Scéna.cz 

Náš život v Hypermarketu Svět

„Jsi studená jako psí čumák, jak říkala tvoje matka. Já jsem si to nemyslel, ale je to pravda…“ zní to na celou tramvaj, a ten mladík si to vůbec neuvědomuje. Nebo to pro něj není důležité. Náš soukromý život se stává v tomto světě veřejný. Musím si to občas říkat – opravdu jsem v realitě!
Vystupuju u Národního divadla. Nevzhledná obrovská konstrukce mezi Kapličkou a moderní přístavbou, která patří jakýmsi jeptiškám či bůhvíkomu se jmenuje Bouda (podle někdejšího vlasteneckého českého divadla), a postavila ji nadnárodní společnost podnikající v realitách Skanska. Uvnitř jsou stěny pokryty reklamami na všechno – to jsou sponzoři premiéry…
Uprostřed mezi řadami lavic - vidíme na sebe s protilehlými diváky, se ocitáme ve virtuálním Hypermarketu Viliama Klimáčka. Jsme svědky osudů několika jednotlivců, kteří cosi prožívají – a zároveň každý z nás je voyeur, každý z nás v tom taky hraje… Jsme návštěvníci Hypermarketu, kde potkáváme trapasy, tragédie, fascinující všehochuť lákadel a podnětů, jsme tu strašlivě sami a přitom zbaveni osamělosti.

Hra Viliama Klimáčka Hypermarket je komorní svým obsazením – když odmyslíme kolorit modelů, prodavačů, DJ a novinářů, účinkuje tu všehovšudy pět postav, propletených postupně se odhalujícími vztahy.
Eva (Jana Janěková ml.), zprvu neúspěšná prodavačka marketu, feťačka, dcera estébáka, proměňující se postupně v prostitutku a ještě později v hvězdu béčkového filmu a ještě později v oběť téměř antickou.
Petr (Jan Novotný) , někdejší estébák, shrbený do klubíčka, dokonale ovládá mimikry splynutí s prostředím, socka, kterou litujeme, neurotik. Litujeme ho, chápeme ho – ale když se odhrnou vrstvy toho chudáčkovství, vidíme zrůdnost a křivárnu. Skoro se zvedne žaludek – on si do dneška (jen tak ze sportu?) všechno nahrává. Má ty lidské hlasy a osudy pochytané a spoutané, i když mu to je vlastně k ničemu. Žena spáchala sebevraždu, dcera se stala feťačkou a děvkou, a on zůstal fízlem a šmírákem…a ještě se při každá příležitosti chlubí krabičkou zápalek, kterou mu údajně dal Václav Havel, kterého na pokyn nadřízených sledoval.
Ian (David Matásek), manažerský typ, studený, akorátní, bezohledně obchodní. Naprogramovaný stroj. Ale časem znovu odhrneme vrstvy, a je pod tím zoufalství, touha po spřízněnosti, stigma jména, které mu dali rodiče milující skupinu Jethro Tull.
Jeho žena Karin (Petra Špalková) chodí denně poslouchat do hypermarketu Vivaldiho, který doprovázel její traumatické situace v dětství, nutkavé pocity znovu a znovu si to trauma přidělávat. Nesnáší matku, nesnáší svět, nesnáší práci herečky, nesnáší tu muziku – a přece se do toho znovu a znovu vrhá.
Anna (Jana Boušková), matka, bývalá recitátorka a herečka, optimistka? Kdepak, sexuálně frustrovaná, duševně frustrovaná, smrtelně nemocná… jako pták uzavřený v kleci a bezmocně mávající křídly pod kopulí zrůdného hypermarketu.

Holá scéna lemovaná ze dvou stran lavicemi, uzavřená na obou koncích šedivými zástěnami rozdělenými na čtyři „mansiony“ (scéna Daniel Dvořák), do nich nahlížíme buď ve stínohře, nebo v reálu – odtud libovolně vyjíždí na plošině „živý obraz“ (podobný antické ekkyklémě s výjevy starodávných tragédií). A k tomu ta vlezle optimistická muzika v retrostylu Michala Davida a spol.

Mozaika příběhů tragikomických a nápadů přímo „reklamních“ (vsuvky s dabingem telenovely, vstupy DJ v nevkusně jásavém retro stylu, hrdinka koupající se ve vaně naplněné polystyrénovými kuličkami, detaily obličejů při intimních zpovědích přiblížené na velkém plátně po obou stranách scény) se prolíná.
Je snad náhoda, že do jedné z rolí obsadil režisér Michal Dočekal někdejší Missku Helenu Houdovou? (Zaslechla jsem hodnocení jedné divačky – „ta blonďatá prostitutka byla tak nápadně špatná, že byla až autentická…“)

Váhám, zda tohle je ještě skutečné divadlo? Virtuální svět se prolíná s životem skutečným. Jsme herci a herečkami tragikomedií, kde nikdy není jisto, kdy ztratíš práci, kdo tě podrazí, kdo tě bude milovat. Tady je všechno možné, i to, že do tebe vlastní otec píchne šroubovák a matka odejde ze života s básní na rtech…

To je letošní inscenace Boudy. To je život v Hypermarketu Svět.