Scéna.cz 

Jak neuvařit hlavu na měkko

Všichni, kdo milují divoké pohádky Miloše Macourka, by měli zpozornět při čtení programu Slováckého divadla v Uherském Hradišti, které od Vánoc 2012 uvádí pro děti výběr z méně známých pohádek tohoto velkého vypravěče. Více než deset let zesnulý autor je na začátku příběhu zhmotněn a my se mu můžeme podívat do hlavy, kde se to hemží podivuhodnými individui.

Režisérka této inscenace Alexandra Bauerová si k dramatizaci vybrala tři pohádky. Do přestávky stihne badatelský tým zažít peripetie třídy, kam chodí prolhaný Konrád, který psal nosem a výlet na ostrov pro šest tisíc budíků. Rozkošný absurdní příběh Matyldy s náhradní hlavou je ve druhé půli, zkrácený bohužel o gradaci i pointu, podobně jako celá inscenace, která jinak šlape ve spolupráci s dětmi, pobaví nápaditými barevnými kostýmy od hostující Lucie Labajové a hýří vtipnými bonmoty, které znamenitě fungují v rovině intelektuální pro dospělé i v rovině fantaskní pro děti. Morbidní název, nechtěně evokující VAŘENÝ HLAVY Marka Horoščáka, vychází z leitmotivu, který tvoří vědecká výprava ze světa lidí do mozku, která se nám představí, aniž víme, jak se tam dostali. Badatele Mirka (Jiří Hejcman) a Vychytilovou (Irena Vacková) doprovází muž jménem Kachna (Martin Vrtáček), takže se možná jedná i o novináře… Tyto postavy se pak neustále něčemu diví a někoho potkávají. Průvodce světem mozku se stává Jan Horák v jednom z nejvýraznějších kostýmů Nohy plameňáka, která utekla, aby byla užitečná. Prochází všemi příhodami a všude se přirozeně infiltruje. Ostatní pohádkové bytosti už však potkáváme jen letmo, děj se rozbíjí do série různě vydařených epizod s nepotřebnou písničkou plnou latinských termínů týkajících se mozku. Paralela se závěrečnou etudou o Matyldě a jejích hlavách plných zbytečně nabiflovanými vědomostmi, ustupuje do pozadí a jako výraznější ponaučení nevyznívá.

Funguje autorův jazyk a drobné herecké akce, aktéři šli do svých minipostaviček naplno, samotné je tento druh humoru bavil. Herci bravurně zvládali ženské role a naopak. Účelově využívaná dekorace připomínala tvarem zámek, plný otvorů a prolézaček. Mozek symbolicky vyjadřovala spíše hudba. Energie tryskající z humorných hereckých situací začala lehce stagnovat ke konci první části. Matyldin příběh by snesl větší aktualizaci, neboť se vlastně týká přístupu k informacím. Věrohodně zahráli matku a dceru díky výškovému rozdílu Jiří Hejcman a Tereza Novotná, která Matyldu hrála spíš jako třídní šprtku než oběť výchovy své matky. Scény odehrávající se ve škole rezonovaly v publiku tvořeném žáky prvního stupně základních škol. Takové moderní pohádky zcela jistě rozvíří jejich fantazii a navodí kladný vztah k divadlu, i když pro tuto věkovou skupinu bych upřednostňovala kratší verzi zahranou najednou.

Jak neuvařit hlavu naměkko
Dramatizace a režie Alexandra Berková; výprava Lucie Labajová; hudba Mario Buzzi; dramaturgie Iva Šulajová. Premiéra 26. prosince 2012.