Scéna.cz 

Aleš Petráš: Na Moravě mi otevřeli srdce…

Herec Aleš Petráš pochází z Mostu. Potvrdil nám, že stát se hercem toužil už od dětství. Na přání rodičů však přihlášku na hereckou konzervatoř nepodal, ale středoškolská studia strávil na škole se sociálním zaměřením. Přiznal, že byl jediným klukem v ročníku, díky tomu se naučil lépe rozumět spolužačkám a dívkám vůbec. Pochopil, že kluci mají skutečně jiný druh humoru. Studiu herectví se věnoval na JAMU v Brně. Kolegové z divadla mu z legrace při cestě na Moravu říkají, když se zastavují u Devíti křížů, tak tady ti začíná platit diplom… Bere to jako nadsázku, jak jinak. Rovněž si zvykl, že ho někdo ztotožňuje s jistou reklamou spojenou s popěvkem. To už jen pokrčí rameny a pomyslí si, zda to pokřikování muselo být. Po krátkém angažmá v rodném městě Mostě se přesunul do Městského divadla v Mladé Boleslavi, ale spolupracuje také s Divadelním spolkem Kašpar, tedy s Divadlem v Celetné. Kromě rolí, jsme se také zeptali, které divadlo považuje za svůj druhý domov? Také nám prozradil, jak se připravuje představení postavené na herecké improvizaci a takový je Shakespeare ve 120 minutách. Došlo i na generační otázky – Mladí lidé versus autorita, vztah jeho rodičů k divadlu a jak se těší na novou roli v inscenaci Srpen v zemi indiánů… Odložme na chvíli skleničky šampaňského, nechme silvestr pomalu plynout do noci…

Shakespeare ve 120 minutách, tvá poslední premiéra, stíháte to skutečně odehrát za zmíněné dvě hodiny?
Dokonce i s pauzou.

Na této inscenaci se v Městském divadle Mladá Boleslav podílely samé ženy – režie Tereza Karpianus, dramaturgie Lenka Smrčková a tvé herecké kolegyně Alena Bazalová a Karolína Frydecká, jak se mezi nimi cítíš?
Sice to je na jevišti genderově nevyvážené, ale hudbu měl na starosti David Smečka, autorem výpravy Petr B. Novák. Tím se to trochu vyrovnává. Jinak mezi ženami se cítím velmi dobře. Po mých zkušenostech na střední odborné škole interDACT, kde jsem byl jediným klukem v ročníku, tak s tím nemám problém. Naučil jsem se spolužačky vnímat a komunikovat s nimi. I když některé fórky, které dělají kluci, děvčata neocenila.

Shakespeare ve 120 minutách je podle tebe spíš blbnutí, nebo je možné brát tuto inscenaci navážno?
Zkoušení bylo blbnutí, záleží na divákovi, jakou bude mít náladu, na kterou stranu se přikloní. Myslím si, že od každého je v tom textu trochu. My na jevišti mezi tím balancujeme.

Tři američtí dramatici dali třem hercům v roce 1987 úkol zahrát ve 120 minutách Macbetha, Julii, Hamleta, Ofélii a plejádu dalších postav. Prozradíš, jaké bylo zkoušení?
Mustr je daný, záleží na každém divadlu, jak si to uzpůsobí. Máš dané nějaké situace, musíš improvizovat na daná témata. Například víš, že Titus Andronicus má předvést kuchařskou show. Jak to pojmeš, co řekneš, to všechno je na tobě. Při zkouškách jsme hodně blbli. Improvizovali jsme, co to dalo, hodně nás to bavilo. Nakonec jsme ty gagy a fóry museli fixovat. To už bylo těžší a bylo to docela složité.

Hraješ s Alenou Bazalovou, s tou jsi takřka vrstevník, k tomu máš k sobě Karolinu Frydeckou, ta je od vás generačně dál. Jak jste se spolu sehrávali?
Generační tření nenastalo. Bylo zajímavé vidět, jak na to jdeme každý jiným způsobem. Karolina, zkušená herečka, je zvyklá na daný text, ale ten nebyl. Vždycky bylo vidět, že má obrovskou domácí přípravu a vždy s něčím přijde. Vymyslel jsem nějaký fór, začali jsme blbnout, Karolina druhý den přišla s tím, že už si to doma předpřipravila. Každý jsme na to šli jinak. To nám dalo společný výsledek.

Jak se v tom cítíš po premiéře?
Nevím. Reakce jsou rozporuplné. Premiéra byla trochu v křeči, to ani jinak nejde. Nevím, co si o tom myslí diváci a na nich je to hodně závislé. Určitě je to jedna z inscenací, která se musí ohrát, po deseti uvedeních si můžeme teprve říct, jaké to je.

V rámci improvizace potřebuješ mít ve hře Ofélii. A tu si vybíráš z řad divaček. Máš na to nějaký fígl?
Vždycky doufám, že přijde na jeviště dobrovolně. Při premiéře se tak nestalo a musím tě ubezpečit, nebyla a nikdy není dopředu dohodnutá. V podstatě si nějakou divačku vyberu od začátku hraní. Snažím se s ní navázat kontakt, pomrkávám na ni, usmívám se. Když vidím, že mi to vrací, tak vím, že mám šanci, aby přišla sama na jeviště.

Při premiéře ti nebezpečně odlétl meč….
Zradil, skutečně. Má to být takový fór, dvě části spojené malinkým klacíčkem. Švihnu a špička má odpadnout, tím se Tibalt naprosto ztrapní. Na premiéře to prostě nevyšlo. Špička meče velmi prudce odletěla do hlediště, míjela diváky skutečně o fous. Asi jsem musel v tom premiérovém stresu zprudka švihnout. Meč je sice ze dřeva, ale i tak to mohlo někoho zranit.

Pojďme k tvým studiím. Vzal jsi to z Mostu do Prahy oklikou přes Brno, pak angažmá v Městském divadle v Mostě a Mladé Boleslavi…
Ještě nesmíme zapomenout na Městské divadlo ve Zlíně. Jinak v Mostě jsem se narodil. Vyrůstal jsem tam, chodil do divadla, později na dramatický kroužek. Střední školu jsem dal kvůli rodičům. Vystudoval jsem obor sociální správa. Vzpomínám, jak jsme pomáhali neziskovým organizacím, podíleli jsme se na různých charitativních akcích. Snad se mi to ještě bude v životě hodit. JAMU, činoherní herectví, to byl můj splněný sen. Do Městského divadla v Mostě jsem se chtěl jít do angažmá vždycky. Tak nějak se vrátit na ta prkna, kde jsem začínal jako dítě. Nakonec jsem tam nebyl spokojený, i když jsem dostával hezké příležitosti, například hlavní roli McMurphyho v Přeletu nad kukaččím hnízdem, což byla moje srdcovka. Po půl roce jsem dal výpověď a odešel jsem.

Zmínil jsi Městské divadlo Zlín, Romance pro křídlovku, mimochodem jsem tě v tom viděl…
…opravdu?

Je to jedno z divadel, se kterým Scena.cz spolupracuje od samého začátku.
Romance pro křídlovku, to byla má první role v profesionálním divadle. Na to se opravdu nedá zapomenout. Tehdy jsem byl ve čtvrtém ročníku na JAMU. Nabídli mi angažmá. Hodně jsem to zvažoval. Nakonec jsem se rozhodl. V den, kdy jsem se rozhodl podepsat smlouvu, mi volal Jakub Špalek, principál spolku Kašpar. Vůbec jsem netušil, kde mě objevil a hlavně proč mi volá.

Tak s kým mluvíš, to jsi asi věděl?
Samozřejmě. Jen jsem neviděl v nastudování Divadla v Celetné žádnou inscenaci, ani to nebylo divadlo, kam bych posílal životopis. Jakub Špalek sice byl v Martě na představení (scéna JAMU v Brně – pozn. red.), ale osobně mě neviděl, jen na fotce. Prý mě doporučil Filip Nuckolls. Nabídl mi roli Parise v Romeovi a Julii. Váhal jsem, role nijak veliká, do toho Praha. Nakonec jsem nabídku přijal a angažmá ve Zlíně jsem odmítl. Dnes mám v Celetné na deset rolí a začínám zkoušet další inscenaci.

A ve finále jezdíš mezi Prahou a Mladou Boleslaví?
Dnes jsem hlavně v Celetné, role tady převažují. V Boleslavi mám částečný úvazek.

S Kašparem například hraješ v inscenaci Dopisy, kde se setkáváš na jevišti s Ilonou Svobodovou…
To je krásné představení. Hraji mladého Vrchlického, Ilona paní Podlipskou, jeho pravou lásku. Když mi tuto roli Jakub nabídl, měl jsem skutečně velkou radost. S Ilonou jsme na jevišti v Romeovi a Julii, kde s ní coby chůvou tančím, tam nemáme žádný dialog. Za to v Dopisech si to užíváme.

Když jsme u rolí – Kristián de Neuvillette, inscenace Cyrano z Bergeracu. Podle tebe je Kristián floutek nebo hrdina?
Režisér Pavel Khek se nerozhodl pro linku hloupého a naivního Kristiána a za to jsem moc rád. Spolu jsme na něm hledali jiné polohy a barvy. Dle mého názoru je to frajer. Roxanu nezískal jen svou pohledností. Prostě je to mladý, šikovný a pěkný kluk, jako třeba já.

(Smích.) Čekal jsem, že to řekneš. Ono to ani jinak nejde…
Opravdu ho beru za frajera, který se dokonce postaví i Cyranovi. Dělá si z něj legraci a to dokazuje, že není naivní blbeček. Nemá strach ze Cyrana, byť ten je představován jako obrovská a silná osobnost.

Obraz dnešních mladých lidí „neuznávat autority“ je hodně v módě.
Dle mého je to tak trochu dobře. Když to není přehnané, vulgární, tak je někdy dobré jít přes autoritu, přes nějaké zažité tendence.

Jako herec bys měl přeci autority hodně uznávat – režisér, principál divadla, kolegové na jevišti…
Jasně.

…pak bys asi nehrál v reklamě. Mimochodem, nakolik ti vadí, že tam jsi v detailu nebo raději bereš reklamu, kde se jen mihneš?
Na reklamy jsem měl velkou kliku. V jednom roce jsem natočil celkem tři. Za žádnou se rozhodně nestydím. Jsem herec a beru to jako svou práci. Honorář je prostě honorář.

Reakce diváků jsou různé, to už patří k tvému povolání. Co na tvou hereckou dráhu říkají tví rodiče?
Maminka pracuje v masně, tatínek má stavební firmu. Konzervatoř u nich neprošla, proto zmíněná sociální škola. JAMU - tu už jsem si prosadil. Nakonec jsem za Brno rád. Kdybych byl v Praze, tak do Mostu to je hodina cesty. Takto jsem se musel postavit na vlastní nohy. Domů jsem jezdil na Vánoce a na chvíli v létě. V Brně jsem žil naplno. Měl jsem tam byt, musel jsem se o sebe postarat. Ze začátku jsem pracoval, kde to šlo a pak jsem přes tři roky pracoval v kavárně. Nádherné prostory, bavilo mě to. Naučil jsem se vařit chutné kafe, objevil jsem latté art, dokonce umím i tříbarevné laté, což považuji za vrchol své barmanské kariéry.

Jestli můžeme k tvým rodičům…
Tatínek do divadla nejezdí. Byl v Mostě na Přeletu nad kukaččím hnízdem, protože to je jeho oblíbený film. Když jsem mu řekl, že tam budu hrát Randleho Patricka McMurphyho, tak konstatoval, že se snad všichni zbláznili. Na premiéře celou dobu řešil, jak se na scéně otevírají dveře na čip. Nepoplácal mě, nic mi neřekl. Prostě je to chlap, co nedává najevo city. Hrdý je, ale neřekne to. Maminka na premiéry jezdí často, divadlo má ráda, ovšem ne všechno se jí líbí. Není taková ta vděčná maminka, co vezme cokoliv.

Užíváš si role v Divadle v Celetné i v Městském divadle Mladá Boleslav. Každá scéna je úplně jiná. Celetná – půdní prostor, Mladá Boleslav – nádherné secesní kukátko…
Ptáš se, co je lepší?

Ne, jen konstatuji… Dle mého jde spíš o lidi?
Přesně tak a nejen na jevišti, ale i v zákulisí a hlavně, co kam chodí za diváky. To je skutečný rozdíl. V Mladé Boleslavi je to publikum, které něco očekává, má vžité inscenační představy, cokoliv je mimo, tak to vybočuje a je to divné. Například jsme hráli Osiřelý západ a to pro ně nebylo zkousnutelné. A přitom je to výborný text, skvělá hra.

Ale zlo mezi lidmi je, o ničem jiném to není.
Přišlo mi to líto. Nemusí se mi něco líbit, ale pohrdat něčí prací? Taková neúcta v podstatě k celému divadlu. Nikdo z nás se nechce dva měsíce podílet na něčem, co by bylo úplně špatné. Vždycky chceme podat vynikající výkon. Osiřelák jsme hráli v aréně a když někteří diváci odcházeli v průběhu hry, bylo mi to opravdu líto.

V roce 2012 jsi přišel do Celetné. Najednou kolem tebe televizní a mediální hvězdy. Jaké si měl pocity?
V podstatě se musím přiznat, že jsem si ani neměl z čeho sednout na zadek. Ke mně se nikdo špatně nechoval. Měl jsem k nim úctu a respekt. Všichni tady jsou výborní profíci a skvělí kolegové. Postupně jsme se stali přáteli. Nedali mi nějak sežrat, že jsem v souboru nováček.

Co tě čeká v Celetné nyní?
Připravujeme inscenaci Srpen v zemi indiánů. Hlavní roli Violet Westonové hraje Milena Steinmasslová. Já hraji jejího synovce Charlese Aikena jr. Bude to režijní debut Pavla Lagnera. Viděl jsem film, i když divadelní text se mi líbí daleko víc. Působí svěže, je svižnější a zajímavější. Těším se na to moc. Po prvním čtení nastala velká debata, co v tom kdo vidí, co všechno může být pravda. Objevujeme to. Právě to se mi na Divadelním spolku Kašpar nejvíc líbí. Někdo přijde s nápadem a osloví ostatní. Na nástěnce nevisí obsazení, které někdo z vedení vymyslí. V Celetné nám role nabízejí. Přečteme si scénář, a pak buď přijmu, a nebo ne.

Ve kterém divadle ses nejvíc cítil doma?
Ve Zlíně. (bez rozmýšlení) Byla to má první práce na profesionální scéně a nádherná role. Bylo mi tam příjemně a všichni se o mě hezky starali a pomáhali mi. Město Zlín je skvělé a krásné. Když je mi úzko, tak si říkám, proč jsem tam nezůstal. Určitě se tam někdy vrátím. Mám Moravu rád. Pocházím z Mostu, který mi k srdci nepřirostl a nerad se tam vracím. Ve Zlíně to bylo něco jiného. Otevřeli mi tam srdce…

Aleš Petráš
Narodil se 29. května 1988 ve znamení Blíženců. Pochází ze severních Čech z města Mostu. A hercem chtěl být již od dětství. Po maturitě na SOŠ interDACT v oboru sociální správa byl přijat na Brněnskou JAMU, kde vystudoval činoherní herectví. V rámci školy se zúčastnil divadelních festivalů v Německu, Rakousku, Slovensku a Rusku. Ve studiu Marta v roce 2012 absolvoval v inscenacích Princ Homburský (role Kurfiřta, režie I. Buraj), Mrzák inishmaanský (role Bartleyho, režie I. Krobot) a Povodeň (role Lea, režie A. Bergman).
Svou první velkou roli ztvárnil ještě při studiích na scéně Zlínského divadla, kde nastudoval postavu Františka v Hrubínově Romanci pro křídlovku (režie J. Nvota).
Hned po absolutoriu v roce 2012 se stal členem divadelního spolku Kašpar v divadle v Celetné, se kterým spolupracuje dodnes. Krátce působil na scéně Městského divadla v Mostě (2012 - 2013), kde ztvárnil svou nejoblíbenější a nejvýznamnější roli R. P. McMurphyho v inscenaci Přelet nad kukaččím hnizdem. Do této role byl obsazen ve svých 24 letech režisérem Pavlem Khekem, který mu následně nabídl další spolupráci a přizval jej do Městských divadel pražských, kde hostoval v roli Adama v inscenaci Markéta Lazarová. Od ledna 2014 přijal angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Spolupracuje s Divadelním spolkem Kašpar.

Městské divadlo Mladá Boleslav
Aleš - J. Borgeson&A.Long&D.Singer - Shakespeare ve 120 minutách; Francouzský král - z videaWilliam Shakespeare - Král Lear; Kníže ZvjozdičM. J. Lermontov - Maškaráda; Algernon MoncrieffOscar Wilde - Jak je důležité míti Filipa; Roland Totheroh-RolliePavel Khek&Lenka Smrčková - Chaplin; Inspektor SlackAgatha Christie - Vražda na faře; Kristián de Neuvillette Edmond Rostand - Cyrano z Bergeracu; BiffArthur Miller - Smrt obchodního cestujícího; Valene ConnorMartin McDonagh - Osiřelý západ

Divadlo v Celetné
Opilí, Dopisy, Klec, Mrzák Inishmaanský, Za časů tlustých krav, Othello, Romeo a Julie, Cyrano, Mikulášovy patálie /alt./ a Mikulášovy prázdniny /alt./.