Scéna.cz 

Jiřina ŠEJBALOVÁ - 100 let

Jedna z nejvýraznějších českých hereček Jiřina Šejbalová, především poválečného období, s nenapodobitelným hlasem a hereckým šarmem, se zapsala do povědomí diváků nejprve jako představitelka svůdných žen. Její herecké umění však vyvrcholilo v rolích starších a stárnoucích žen jak na divadelních scénách, ale také v desítkách filmových a televizních rolí. A kromě toho proslula také jako vynikající kuchařka.
Narodila se v pražské úřednické rodině. Od dětství zpívala, a proto její cesta logicky vedla na konzervatoř.

Na scéně debutovala Jiřina Šejbalová v roce 1927 jako sopranistka v brněnské opeře, ale již za rok hrála v revuích pražského avantgardního divadla Dada pod vedením J. Frejky a E. F. Buriana. V roce 1928 byla angažována K. H. Hilarem do Národního divadla, kde dlouho hrála typy lehkomyslných a koketních žen ve společenských hrách. Do svých inscenací ji obsazoval i Jiří Frejka, neboť svou hudebností a ladností pohybů splňovala jeho požadavek syntetického divadelního projevu. Výkon v roli venkovanky Laurencie ve hře Lope de Vegy Fuente Ovejuna ji proměnil v úspěšnou představitelku hrdých a sebevědomých ženských postav (Lisarda, Nezval: Schovávaná na schodech, Rosalinda, Shakespeare: Jak se vám líbí). Za války se od veseloherních typů dostala k velkým tragickým úkolům, jež pojímala na rozdíl od monumentalizující tradice jako studie civilního patosu vnitřně trpícího člověka (především titulní role v Goethově tragédii Ifigenie na Tauridě). Po válce se přehrála do rolí nervózních, životem často zklamaných žen, ať už v komediální až satirické podobě (Chrobačka, Čapkové: Ze života hmyzu) či tragikomických charakterních typech ze současných her (paní Vachová, Hrubín: Srpnová neděle, Phoebe, Osborne: Komik). Svůj temperament však i ve vyšším věku projevila v komických postavách (Babuše, Klicpera: Ženský boj).
Ve filmu se poprvé objevila na sklonku němé éry, v roce 1929 ve filmu Hanka a Jindra. Poté následovala řada výrazných rolí – od Machatého Ze soboty na neděli, přes Kvočnu, Cech panen kutnohorských či Humoresku. PO válce, v polovině 50.let ztvárnila nezapomenutelnou Kláru Rýdlovou ve Weissově filmu Vlčí jáma. Z dalších připomeňme Kavárnu na hlavní třídě, Stříbrný vítr, Morálku paní Dulské, Romeo, Julie a tma, Srpnová neděle, Zlatá svatba, Náš dědek Josef. Jejím posledním filmem bylo v roce 1978 Sólo pro starou dámu. Z televizních titulů jsou nejznámější Slzy, které svět nevidí, Láska jako trám, Promiňte, omyl, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Velká kapela či Nezralé maliny.