zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Důkaz… a co my s ním?

Ilustrační foto

autor: Z webu   

Divadlo v Řeznické uvedlo v premiéře komorní hru Davida Auburna Důkaz, která získala Pulitzerovu cenu. V režii Miroslava Krobota účinkují Ilja Racek, Vanda Hybnerová, Martin Pechlát a Hana Doulová.
Hra je anoncována jako příběh o osamělosti a bezbrannosti výjimečně nadaného člověka, o křehké hranici mezi genialitou a duševní nemocí… ale sledujeme-li ji pozorně, postupně zjišťujeme, že existenciálních otázek nabízí mnohem více…

Příběh začíná v den Catherininých narozenin, které mladá dívka slaví o samotě. Dosud o ní nic nevíme, cítíme jen její smutek, nebo snad rezignovanost? Pak přijde první host - je to její otec. Teprve pokračování příběhu nám prozradí, že slavný matematik Robert, který po léta trpěl duševní nemocí, je po smrti – zítra má pohřeb. Pro svět geniální matematik odešel, pro Catherine však zůstává živý jako hrozivé memento… Catherine po otci zdědila talent pro matematiku, ale zároveň možné dispozice pro duševní chorobu. Když do domu přijde mladík – někdejší otcův student, prozkoumat jeho pozůstalost, dovolí mu Catherine objevit to, co hledá - dosud nezveřejněné řešení významného matematického problému. Catherine však tvrdí, že autorkou řešení je ona. Nejprve jí nevěří ani mladík, ani její sestra. Ale ve chvíli, kdy jí uvěří, jako by se Catherine začala propadat do ještě většího zoufalství…

Chvíle sblížení s mladíkem jí poskytne na chvíli něhu, naději… ale osamělost, nejistota je přesto stále přítomna. Přišel mladík do domu ze zištných důvodů, a lásku ke Catherine jen předstírá – nebo je opravdu něco spojuje? Křehkost vztahů je stejná jako křehkost naší existence. Samé otázky a žádné odpovědi. Nejistotu ovšem cítí i Catherinina pragmatická sestra Claire. Byla to právě ona, která odjela do New Yorku budovat svou kariéru, a nechala Catherine, aby se v době duševní nemoci starala o otce a nechala plavat svůj talent. Přitom to však byla ona, kdo po celou dobu rodinu finančně podporovala.

Jako diváci jsme nuceni přemýšlet nad dilematy. Má člověk potlačit svůj talent, je-li to nebezpečné? Můžeme uniknout svému předurčení? Je to, co zdědíme po rodičích, výhrou nebo prokletím? Můžeme s kýmkoli sdílet pochybnosti své duše?
Příběh, který byl původně koncipován jako příběh o vztahu dvou naprosto rozdílných sester, posunul autor do obecnější roviny. Tím, že jej zasadil do prostředí matematiků, tedy lidí, kteří jsou zvyklí exaktně uvažovat a na vše hledat „důkazy“, ale současně potřebují své racio ventilovat opileckými večírky a nesmyslnými hudebními mejdany, nabízí spousta zneklidňujících otázek…

Matematická přesnost, a současně přítomnost iracionálna ve všem, co se děje kolem nás, stojí v neustálém protikladu. A my si chtě nechtě uvědomujeme, že nejsme pány nad svým osudem. Jako bychom byli jednotlivými položkami pomyslné rovnice, kterou nelze nikdy s určitostí vyřešit – i když máme „důkaz“. A i když důkaz je, co je to platné…

V režii Miroslava Krobota jsme svědky křehkého příběhu, který se může hluboce dotknout každého z nás. Je to nejen zajímavým vystavěním příběhu s detektivním nádechem, naléhavými otázkami, které klade, ale především citlivými, přesně dávkovanými hereckými výkony čtveřice herců. Takovýto typ příběhu nelze doprovázet velkými gesty a slovy. Text sám je natolik silný, že je naopak třeba naprostého utlumení, aby emocionální stránka vynikla. A tak, byť máme pocit jakési zpomalenosti, s napětím sledujeme odkrývání nových a nových vrstev, směřujících do nitra postav. Dominuje Catherine Vandy Hybnerové – pod slupkou drsnosti lze zahlédnout hluboký smutek, jakousi hrozivou jistotu, před kterou nelze uniknout, ale zároveň i zvláštní vzpurnost. Pod zdánlivou arogancí a suverenitou sestry Claire Hany Doulové zase lze pocítit někdy až křečovitou snahu o to, udržet si mezi těmi „blázny“ integritu, zdravý rozum. Student Martina Pechláta je pravá podoba matematika - kombinace zdánlivě nezajímavého člověka a zároveň fascinujícího nadšeného šílence postrojeného v podivném oblečení. Čtveřici doplňuje nostalgie a jakási poklidná moudrost otce (Ilja Racek). Silný, a nejen divadelní zážitek!

14.6.2004 23:06:27 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Antologie Krvavý Žižkov

Přebal knihy

Krvavý Žižkov je antologie, která má svého předchůdce Krvavý Bronx (2020), úspěšnou knihu povídek o „vyl celý článek

další články...