text, se zdůrazněním lehce erotického motivu spojeného s nedostižnou Bohdalkou, jejíž fotografie se stává jakýmsi oltáříčkem ošoupané, pivem a močí čpící kanceláře Sládka. Sládkův moravský přízvuk a suverénní zvládání pití piva dodává interpretaci zvláštní tragickomický aspekt.

Mízou do dřeva Hradec Králové, Pavla Šefrnová-Bútorová: Kdyby se ztratili
Dvacetiminutová variace na obrazy předčasně zemřelého malíře Jindřicha Pevného vznikla jako součást večera na jeho počest. Pavla Šefrnová- Bútorová jako tvůrkyně hudby a veršů se společně s kolegyní Bárou Jožákovou inspirovaly obrazy svého kamaráda, ale také způsobem tvorby loutkářky Hany Voříškové, a podařilo se jim kouzlem žensky křehkého doteku obrazy rozpohybovat a vytvořit spojením hudby, slova a animace obrazů minimalistický, leč půvabný příběh.

Divadýlko na dlani Mladá Boleslav, A. a V. Mrštíkovi- P. Matoušek: Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat
Není festivalu, aby se na něm neobjevila nějaká variace na hru bratří Mrštíků Maryša. Tato verze vznikla v rámci jednoho divadelního semináře, a dala si za úkol rehabilitovat Vávru, Mrštíky odsouzeného do role hrubiána. V této intepretaci, kde jsou přítomni jako svědci také oba bratři Mrštíkové, intriku spustí matka Lízalová společně se svou sestrou Strouhalovou, pro které více než Vávra je fascinující jeho majetek - mlýn. Vávra ovšem v té době žije na hromádce celkem spokojeně s jistou Evou Bučkovou, a o Maryšu zas tak velký zájem nemá. Okrajovou postavou ovšem zůstává i Francek, který odchází na vojnu, aniž by došlo k nějakému dramatickému sblížení s Maryšou. Ta spíše pokukuje po lufťákovi V.Mrštíkovi… V tomto případě vše dopadne dobře, protože Maryša se s Vávrou domluví, a intriku společně překazí. Celé dílko, které vychází z původní hry, z níž cituje a jejíž motivy rozmanitě variuje, je chytře dotvořeno a nadlehčeno, aniž by původní text nějak parodovalo či znesvěcovalo.

JAMka- drumka Svitavy, No Time for Losers
Skupina mladých, kteří už překročili hranice dětského souboru Jany Mandlové a začali studovat na různých oborech brněnské JAMU, si vzala jako inspiraci hru S.d.Ch. Univerzální toaleta, ze zákulisí udělování jakýchsi hradních cen. Skupina na základě tohoto textu vytvořila politický kabaret, který permanentními drobnými aktualizacemi dokáže být stále IN. Název inscenace se inspiruje písní slavné skupiny Queens We Are the Champions. Trochu rozcuchané, živé divadlo s využitím předmětového divadla (WC štětky, konzervy, otvírák, kýčovitý stříbrný psíček ad.) bylo doporučeno na JH z Loutkářské Chrudimi.

Divadlo Exil Pardubice, Euripidés- P. Kolečko Kauza Médeia
Půvabná variace na známou Euripídovu hru z pera Petra Kolečka, posunutá do současnosti, se na scéně objevila pouze v jednom profesionálním, miniaturním divadle, A Studiu Rubín. Právě zde se inspirovala režisérka a protagonistka příběhu Jana Tichá a společně s kolegyní Danielou Meszárosovou a hudebníkem Matějem Karasem vytvořila působivou současnou tragikomedii na antické téma. V příběhu fiktivního souboje dvou žen o jednoho muže jsou zajímavým způsobem rozvíjeny charaktery obou protagonistek (Iáson zůstává jen záminkou a epizodní postavou), jejich „tance“ i komplexy méněcennosti. Na rozdíl od originálu Kolečkova textu, si Tichá vypůjčila z rubínovské inscenace nápad, aby Médeia mluvila česky a Glauka slovensky (herečka si sama text přeložila do slovenštiny). A právě tento dramatický moment dodává představení zvláštní jiskřivost a zábavnou koketérii.

Kufr a Kohout Štramberk, Barbora Hubáčková: Postýlka
Drobná one-woman show čerstvé matky Barbory Hubáčkové vtipně glosují „nejšťastnější období života matky“, které je zároveň tím nejobtížnějším. Za pomocí postýlky, za jejímiž mřížemi je protagonistka doslova uvězněna, monologem prokládaným něžným cinkáním hraček a ozdobiček pro nemluvňata, přesně vypovídá o tom, s čím se prvorodička potýká. Všichni totiž úplně nejlépe vědí, co a jak má dělat, přičemž rady jsou mnohdy protichůdné. A je tedy nejen těžké všem vyhovět, ale zároveň zůstat sama sebou a nezbláznit se z toho. Hubáčkové se to povedlo s lehkostí, úsměvem a nadhledem.

Divadelní studio „V“ Brno, J.Galcarén: Grönholmova metoda
Čtveřice herců na miniaturním prostoru 3 x 3 metry předvedla velice sugestivní výkony, které překonaly mnohé z profesionálních divadel, jejichž představení byla na JH k vidění. A i když se jedná o hru katalánského autora, podobný příběh by se mohl odehrát v jakékoli evropské zemi. Grönholmova metoda je velmi svéráznou metodou, kterou fiktivní společnost využívá jako test při přijímání nových pracovníků. V tomto případě jde o prestižní a dobře placené místo personálního ředitele, na něž se dostali do finále čtyři uchazeči. Každý z nich má ale nějaký skrytý problém.Tito čtyři uchazeči mají řešit zdánlivě reálné, psychologicky náročné situace, které se později ukážou jako modelové. Vše je totiž dost jinak, než se mohlo z prvního pohledu zdát. Tato rovnice o mnoha neznámých ovšem vytváří poutavou podívanou od začátku do konce, a nutí diváka k přemýšlení nad tím, jak by se v daných situacích zachoval on.

Ojebad Praha, J.Císař, O.Linhart a Ojebad: Odborná porota
Porota Šrámkova Písku prý váhala, zda se v tomto případě jedná opravdu o experimentální divadlo, nebo o regulérní činohru. Těžko říci, je to se vší pravděpodobností kombinace obojího. Soubor při realizaci vyšel nejen z brožury legendárního profesora Jana Císaře Práce porotce amatérského divadla, ale také z vlastních zkušeností z nejrůznějších typů přehlídek. V postavách porotců mohou zasvěcení diváci objevovat rozmanité konkrétní postavy z divadelního prostředí a bavit se i konkrétními situacemi, které se nápadně podobají těm reálným. Ale to je jen jedna polovina konceptu, ta druhá je nadstavbou, která současně kritizuje uváděný tvar ústy porotců. Je to samozřejmě nadsázka s prvky černého humoru, ale chvílemi se až nebezpečně přibližuje dokumentárnímu divadlu. Tím vzniká zvláštní situace, která vlastně i po recenzentech žádá jakýsi až cimrmanovský pokus o humor. Celá věc je navíc koncipována jako nekonečná smyčka neustále se opakujícího procesu, takže pokud sami protagonisté tuto smyčku razantně nepřeruší, může se hrát i několikrát dokola.

Třetí věk Louny, Analéma
Šestice žen v důchodovém věku, které se před více než deseti lety s lektorkou Renatou Vordovou pustily do hraní divadla, se objevuje na Hronově pravidelně a vždy – nejen kvůli svému věku, ale také kvůli probíraným tématům a smyslu pro humor – získávají velké sympatie diváků. Tentokrát se v projektu Analéma zaměřily na poslední věci člověka, a samy sobě kladou otázky, na které si obvykle neodpovídáme, a příbuzní se ostýchají zeptat. Napadlo by vás přemýšlet o tom, jak si představujete svůj pohřeb, co po vás na světě zbude, či třeba nad tím, proč se jmenujete zrovna tak, jak se jmenujete? Představení je tedy kombinací dokumentárního divadla a poetické stylizace. Samotné ženy po pravdě odpovídaly na otázky, a režisérka Renata Vordová dala jejich výpovědi do kompaktního tvaru. Je to hravé, dojemné, veselé i smutné, autentické. A jestli ženy při rozhovoru pro Zpravodaj JH přiznaly, že těch posledních 10 let strávených v kolektivu Třetí věk pro ně bylo (téměř) nejhezčí období života, tak i to samo o sobě o mnohém vypovídá.
Jiráskův Hronov 2019 je tedy za námi, ať žije JH 2020. Tedy 90.ročník. Pokud chcete být přítomni na tom jubilejním devadesátém, zapište si datum 1. - 8. srpna 2020.

19.8.2019 22:08:46 Jana Soprová | rubrika - Recenze