Scéna.cz 

Fidlovačka - první premiéra sezony 2010-2011 v Divadlo na Vinohradech

Divadlo na Vinohradech zve na premiéru inscenace FIDLOVAČKA aneb KDE DOMOV MŮJ?. Uvedení této inscenace bylo původně plánované na květen. To bylo znemožněno onemocněním v souboru. Premiéra se uskuteční 21. září 2010, předpremiéry 17. a 18. září 2010.

Režisér Jiří Havelka, držitel Ceny Alfreda Radoka 2007 v kategorii „Talent roku“, se nechal inspirovat zmíněnými otázkami k vytvoření originálního jevištního tvaru plného písní, tanců a plamenných proslovů, které vašemu národnímu sebevědomí nedají spát.
Na inscenaci se podíleli: adaptace Jiří Havelka a Klára Novotná, režie Jiří Havelka, dramaturgie Klára Novotná; scéna Jan Štěpánek; kostýmy Michaela Hořejší; hudba / František Škroup a Michal Nejtek a choreografie Jana Hanušová. Hrají Svatopluk Skopal, Lukáš Příkazký, Zlata Adamovská, Lucie Štěpánková, Martin Zahálka, Simona Postlerová, Pavel Rímský, Jan Holík, Jaroslav Satoranský a další.

"Kterou píseň lid sám na svou hymnu vznesl, ta hymnou jeho také zůstane,." pronesl Bedřich Smetana poté, co byl vyzván k napsání nové, lepší hymny české. Ona píseň Kde domov můj zazněla poprvé roku 1834 ve Stavovském divadle při premiéře Fidlovačky Josefa Kajetána Tyla, hudebně-taneční veselohry vysmívající se pokrytcům, kteří neznají nebo zapírají své české kořeny. Skutečnou „hymnou národa“ se však stala až o třiasedmdesát let později po slavném představení právě na vinohradské scéně. Co dnes cítíme, když posloucháme hymnu? Kdy jste ji naposled zpívali od srdce a z plných plic? K čemu se dnes hlásím, když řeknu, že jsem Čech?
Fidlovačka byl původně ševcovský nástroj k vyhlazování kůže. Šlo vlastně jen o kus oblého tvrdšího dřeva, silnějšího uprostřed než při okrajích, kterým se, podobně jako válečkem, kůže tzv. fidlovala. Podle nástroje dostala název jarní ševcovská slavnost, která se konala v Nuselském údolí první středu po Velikonocích.V cechovní místnosti nuselských ševců ozdobili březový stromek kyticí z jarních květin, stužkami přivázali fidlovačku a také velkou, dutou maketu ševcovského kopyta, do něhož umístili kopyta menší. V den slavnosti se časně ráno před cechovní místností začali členové cechu řadit do průvodu, který procházel pražskými ulicemi za výskotu, zpěvu a hudby a pak se vrátil s davem Pražanů na Nuselskou louku, kde již čekali lidé z Nuslí a blízkého i vzdáleného okolí. Ozdobený stromek potom mládenci zarazili do země a z velkého kopyta vysypali na bílý šátek malá kopýtka – a nejbližší dav se tomuto ,,rojení kopyt” smál. Tím byla slavnost zahájena a potom se zpívalo, tancovalo a jedlo. Účinkovali tu různí komedianti, cirkusáci, jarmarečníci, byly tu kolotoče, houpačky a spousta dalších atrakcí.
Fidlovačka coby česká lidová veselice byla umělecky inspirativním a využívaným obrazem, Tylova pražská lokální fraška představuje však bezesporu nejslavnější zpracování. Poprvé byla uvedena 21. prosince 1834 při odpoledním přestavení ve Stavovském divadle a sám Tyl v ní vystupoval v roli literáta Hvězdoleského. Píseň slepého houslisty Mareše přednesl basista Karel Strakatý.