Scéna.cz 

Bouřkové mraky nad Národním

Zalistujeme-li dějinami české divadelní kultury, těžko najdeme období, kdy by divadla fungovala bez politických tlaků a mohla se soustředit pouze na svůj program. Problémy se samozřejmě nevyhýbají ani těm největším divadlům Příkladem za všechny mohou být Národní divadla – v Praze i Brně v uplynulé sezóně. V Brně se po odchodu Daniela Dvořáka vystřídali dva provizorní šéfové, a zatím se nepodařilo nového ředitele najít. K tomu se přidala další komplikace - z Reduty do Divadla na zábradlí odchází Petr Štědroň a Dora Viceníková, a nad budoucností scény tak visí otazník.

Ještě pestřejší byla v tomto směru sezóna pražského Národního divadla. Po předčasném odvolání Ondřeje Černého se tu za bouřlivých protestů vystřídali dva provizorní šéfové (Martin Sankot a Václava Pelouch). Už to vypadalo, že příští sezóna by mohla začít fungovat normálně, když odborná komise doporučila na místo ředitele zkušeného Jana Buriana. Absurdní zápletka přišla nečekaně v den, kdy měl nastoupit do funkce. Nový ministr kultury Jiří Balvín jej odvolal v den nástupu, tedy 1. srpna. Chatrný argument, že nový ředitel nevzešel z veřejného konkursu, neobstojí. Svědčí nejen o neznalosti českého divadelního prostředí, ale i mezinárodního kontextu. V evropských zemích je běžná praxe, že ředitelé takto významných institucí obvykle nevycházejí z veřejných konkursů, kam se může přihlásit kdokoli, ale je osloven určitý okruh kandidátů, kteří přicházejí v úvahu pro takový post. V českém prostředí je lidí, vhodných pro takovou funkci, citelný nedostatek. Jan Burian jako dlouholetý ředitel plzeňského divadla s několika scénami takovou praxi jako jeden z mála má. Navíc k tomu přistupuje fakt, že je nefér odvolat kohokoli dříve, než mohl vůbec začít pracovat. Balvín si jistě nedovedl představit, jaké tornádo svým rozhodnutím rozpoutá. Burianovo odvolání nejenže vzbudilo silnou nevoli z řad divadelníků, ale způsobilo téměř masové výpovědi uměleckých pracovníků ND, od uměleckého šéfa činohry Michala Dočekala, nově jmenované šéfky opery Silvie Hroncové, ale také dramaturgů a herců. I když na nátlak Jiřího Rusnoka ministr kultury do funkce ředitele Jana Buriana vrátil, situace je stále napjatá. Herci, na nichž stojí repertoár, mj. Miroslav Donutil, Ondřej Pavelka, David Prachař, Jan Dolanský a další, nechtějí výpovědi vzít zpět, vzhledem k nejistotě, způsobené trvalými politickými tlaky na ND a zacházení s nimi „jako s kusem hadru“.
Situace, do které ministr kultury nového ředitele dostal, je tedy v podstatě patová. Pokud se výpovědi herců zůstanou v platnosti, hrozí situace, kdy Národní divadlo nebude schopno hrát. I když platí dvojměsíční výpovědní lhůta, nejpozději v listopadu by tak činohernímu souboru chyběla zhruba polovinu herců. Jak se celá záležitost vyvine, je doslova ve hvězdách. V každém případě je to dramatická situace, která nemá v naši divadelní historii obdoby. Možná, že by některým politikům prospělo přečíst si Shakespearova Hamleta. Alespoň tu část o hercích: „Dohlédněte, aby bylo o herce dobře postaráno. Ať se s nimi slušně zachází, protože herci jsou tresť a stručná kronika doby – to je lepší mít po smrti špatný nekrolog než zaživa u nich špatnou pověst.“