Scéna.cz 

Zlovolný Richard III. v Uherském Hradišti

Napínavé Shakespeaarovo drama - Richard III. vždy lákalo k inscenování. Jednak z důvodů vděčné látky – mocenského boje osobního i společenského, a rovněž z důvodů hereckých příležitostí pro celý soubor. Právě hereckou kvalitu celého souboru tato hra prověřuje zejména. Ve Slováckém divadle Uherské Hradiště přišlo na řadu toto drama po úspěšné loňské sezóně a k tomu v předvolebním čase. Jak dopadla zlovůle Richarda III.?
Režisér Igor Stránský se rozhodl inscenovat překlad Jiřího Joska. Ten drama přeložil právě pro Slovácké divadlo. Ke scénografické spolupráci byl přizván Miroslav Malina, návrhy kostýmů realizovala Eva Jiříkovská. Nedílnou součástí inscenace je hudba Martina Štědroně.

Inscenace se odehrává na otevřené scéně, kterou ohraničuje několik otočných plastových dveří. Nad jevištěm visí kovová silueta hradu – koruny. Scénický prvek otočných dveří skýtá mnohdy zradu, v Uherském Hradišti tomu tak nebylo – všechny akce, příchody a odchody vyšly ve znamenité souhře. Tato prostá scéna mohla evokovat jak hradní nádvoří, foyer, audienční síň, soukromou komnatu apod. V tom tkví její obrovský přínos – zachovala základní prvek alžbětinského divadla a definice prostoru zůstala v textu, tedy na divákovi.
Kostýmy Evy Jiříkovské plně souzněly s technicistním pojetím scény. Jejich strohost zapadala do rámce dramatického děje. Drobné nesrovnalosti v definici postav se projevily pouze u Vévodkyně z Yorku a Margarety – stejný kus kožešiny kolem krku byl zpočátku velmi matoucí. Margareta pak ještě doplatila na typ sukně, který evokoval spíš selku, než vdovu královnu.
Skladatel Martin Štědroň namixoval úžasně znějící hudební atmosféry – úvodní nástup skotských dud budil předpoklad, že hudba půjde v historizujícím rytmu. Překvapením byla její kulminace v rockovou tříšť a baladičnost. Výborně doplnila scénickou strohost.

V režijní koncepci vsadil Igor Stránský zejména na vnitřní pochody Richarda III., na jeho mocenský konflikt zodpovědnosti za druhé a za sama sebe. Velmi dobře vystihl účast ženských představitelek v tomto vládním soukolí – Lady Annu i královny Alžběty. Obě jsou vystavené přímému Richardovu tlaku. V celém konstruktivistickém pojetí nejvíce bodoval nápad s izolepami, kdy Richard III. polepil stěny dveří černými kříži. Jen...

Velmi působivou tečku představovalo nalepení červeného kříže ze strany vítězů. Malou zradou, tedy až polopatickým obrazem se jevilo strhávání těchto černých křížů v závěru prohry Richarda III. Stržení černých křížů zbortilo úžasný působivý závěr, nejen po zvukové stránce, ale zejména výkladem – pošlapání hrobů, vždyť dané kříže byly pomníky jeho obětí, proč je tedy zatracovat a ne uctívat?

Herecké příležitosti má v této inscenaci, většina postav. Největší pozornost na sebe samozřejmě přitahuje Richard III. Do této role je obsazený Tomáš Šulaj. Jeho první monolog vyvolával obavy, zda se bude i nadále držet pathosu. Naštěstí ubral a včas přešel do správně odměřené míry civilnosti. Dobře střihal postoj milého strýčka s vlastní tváří zrádného pragmatika. Podobně výrazná v nenávisti a posléze ve vroucí lásce byla Lady Anna Saši Vronské. V čele hereckých partů rovněž stál Martin Vrtáček coby Vévoda z Buckinghamu. Na jednu stranu pragmaticky sloužil Richardovi III., ale v zápětí, když pochopil, že tudy cesta nevede, přešel do protiútoku. Velmi přesvědčivý byl např. při setkání s Richardem III., který žádal jasnou odpověď ve věci likvidace dalšího protivníka. Za zmínku stojí výborné zvládnutí postav dětskými představiteli. Trochu na kraji celého stylu, tedy slabý výkon, podala zejména Irena Poledníková coby Margareta.

Inscenace Richarda III. se opět zapisuje do zlaté knihy repertoáru Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Otázkou zůstává, zda Richard III. byl skutečně padouch? Pravda, nechal zavraždit svého bratra George, své dva synovce a mnoho dalších. Jak by ale dopadly dějiny Anglie bez jeho přičinění? Neprotáhly by se bratrovražedné války o pár desítek let... Nesuďme tedy tuto postavu – vyvarujme se mocenských skandálních bojů v současné politice a začněme trochu více myslet na budoucnost. podobně jako Richard III., který rozhodně stojí ve Slováckém divadle za zhlédnutí.