Scéna.cz 

Divadlo Na Vinohradech do nové sezóny 2008 / 2009

Pražské Divadlo Na Vinohradech zahájilo novou sezónu na den přesně, tedy 1. září. První premiéru ale chystá až koncem října. Těch premiér až do června bude celkem šest, a to nejen na velkém jevišti, ale také v Nové zkušebně. V této sezóně se na scéně představí noví členové divadla (Jaromír Meduna a Ivan Řezáč), a spolupracovat bude několik výrazných režijních osobností (nově angažovaný Dan Špinar a j.h. režiséři doslova všech generací od nejmladíšho Štěpána Pácla přes Davida Drábka po Ivana Rajmonta).

A na co se v repertoáru této sezóny můžeme těšit?

První premiérou (24.10.) připomenou vinohradští „svého dramatika“ Karla Čapka a jeho Věc Makropulos, která měla premiéru na této scéně právě před 80 lety. V roli Emilie Marty se představí Daniela Kolářová, v dalších rolích Jaromír Meduna, Ivan Řezáč, Filip Tomsa, Pavel Batěk, Jaroslav Kepka, Jiří Plachý, Lucie Štěpánková ad. V předmluvě ke své hře Karel Čapek před lety napsal: "V této knížce se líčí dlouhověkost jako stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádoucí. Těžko říci, jestli je to správné, nedostává se bohužel vlastní zkušenosti. V této komedii jsem měl v úmyslu říci lidem něco útěšného a optimistického. Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let dobré, myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý není zrovna zločinným pesimismem. Dejme tomu říci, že jednou v budoucnosti nebude nemoci ani bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus: ale říci, že tento dnešní život je plný nemocí, bídy a dřiny není tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, to je - co vlastně? Pesimismus? Myslím, že ne."

Obchodník s deštěm Richarda Nashe se na vinohradské scéně objevil naposledy v roce 1984 v režii Františka Štěpánka. Roli Lízy tehdy alternovaly Hana Maciuchová a Alena Procházková, Starbucka hrál Svatopluk Skopal. V novém provedení se jako Starbuck představí Filip Blažek a v roli Lízy Andrea Elsnerová. Premiéra hry o snech a snílcích se odehraje 19.prosince.

Ve zkušebně uvidíme první premiéru 16.ledna 2009. Dánská autorka Astrid Saalbachová je u nás známa svou hrou Taneční hodina. Další hra Transit, za kterou získala autorka v roce 2004 cenu nejlepší severské dramatičky Nordic Drama Award, je podivuhodným snovým příběhem o cestě za domovem. Letuška Xenie, ztělesnění atraktivní a moderní ženy, absolvovala zase jeden dlouhý únavný let. Netouží po ničem jiném, než si dát nohy na vlastní gauč a pustit vlastní televizi. Ale za tu dobu, co byla pryč, se všechno nějak změnilo ...A přitom, jakoby se skutečnost jen trochu pootočila. Nepoznává míst ani tváře, ale zato jí přicházejí vstříc její vlastní sny, touhy i úzkosti. Hostující režisér Štěpán Pácl (letošní absolvent DAMU) kromě Simony Postlerové v hlavní roli přizval ke spolupráci mj. své herecké spolužáky Vladimíru Strižencovou či Radovana Klučku.

Další mladý režisér (nový člen divadla) Daniel Špinar připraví pro divadlo Vojcka Georga Büchnera s Pavlem Baťkem v hlavní roli. Vzhledem k tomu, že nový režisér je zároveň vystudovaným hercem, můžeme se těšit na zcela originální pojení dramatu jako živoucího a znepokojivého obrazu duše moderního člověka. Premiéra je plánována na 27. března 2009.

Na závěr sezóny 29. května 2009 hostující režisér Ivan Rajmont rozvíří na vinohradské scéně Mumraj. Uvedení této hry Lea Birinského měla zvláštní historii, o které vypráví dramaturgyně inscenace Kristyna Žantovská: „28. září roku 1912 měla v Neues Deutsches Theater (dnešní Státní opera) premiéru hra Narrentanz Lea Birinského. Toho dne se v 19 hodin současně na 10 jevištích po celé Evropě začal odvíjet bláznivý příběh gubernátora Ivana Chabaroviče, jeho ženy, jejího milence a hrstky anarchistů. O tři dny později měla hra pod názvem Mumraj za účasti autora premiéru v pražském Národním divadle. Leo Birinski se narodil v židovské rodině, zřejmě na Ukrajině, v Rusku prožil revoluční rok 1905, řadu let žil a psal ve Vídni, později v Berlíně, odkud s nikaraguiským pasem odjel do USA, kde žil až do své smrti.“ Tématem hry Narrentanz je revoluce, jako formu zvolil autor frašku: gubernátor vydělává na penězích, poskytovaných gubernii vládou na potírání revoluce. Problém je v tom, že v gubernii se žádná revoluce nekoná. Anarchisti si ji totiž vybrali jako oázu klidu a se sebezapřením dbají o dodržení této zásady. Když přidáme paní gubernátorovou zamilovanou do vůdce anarchistů, Žida vydržujícího na studiích křesťana, zkorumpované úředníky a domnělé i pravé revizory z Petrohradu, je zaděláno na grandiózní komedii. Autor těchto možností také vrchovatě využívá. Bláznivé situace vrší do rafinované, mnohokrát překvapivě vystupňované zápletky. Dialogy barvitých postav jsou plné sarkastických bonmotů. Zkrátka tahle "revoluce" v ruské gubernii vás zcela jistě pobaví.