Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Monika ZOUBKOVÁ: Mám pocit, že už nyní přehodnocuji hodně věcí.

autor: archiv

S herečkou Monikou Zoubkovou, která v letošním roce oslavila životní jubiluem, jsem se sešli k rozhovoru při jedné z repríz představení Helverova noc, kterou v režii Jakuba Špalka uvádí Divadelní spolek Kašpar v Divadle v Celené. Tu bude hrát Monika Zoubková ještě 12. ledna 2007, protože… ale nepředbíhejme. „Z této inscenace mám vždy velký vítr,“ přiznala a přiblížila, jaké to je hrát v tak náročné inscenaci, v níž doslova „nesleze z jeviště“.
Povídali jsme si nejen o rolích, ale o čekání na roli pro ženu v životě nejdůležitější. A také o předvánočním čase.

Jak jste oslavila své jubileum?
Letošní kulatiny jsem si už užila se svými nejbližšími v rodinném kruhu. Každý věk přináší něco nového, takže ho beru takový jaký je...

Helverova noc je přijímána velmi kladně. Proč se bude hrát naposledy 12. ledna?
Důvodem nejsou žádné rozepře. Počátkem května čekám rodinu... Roli po mě převezme Petra Špalková, takže mým odchodem se Helverova noc nekončí.

Předpokládám, že jste se nerozhodovala mezi mateřstvím a kariérou?
To skutečně ne. V mém věku už mě lékaři berou jako starou prvorodičku. Člověk si připadá divně.

Jaké to je dohrávat inscenace a vědět, že to pro vás momentálně končí?
Na jednu stranu sice něco končí, na druhou čekám něco úplně nového. Nedovedu si představit, že vypadnu z koloběhu divadla. Zároveň se ale na to těším. Je v tom velký rozpor. Zvláštní je i to, že moje role přebírají jiné herečky. Najednou vypadnu a jsem nahraditelná. To si člověk uvědomí, že v divadle jsme opravdu nahraditelní velice rychle a snadno. Všechno v divadle je skutečně pomíjivé, a někdy je problém se s tím vyrovnat.

Z pozice diváka to nemusí být pomíjivé. Herec vytvoří charismatickou postavu a postupně vznikne fanklub nejen herce a představení. A už to tak pomíjivé nemusí být.
To určitě. O to může být těžší návrat. Budu vlastně začínat znovu.

Budete mít úplně jiné starosti...
Už se moc se těším.

Co to je pro vás běžná repríza? Třeba dnešní večer ve 20:30 h začne další repríza hry Helverova noc.
Mám pocit, že to záleží na jednotlivé inscenaci. Některá jsou po pěti reprízách v takové fázi, že je zahraji a nemám s nimi žádný problém. Jiná zase vyžadují velké soustředění. Např. z Helverovy noci mám velký vítr. Neslezu z jeviště, je to hodně náročné, psychicky i fyzicky. Na postavu v této hře musím myslet už od rána. Vždycky jsem trochu nervózní. Něco podobného pociťuji i při hrách jako Krysař nebo Absolvent. Horší je, když vám najednou zavolají, že hrajete, když to nečekáte. To je pak velmi nepříjemné. Možná se časem naučím jednoduše přijít, postavit se a zahrát.

Inscenace Krysař mi pro sólisty nepřipadá až tak náročné. Vnímám ho spíše jako souborovou záležitost.
Hra Krysař se skládá z jednotlivých výstupů. Vedle toho si neumím představit dělat monodrama. To musí být opravdu náročné. To už musíte být opravdu „herečka“, aby to jedinec utáhl. V případě Helverově noci, kde rajeme dva, je to také velká zátěž, ale jsem za tu roli velmi vděčná.

Po Helverově noci potřebujete třeba půl litr piva?
Ne. Vždycky si ale musím oddechnout. Nedá mi to jen svléknout kostým a odejít.

Co by se stalo, kdyby zazněl jen velmi krátký potlesk?
Asi by mě to mrzelo a přemýšlela bych proč.

Předpokládám, že se tak po Helverově noci nestalo?
Tato inscenace se trochu vymyká. Diváci tleskají nanejvýš dvakrát až třikrát. Samo o sobě je náročné. Moje maminka mi to vysvětlila tím, že text je tak depresivní, že diváci nemají ani chuť tleskat. Chtějí si to v sobě nechat doznít.

Můžeme zavzpomínat na začátek zkoušení této hry? Když jste si přečetla text, chtěl jste z toho utéct?
Role je psaná pro mnohem starší herečku. Měla by mít kolem čtyřiceti. Byla jsem obsazena já. Trošku jsem se toho bála, ale pak jsem si řekla, že nelze odmítat ženskou charakterní roli, protože je jich opravdu málo. Nakonec z toho bylo nádherné zkoušení se skvělým kolegou Petrem Lněničkou. Dnes už jsme natolik sehraní, že už nikdo nepozná, pokud zaváháme.

Absolvent ve Studiu Dva je také drsnější téma.
Ženy se v této hře různě proplétají. Hraji Elain, která věří, že život a láska mají smysl, stejně jako boj o tyto hodnoty navzdory okolnostem. Přiznám se, že ta hra a Elain je mi blízká.

Pro chlapy je důležitým bodem v životě vojna, pro ženu mateřství. Jaké to je pro vás – když se tato poslání střetávají jedno s druhým?
Život se každopádně rozdělí. Pro ženu je to totální obrat. Ztráta práce. K tomu se začínáte těšit na něco daleko cennějšího než je profese. Mám pocit, že to přišlo akorát. Potřebuji si od divadla oddechnout a nabrat dech. Divadlo se ukázalo daleko náročnější než jsem předpokládala v době studií. Nechám se nést, tak jak to bude. Pak buď nebudu chtít od dítěte odejít nebo, jak říkají kolegové, budu ráda, že si některý večer od něj odpočinu. Jedna kapitola se mi začíná uzavírat. A ta nová? Nevím, do čeho jdu.

Může se otevřít nová dimenze herectví. Budete mít za sebou další životní zkušenost.
Určitě. Myslím si, že se hodně věcí změní. Mám pocit, že už nyní přehodnocuji hodně věcí. Nedokázala bych divadlo úplně opustit, pokud bych ale měla čekat na práci nebo se doprošovat, tak to určitě ne.

Měla jste štěstí na divadlo nebo jste si prošla nějakými brigádami?
U divadla jsou peníze skutečně malé, také jsem si tím prošla. Když jste na volné noze, musíte se víc snažit, abyste se uživil, většinu herců dělá další práci.

Jak vnímáte tento předvánoční čas. Stojí ten jeden Štědrý den za ten všechen zmatek?
To záleží na tom, jak si to každý uspořádá. Vždycky se těším. K rodičům do Krnova už moc nejezdím. Vánoce už mám své. Z Vánoc u rodičů jsem se vyloupla před dvěma lety.

Můžeme říct, že se člověk už postavil na vlastní nohy, když má vánoce bez rodičů?
Štědrý den je skutečně o tom, že je rodina spolu. Pokud někdo chybí, není to dobře. Znamená to nějaký krok, nějaké zásadní rozhodnutí, že je chci trávit se svou rodinou.

S kterými rolemi se nyní loučíte těžko?
Na Helverově noci jsme pracovali velmi intenzivně. Každé představení se musím připravovat. Víc přemýšlím a hodně s touto rolí žiju. Opouštím ji nerada. Pak ještě Elain v Absolventovi, tam mi hlavně budou chybět kolegové. Zákulisí tam je skutečně skvělé.

Přeji Vám, ať to všechno vyjde.

1.1.2007 12:12:32 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama