Scéna.cz 

Muž z kraje La Mancha

Po úspěšném muzikálu Šumař na střeše nazkoušel soubor Městského divadla Zlín další muzikálový titul - Muž z kraje La Mancha. Divák má možnost seznámit se s jevištním zpracováním vrcholného díla španělské literatury - románem Don Quijote, kterým se proslavil Miguel Cervantes de Saavedra.
Román plný humanismu, ideálů a fantazie je přímo předurčený k divadelní nebo filmové dramatizaci. Není proto divu, že zaujal zejména libretistu Dalea Wassermana, který dále přizval ke spolupráci textaře Joa Dariona a skladatele Mitche Leigha. Autoři děj muzikálu situovali do prostředí sevilleského vězení.
Hrdinské činy, melancholie, dobráctví, tvrdá realita, ale i jistá vypočítavost leží na čtveřici hlavních postav. Na Donu Quijotovi alias Cervantesovi, jeho sluhovi Sanchovi, krásné Aldonze a vychytralému dr. Carrascovi alias Vévodovi.

Příběh je orámovaný prostředím věznice, kam je Cervantes uvržený se svým sluhou Sanchezem, kde oba čekají na inkviziční soud. Ten funguje pouze jako syžetový rámec.

V popředí stojí vězeňský přijímací rituál. Ten má rovněž podobu soudu. V žádném případě se nejedná o parodii inkvizice. Autoři kladou důraz na vnitřní vězeňskou hierarchii – tu tvoří kápo Guvernér a řada šéfů, dílčích skupin, zabijáků, posluhovačů, prostitutek a dalších.
Právě toto drsné a nekompromisní prostředí umožňuje rozehrát nekonečný příběh hry na lásku, která v sobě skrývá dobrodružství z dobývání, čistotu obětavosti a hlavně fantazii. Vězeňský soud Cervantesův návrh, aby celou svou obhajobu vyprávěl jako herec.
Vězni otevřou velkou bednu, Cervantesovo zavazadlo, která ukrývá divadelní kostýmy. Hra na divadlo může začít – větrný mlýn se stává neporazitelným obrem, hospoda nezdolatelným hradem či honosným zámkem. Jednotliví vězni pak postavami dramatického příběhu.

Režisérka Hana Mikulášková zdůraznila právě onu divadelní hravost. Se souborem rozehrává magickou hru divadla na divadle, kdy dramatické postavy se stávají dalšími postavami. Ve své podstatě vytváří inscenaci dvou stavů. Vězňové a společenská spodina se alespoň na chvíli stávají dony, markýzami a sudími, či dalšími členy střední a vyšší společnosti.
V této přiznané hře si všichni vystačí s náznakovými rekvizitami, i když se ke slovu dostávají i reálné předměty – meč, přilbice, kopí a další. Tomuto záměru se podřídila scénografka Zuzana Přidalová. Centrum scény zaplňují klece, vězeňské kobky. Před nimi stojí piedestal ve tvaru půlkruhu či podkovy. Za zmínku stojí projekce na zadním horizontu v jakémsi renesančním okně. Ta podtrhuje vzdálenost ideálů a příběhu dodává kouzlo. Škoda jen, že není použitá častěji.
Vynikající práci v realizačním týmu odvedla také choreografka Silvia Beláková. Do nejmenších detailů aranžovala celou kumpanii. Působivá byla zejména choreografie mezků.

Jak si stojí v představení jednotliví hrdinové? Opět se potvrdilo jedno ze zlínských pravidel – šťastná ruka při obsazování rolí. Don Quijote a Cervantes připadl Zdeňku Julinovi. Ten si postavu vychutnává do nejjemněších přesností., ať již držením těla v mírném záklonu, nemotorné klopýtání, kulhání a četná škobrtnutí. Když při pasování na rytíře dostává přídomek „rytíř smutné postavy“, tak právem. Z Juliny nevyřazuje jen smutek, ale jakési smutná melancholie, podtržená uměním vidět svět svými očima a odvahou říkat svá vidění nahlas.

Není divu, že Quijote najde svou lásku v dívčině plné krev a mléko a takovou právě je postava Aldonze v podání Tamary Komínkové. Má svou patřičnou hrubost, sexuální apetit a neomalenost, která postupně vyvěrá v čistotu lásky. Na jevišti se v závěru dívčina oprýskaná ulicí mění v zamilované a charismatické děvče.

Radovan Král představuje sluhu, který jde neustále po boku svého pána a ochotně ho vždy zachraňuje z problémů. Kostýmem i líčením je spíš pasován na českého Švejka s velkou mírou dobráckosti. Král v postavě obstál pěvecky i pohybově.
Dr. Carrassa, Vévoda Tomáše Stolaříka je v ústřední čtveřici na okraji. Jeho díl tvoří pouze dokreslení onoho zlého světa. Na jedné straně je inteligentní až vychytralý, na druhou coby Vévoda hrubě žárlivý.

Muzikál Muž z kraje la Mancha přináší v každém případě radost nejen všem hercům, ale o to více divákům. Zlínský soubor v divadelní kategorii zpěvu, tance i hraní opět obstál. Setkání s Mužem z kraje la Mancha je vlastně setkání s moudrým bláznem a bláznivým mudrcem. Cervantes i Quijote mají v sobě křišťál, který vyniká právě v jihoevropské španělské pustině, ale zrovna tak mohou mít dobrou slivovici třeba z Valašska.