Scéna.cz 

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavnímu městu významný úsek Budíkovy práce, který věnoval Vile Tugendhat. Tuto vilu se mu v padesátých letech podařilo zdokumentovat v době, kdy sloužila jako rehabilitační středisko pro děti a mládež. Zachycením dívek s medicinbály v proskleném pokoji získal pozornost veřejnosti, i mnoho prestižních ocenění. Soubornou výstavu těchto fotografií představuje pod názvem Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka. Studijní a dokumentační centrum Norbertov, probíhá výstava do 26. 5. 2024.

Začal fotografovat v šestnácti letech a brzy se stal jedním z nejúspěšnějších fotografů v Československu. Budíkovy snímky jsou typické dynamickým zobrazením prostoru, ve kterých využívá hru s přirozeným světlem a stíny. Díky těmto principům, jako jeden z mála, přiblížil veřejnosti proměnu Vily Tugendhat z podoby „tělocvičny“ do obnovené kulturní památky.
„Velmi nás těší, že se Muzeu města Prahy podařilo přivést dílo Miloše Budíka a může tak přiblížit jeho práci širšímu okruhu návštěvníků než doposud,“ říká ředitel Muzea Ivo Macek.
„V prostoru Studijního a dokumentačního centra Norbertov v Praze, představujeme vybranou část Budíkovy tvorby, věnovanou unikátnímu souboru fotografií zachycujících interiéry významné kulturní památky UNESCO, Vily Tugendhat. Tyto snímky mapují pohnutou historii jedné z nejvýznamnějších vilových realizací Miese Van der Rohe, která, v období poválečné „obnovy“, kdy vila prošla náročným testem svého využití v rámci kolektivních programů. Fotografie vynikají svou citlivou krásou a poukazují na sílu vynikající architektury, která svou estetikou a kvalitou může vytvářet prostředí pro různé osudy a využití." dodává kurátorka výstavy Maria Szadkowska.

Vila Tugendhat a Müllerova vila představují v současnosti vrcholné příklady domů-muzeí v Evropě. Díky důkladné obnově slouží obě vily veřejnosti jako významné památky moderní architektury, prezentující nejen architektonické hodnoty, ale také životní příběhy lidí, kteří tyto domy vlastnili či užívali. Po druhé světové válce sloužily Vila Tugendhat a Müllerova vila novým vlastníkům jako různé skladiště, depozitáře, úřadovny či hotely.
Müllerova vila díky svému složitému vnitřnímu rozložení nebyla vhodná k přeměně na mateřskou školu či tělocvičnu, na rozdíl od Vily Tugendhat. Toto paradoxní využití jednoho z nejluxusnějších interiérů evropské moderní architektury zdokumentoval Miloš Budík v roce 1956. Sbírka fotografií tak představuje varování před dehonestací památek obecně, ale také zajímavý dokument o nadčasové architektuře Vily Tugendhat, která se dokázala s noblesou vyrovnat s dočasnou funkcí tělocvičného střediska.