Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Pygmalion pro dámy z druhého patra,“

I. Janovcová: Pygmalion (Foto archiv divadla)

Divadlo F.X. Šaldy Liberec uvedlo 8. listopadu 2002 v premiéře baletní projekt Pygmalion na motivy muzikálu My Fair Lady. Autorkou libreta, režie a choreografie je Irena Janovcová. Spolupracovala s Volným sdružením tanečníků Upside down, byla členkou Pražského komorního baletu Pavla Šmoka. Na scéně divadla F.X. Šaldy inscenovala balet Noční můrky, Carmina burana a Rodinné album. Po skončení premiéry jsme zastihli choreografku Irenu Janovcovou se sólistkou Karolínou Mikovou, která si velmi zdařile vedla při ztvárnění kreací buranské i nóbl Lízy.

Ovšem jaké budou režijní připomínky k celému amsáblu?
Soubor mi udělal velkou radost. Všichni do jednoho se snažili podat maximální výkon, i přes drobné nepřesnosti, které neuniknou mě, ale divák je prakticky nepostřehne. Nadchli mě, tančili s velkým nasazením.

Celé představení jste situovala do nadsázky. U některých postav se tato koncepce nezdála šťastnou, například u asistentky profesora Higginse Mary.
Cítím, že takto to bylo správně. Možná v tomto směru chybuji, ale to prověří diváci.

Postavu nejlepšího žáka Higginse Freddyho tančil Ilja Loboukhine, který, jak se zdálo, jediný ze souboru odpovídá svoji výškou k Líze. Byl toto hlavní důvod pro jeho obsazení do této role?
Rozhodně ne. Pravdou je, že v libereckém souboru je málo mužů na výběr. Možná, že mezi nimi najdeme někoho technicky lepšího, ale osobně jsem volila Ilju, neboť jsem předpokládala, že má dobré herecké schopnosti. Postava Fredda klade nároky na zvládnutí, protože divák musí chápat, proč Líza nevolí za životního partnera právě jeho. Musí být schopen udělat si ze sebe legraci, což ne každý tanečník umí.

Proč si vlastně Líza vybrala staršího Higginse a ne jeho?
Přiznám se, že jsem zachovala vztahy mezi hlavními představiteli podle muzikálové předlohy. Higgins je asi moudřejší a chytřejší než Freddy.

Měl jsem pocit, že podceňujete diváka v chápání taneční zkratky a výrazu, symboliky scény a rekvizit.
Domnívám se, že zavděčit se všem není možné. Toto představení je koncipováno tak zvaně pro dámy z druhého patra, zejména po zkušenostech s tím, že v Liberci měly komické balety větší odezvu a úspěch než velké umění. Plánovitě jsem Pygmalion směřovala trochu do kýče.
Pokud se má tanec v Čechách stát uměním pro všechny a ne jen pro pár intelektuálů, tak musí být srozumitelný pro všechny. Vědomě jsem se orientovala zejména na ty, kteří přišli na balet poprvé.

Co vás čeká po Pygmalionu?
Pohybová spolupráce na Tosce s Josefem Průdkem. Mým úkolem bude pohybově ztvárnit scény ze Scarpiova tajemného života, na což se již velice těším.

Přejeme hodně úspěchů.

17.11.2002 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama