zvláštní poděkování
Volný.cz

Lucia Korená: Puberta není legrace…

Lucia Korená v inscenaci Anna Franková

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Na zlínský divadelní festival Setkání – Stretnutie 2018 dorazilo i Nové divadlo v Nitře s úspěšnou inscenací Anna Franková v režii Šimona Spišáka. Židovskou dívku Annu Frankovou, která si v úkrytu během druhé světové války píše deník, ztvárnila vynikajícím způsobem Lucia Korená, která za tuto roli obdržela slovenskou obdobu české Thálie, Cenu DOSKY za rok 2017. O dospívání Anny Frankové, ale i o dospívání obecně jsme si povídaly s její představitelkou Luciou Korenou., ale narazily jsme i na její další uměleckou dovednost – hudbu.

  • Bylo při studování role Anny Frankové hodně obtížné zvládnout přechody z humoru do smutku, rychlé proměny citových stavů a nálad?
    Pro mě to byl výslovně režijní nárok, požadavek na střih. Často, když jsem začala příliš psychologizovat a příliš prožívat, režisér mě z toho velmi vědomě vyhazoval. Chtěl, abych hovořila, jako bych psala deník. Jako by to byly zápisky, které jsou předem promyšlené a už jen zapisované. Přirozeně se tam dostala i psychologie a emoce. Ale když jsem šla do přílišné emotivní hloubky, režisér mi v tom bránil. Chtěl to více na povrchu, více popisné. A pokud jde o ty střihy, to byl také jeho požadavek. Já vím (mám to v hlavě), že mám jistou emoci, když hraju, v pauze je střih a nastupuje úplně jiná emoce. Taková byla režijní koncepce, kterou režisér Šimon Spišák ode mě vyžadoval. Žádné pomalé přechody, ale vysloveně střihová práce s emocí.
  • Bylo při tom vůbec možné čerpat z nějakých vlastních zážitků v pubertě?
    To ano. Já jsem v době, kdy jsme to zkoušeli, hledala nějaké vlastní zápisky a snažila se rozpomenout, v jakém rozpoložení jsem byla v tom věku. Anně Frankové, když psala v úkrytu deník, bylo od třinácti do patnácti let. Pokoušela jsem se dopátrat vlastních zážitků, vzpomenout si na to. Zjistila jsem, že i já jsem byla v té době hrozně „dospělácká“. Skrze ty zápisky jsem pochopila, že dítě v tom věku je už hodně dospělé. Vlastně jsem byla sama překvapená svou vlastní uvědomělostí v tom věku, která byla patrná z mých poznámek. Sama si ty detaily dobře pamatuju. Například první polibek: jasně si vybavuju své pocity spojené s ním. Podařilo se mi evokovat tyto emoce, velmi živě se na ně rozpomenout.
  • Dá se říci, že jste nacházela identitu pocitů? Něco, co jste měla společného a Annou, například ve vztahu k matce?
    Myslím, hlavně ten pocit, že je nepochopená, že ona to myslí dobře a vnitřní otázky, proč jí nikdo nechápe. Proč ji všichni považují za takovou …, vždyť ona je v nitru úplně jiná. Tuto emoci považuju za společnou pro všechny lidi v tomto věku. Mají to opravdu těžké, psychický vývoj v tomto období není legrace, je to vážná věc.
  • Takže podle Vás to mají mladí složitější?
    Ano, myslím, že většina přemýšlivých lidí v tom věku má podobné pocity. Hledají, profilují se. Ale například v tom pocitu vůči matce jsem se s Annou vůbec neztotožnila. Pamatuju se, že mě rodiče „otravovali“, ale takový vyhraněný názor, že nemám ráda svoji matku, že bych ji dokázala udeřit, jsem neměla. Jinak podobnosti tam určitě jsou, i ta láska, první zamilovanost. Pamatuji si, jak jsem to prožívala.
  • Takže ta role ve Vás oživila určitou část života?
    Ano, a jsem za to velmi vděčná, protože jsem si uvědomila, že to bylo velmi krásné období mého života.
  • Zdá se, že je pro Vás tato role dost zásadní. Nebo máte ještě nějakou jinou, ke které se můžete takto vztahovat?
    Ano, dá se to říci, pokud jde o činohru. Ale mám i jiný způsob seberealizace, věnuji se hodně hudbě. Zpívám a vytvářím hudební složku pro jiné divadelní produkce. Jsem kapelnice a zacházím s různými hudebními nástroji i když na všechny úplně profesionálně hrát neumím a v této roli se cítím také velmi dobře.
  • Zabývala jste se dříve herectvím nebo hudbou nebo obojím zároveň?
    Studovala jsem střední školu se zaměřením na muzikál, takže se to všechno propojovalo dohromady, pak jsem se hlavně věnovala herectví, dělala jsem loutkářství a nakonec se naskytla spolupráce s Teatro Tatro. To bude mimochodem zítra na festivalu uvádět „Mistra a Margaretu“ (18. května). Tam účinkuju jako hudebnice, zpívám a hraju na všechny možné nástroje. Zkrátka, obstarávám živou hudbu, zvuk, celou hudební složku tohoto představení. Tahle práce se objevila v době, kdy se mi narodila dcera. Přes Andreje Kalynku jsem se pak začala více věnovat hudbě v divadle. Od té doby se mi to stále „nabaluje“. Vzniklo už několik projektů, kde jsem i v jiné pozici než jako herečka. Jsem i za toto vděčná a velmi mě to baví.
  • Co je teď před Vámi? Co Vás čeká v herecké nebo hudební branži?
    Teď se snažím hlavně efektivně využít čas, protože hodně cestuju a hraju. Účinkuju v Rozmarném létě v Mahenově divadle v Brně jako hudebnice a zpěvačka a hraju v kapele. Často tedy jezdím do Brna. A také v Novém divadla v Nitře máme řadu zájezdů, takže jsem hodně na cestách. Doma se snažím trávit čas s dcerou, to je pro mě velice důležité. Momentálně se těším na to, že skončí tato sezóna a trochu se zregeneruju. A pak zase čeká nový dramaturgický plán Nového divadla…

    11.6.2018 12:06:11 Helena Kozlová | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 42 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Amerikánka (Jatka78)

    Časopis 42 - sekce

    HUDBA

    Smetana-Haj mají nový klip ve stylu „space age“

    Emma a Jordan v novém videoklipu Lost & Found

    Rok po vydání úspěšného společného singlu No Fire přichází dvojice Emma Smetana a Jordan Haj s novou písní, o celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UM?NÍ

    Mnichovská dohoda je zpět!

    Z výstavy Mnichovská dohoda je zpět!

    U příležitosti 100. výročí vzniku Československa bude poprvé v historii v České republice k vidění soubor orig celý článek

    další články...