Scéna.cz 

Tulení žena v Divadle v Řeznické

Divadlo v Řeznické uvedlo v české premiéře hru současné skotské autorky Sue Gloverové Tulení žena, která v Čechách poprvé knižně vyšla v roce 2005 v nakladatelství Větrné Mlýny v trilogii Tři hry o ženách současně s dramaty Slaměná židle a Podruhyně. Hra založená na mytologickém motivu se odehrává na mořském pobřeží kdesi v jižním Skotsku. Žena – tuleň vystupuje z moře, naváže vztah s člověkem, zamiluje se... Jistě poznáváte obdobu Rusalky a jiných bytostí, jež se připletou do lidského světa, ve kterém ale nedokážou trvale žít a proto nutně končí tragicky. Jediným - vlastně archetypálním mužem – lovcem je Alex. Nedaleké město ho neláká, je mu cizí, stejně jako zdejší dívky, které jej mají za podivína. Miluje moře, dokáže se celé noci toulat po pobřeží a dívat se na hvězdy, ale zabíjení tuleňů nepokládá za hřích, je to pro něj zdroj obživy. Když odnikud – tedy z moře – přichází zvláštní bytost Rona, instinktivně si zamiluje její divokost, vášnivost. Ale Rona přišla, aby mu zabránila dále hubit své druhy– tuleně. Její zvířecí přirozenost, bezprostřednost jí získá přízeň nejen Alexovu, ale i přízeň jeho osamělé matky Agnes. Její muž měl cejch člověka, který nosí neštěstí. Milovala ho, ale nechala ho odejít – dala mu volnost, a když odešel, rybářům se vrátilo štěstí. Přesto jí ostatní pohrdají pro její jinakost. Roně instinktivně rozumí, nekárá ji, nesoudí. I další dvě osoby, stárnoucí sestry, pragmatičtější Dora a dětinská vizionářka Kate, které chodí na pobřeží sbírat uhlí a mušle, patří k vyděděncům.

Princip „normality“ civilizace přináší do hry slečna Manziová, která posuzuje vztahy a situace podle racionálních měřítek. Všechny tyto ženy jsou typovými postavami, které na stejnou situaci nahlížejí z různých úhlů, s větší či menší mírou racionality, instinktu, empatie či až mystického tušení. V průběhu příběhu se nemění, spíše můžeme sledovat jejich reakce v rozmanitých situacích, při střetech a jednotlivých setkáních, v různých pohledech na lásku, mateřství, vztah k bližním, k přírodě a ke svobodě. Alex se nedokáže vzdát lovu, Rona poznává, že svět lidí není pro ní – zanechává zde své pololidské dítě a sama odchází, aby se v tulení podobě postavila do rány z Alexovy pušky. Na komorní scéně divadle v Řeznické tvoří zvláštní krajinu u moře plasticky působící prostor pojatý jako pláž plná oblázků s několika torzy tuleňů, které střídavě slouží jako sedátka, jindy jako přímý symbol těchto zvířat. Tulení kůže, kterou ze sebe Rona svlékne, stejně jako její „dítě“jsou tvořeny plastickou hmotou, kterou lze oživit modelováním do různých tvarů. Uprostřed scény zakrývá odklopné víko jakýsi bazének, symbol mořského živlu. Pro představitele Alexe a Rony je tento prvek velmi náročný v tom, že značnou část představení tráví celí mokří, případně zaklopení v tomto „útulku“. Režie se ujal Tomáš Svoboda a ke spolupráci si vybral skutečně různorodé herce. Jediným mužem je Richard Fiala, který v sobě spojuje chlapeckou naivitu, ale i chlapskou obhroublost. Bizarně pojaté bytosti nespoutané ženy – tuleně, inspirující se pohyby i zvuky zvířecí říše, se ujala Lucie Žáčková. V premiéře hrála matku Johanna Tesařová (alternuje s Věrou Hlaváčkovou). Její Agnes je ženou, která hodně trpěla. To, že v životě musela mnohé pochopit a odpustit, jí dodává zvláštní klid a vyrovnanost. Dvě sestry – Dora Marie Málkové a Kate Aleny Štréblové, spojené podivnou láskou, jako by byly jednou bytostí, stvořenou ze dvou zcela odlišných půlek. Co schází racionální, rázné Doře, vyrovnává svou naivitou, instinkty a empatií Kate. Jako z jiného světa sem přichází slečna Manziová Zdeny Hadrbolcové. Chápeme její motivace, její správný pohled, ale sem – do tohoto podivného světa, se nehodí – nikdy ho nedokáže pochopit. Celé představení jako by bylo symbolem moře ve všech jeho podobách – v divokosti, krutosti, konejšivém klidu, hravosti, ale chvílemi až ukolébání k lehkému zdřímnutí. Záleží jen na vás, zda vám bude připadat studené, příliš bizarní, trošku nudné či nekonečně vábivé...

Sue Glover TULENÍ ŽENA (The Seal Wife)
Překlad David Drozd; režie Tomáš Svoboda; hudba Karel Albrecht; výprava Tereza Šímová.
Hrají: Lucie Žáčková, Richard Fiala, Johanna Tesařová / Věra Hlaváčková, Marie Málková, Alena Štréblová a Zdena Hadrbolcová.
Premiéra 21. května 2007, Divadlo v Řeznické.