„Zahrát hodného prince je někdy nesmírně těžké,“ říká Ivo Marták
autor: Scena.cz
Herecké začátky Ivo Martáka se váží k OKS Ostravě – Porubě, kde hrál ve spoustě inscenací pro děti. Zároveň působil v amatérském divadelním souboru Jitřenka. Vystudoval Soukromou hereckou školu Mileny Asmanové (M.A.S.H.), obor činoherní a muzikálové herectví. V průběhu studia hostoval v ND moravskoslezském v Ostravě, a pak se dostal do Divadla loutek v Ostravě, kde působí dodnes (zahrál si tu např. v inscenacích Kryštof Kolumbus, Ondráš, Oberon, Čert a Káča, Kytice, Půjdem spolu do Betléma a O rybáři a rybce).
Abych byl upřímný, spíš se považuji za sportovce než za herce. Nikdy jsem si moc jako herec nepřipadal a dlouho jsem nemohl kvůli sám sobě přistoupit na to, že jsem herec. Měl jsem pocit, že mezi herce nepatřím. Jsem spíš sportovec, který se dal na hereckou dráhu v podstatě nedopatřením. Hrával jsem asi čtrnáct let fotbal. Pak jsem toho kvůli zdravotním problémům musel nechat…
Na jedné straně si říkám, že se těžko můžete chlubit tím, když v Červené Karkulce hrajete strom…. Ale na druhé straně - děcka jsou šílená baterka, která vás dokáže nabít.
Když se kouknete do hlediště a vidíte, jak jim září očíčka, tak to je skvělé. Když se hra povede, děti jsou zlaté. Když jsem jim to líbí, řvou a jsou přímo ve hře. Vědomí, že jim dávám něco, co je trochu formuje, je skvělé.
Z toho asi jen tak nevyrostu. Pro mě je to ale dost šílené. Je to esence kladnosti, a to se skoro nedá hrát. Pro mě je to prostě peklo. Hrál jsem tady třeba v Šípkové princezně. Nejdříve jsem padesát minut hrál v čerňákách a vodil prasátko apod. a na posledních pět minut jsem vylezl vyfešákovaný a podstoupil boj s drakem a všechny jsem zachránil… Pro děti musí být samozřejmě pohádka černobílá. Musí jasně vidět rozdíl mezi dobrem a zlem. Ovšem obojí musí být přímo ex. Velká psychologie není na místě. Princ musí být strašně hodný a strašně sladký a to se někdy ani nedá v podstatě hrát….
Vždycky pro mě bylo hlavní, že hraju DIVADLO. Moc si nedělám hlavu z toho, že hraju loutkové. I v činohře se může udělat špatné divadlo. Můžeme udělat představení, že některé činohry na nás nedosáhnou. A také se to už několikrát stalo – např. Kytice byla triumf, sjezdili jsme s ní půl Evropy a všude sukces. Taky inscenace O rybáři a rybce je bonbónek, extra třída. Jednu loutku tam hrajeme tři lidi. Tím pádem tam musí být absolutní souhra. Jsou tam živé ruce, druhý vede hlavu a tělo a třetí nohy. To je nesmírně složité na shodu. Ale to přestavení je úžasné. Režisér (Jevgenij Ibragimov) ví o loutkách vše a práce s ním byla velká radost. Je to čistě loutková záležitost, loutková pantomima, důležitou roli tam má muzika a zpěv. Mimochodem, uvědomil jsem si, že s loutkama se dá zahrát úplně všechno. Někdy dokonce dokáží vyjádřit víc než živý člověk.
Jana Soprová, Josef Meszáros
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 19. týden
Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek