Scéna.cz 

Příjemné poslavení hradecké

Je tomu již 120 let, kdy v roce 1885 byla v Hradci Králové slavnostně otevřena budova dnešního Klicperova divadla. A protože Hradečáci byli na své divadlo od počátku hrdí a navíc milovali oslavy a zábavu, otevíralo se hned třemi hrami: Klicperovou Eliškou Přemyslovnou, Šamberkovým Jedenáctým přikázáním a Hubičkou Bedřicha Smetany. Započala se předlouhá řada slavných i méně slavných divadelních období, velkých vzestupů, strmých pádů, rozsáhlých přestaveb a nekonečných rekonstrukcí, nádherných divadelních snů a překvapivých probuzení. To vše, a především posledních strhujících patnáct let, se rozhodli připomenout si současní hradečtí divadelníci. A tak se ve čtvrtek 24. března 2005 od 19:00 h jali se ve svém nově zrekonstruovaném divadle - dárku, který si dali již počátkem sezóny - uspořádat velkou narozeninovou párty.
Šéfem organizačního výboru byl vyvolen režisér Vladimír Morávek. Ten tak zároveň oslavil jubilejní desátou sezónu, v níž působí na zdejší scéně. I neponechal nic náhodě. Odjel se svými herci do Prahy, a tam ve Stavovském divadle během předávání Cen Alfréda Radoka onen velkolepý galavečer řádně připravil.

Za hlavní bod programu zvolil si svoji novou divadelní adaptaci nezapomenutelné hořké filmové komedie Miloše Formana - Hoří, má panenko. Všichni přítomní gratulanti tak byli svědky známých momentů, kterak se hasičskému plesovému výboru vymkne z rukou vše, co si přáli uskutečnit - od volby královny krásy, přes bohatou tombolu, až po předání pamětního daru. Navíc, kdesi začne hořet ubytovna pro přestárlé herce a v plamenech málem skončí i Divadlo Krása. A aby toho nebylo málo, doplněno to vše bylo ještě lehkou inventurou oblíbených hudebních šlágrů, zažitých replik, mnohých rekvizit ze slavných hradeckých inscenací a skvělou herečkou Pavlou Tomicovou.
Úvod slavnostního večera však patřil čestným hostům. Jako první přišel blahopřát primátor města Otakar Divíšek. Ten připomněl nejen bohatou historii zdejšího divadla, ale též kladný vztah města ke kultuře a divadlu zvlášť. Mimo to vyzdvihl současnou éru a úspěchy pánů Zemana a Morávka. „Když odcházel Klicpera, loučil se tři dny, hostina u prefekta trvala několik hodin a vyprovázel ho početný dav jeho obdivovatelů. Po letech si však povzdechl, že Praha ho nikdy nepřijala. Chtěl bych tedy popřát Vladimíru Morávkovi, který se po deseti letech úspěšného působení v Klicperově divadle rozhodl vrátit do Brna, ať se mu vede lépe,“ dodal v závěru.
Následoval malý narozeninový dárek Klicperovu divadlu od jeho generálního partnera-Českého Telecomu, a konečně též gratulace ředitele divadla Ladislava Zemana. „Snažíme se udržovat a rozvíjet, co jsme zdědili,“ řekl mimo jiné. Dále připomněl, že od roku 1949 se hradecké divadlo může pyšnit přívlastkem profesionální scéna. „Těch jmen, která by bylo dobré vzpomenout, je celá řada,“ pokračoval. „Byla tu slavná éra Páskova, Vildmanova, Grossmanova, byl tu Josef Krofta, který stál u zrodu Studia Beseda a mnozí další. A konečně jste tu dnes Vy, naši příznivci, naše věrné publikum. Díky všem, kteří při nás stáli, stojí, a jak pevně doufáme, stát budou. Díky! Dnešek patří Vám,“ uzavřel svůj projev Zeman.

A pak již mohlo propuknout veselí. Na jevišti hráli, tančili, popíjeli, prali se, hasili a rozverně křepčili - Lubor Novotný, Tomáš Lněnička, Pepa Hervert, Dušan Hřebíček, Martina Součková či nádherně zpívající Andrea Marečková. Nad zdárným průběhem galashow dohlíželo hasičské plesové organizační trio – Okápek, Změť, Kýbl alias Malý, Zapletal, Richtermoc. K tomu se přidal osvědčený a všudypřítomný „Mistr zábav“ Jiří Srna v podobě u „Dna“ se držícího Jirky Jelínka. Ten, mimochodem, stal se též průvodcem následné hudební revue. Jeho osobitý konferenciérský styl zaslouží ocenění a v konkurenci současných, mnohdy trapných, moderátorských pokusů, které v poslední době vídáme především na televizní obrazovce, by více než obstál. S lehkostí a humorem sobě vlastním tak originálně uvedl písně z her Písek, Třígrošová opera, Hrabě Pálfy, Špatně placená procházka, kde pěvecky excelovala Martina Nováková. Pěvecké bory pak doplnili např. Kamila Sedlárová, či Hynek Pech. Následovaly zpěvy z Balada pro banditu, unikátní osmihlas z Prodané nevěsty a konečně též oblíbený Morávkův song - Plul oblohou anděl (znovu skvělá Andrea Marečková).

Předlouhý bouřlivý potlesk, ovace ve stoje, při nichž nadšení diváci, jakož i příznivci zdejšího divadla vůbec, děkovali hercům, kteří na oplátku děkovali svému publiku, jen předznamenal následnou narozeninovou veselici. Ač nebývá to jeho zvykem, i Morávek na pódiu stanul, též všem děkoval, loučil se a květiny rozdával.
A pak už se jen jedlo, pilo, tančilo, zpívalo, vzpomínalo a do budoucna plánovalo. Inu, bylo to příjemné, a čas rychle utíkal. Najednou kohout zakokrhal, sluníčko se probudilo a byl čas jít spát. Tak tedy ještě jednou – „Krásné narozeniny a všechno nejlepší, milý Klicperáku!“