Scéna.cz 

Zemřel Soběslav Sejk

Po dlouhé nemoci zemřel 19. dubna 2004 v pražské nemocnici v Motole ve věku 81 let bývalý dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze Soběslav Sejk.
Soběslav Sejk se narodil 9. října 1922 v Praze. Svou divadelní kariéru započal v roce 1940 jako elév v činohře ND a zároveň hostoval i v nově založeném Městském divadle v Písku. Ve stejném roce byl angažován v Moderním divadle na Žižkově, v následujících letech prošel celou řadou dalších divadelních souborů: v sezoně 1940- 41 působil u cestující Nové české scény, 1941 ve Středočeské činohře, v letech 1942-45 v Intimním divadle v Praze. Po válce se stal zakládajícím členem českého souboru v Teplicích, od počátku roku 1946 se však vrátil do svého předchozího působiště, z něhož se mezi tím stalo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. Odtud přešel po dvou letech do Divadla S. K. Neumanna a po dalších dvou letech do Státního divadla v Brně. Brněnské angažmá (1950-53) tvoří významnou éru jeho herecké tvorby; na základě svých zdejších výrazných úspěchů byl v roce 1953 povolán znovu do souboru činohry ND, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.

Soběslav Sejk tíhl již od mládí k charakternímu psychologicky prohloubenému herectví. V jistém ohledu jej předurčovala široká, plasticky modelovaná tvář a chlapsky rozložitá postava, zejména však zájem o niterné záhady lidských povah. V Národním divadle vyrostl v herce, který i z menších rolí dokázal vytvářet lidsky zajímavé a osobitě prožité postavy. Jednou z jeho prvních byla role černošského sluhy Lea v Podzimní zahradě L. Hellmanové, příležitost k výraznému hereckému vyjádření mu poskytla postava Rytíře Tobiáše Říhala v Shakespearově komedii Cokoli chcete, v jeho podání plná životního optimismu a radosti. Za dobu svého působení v Národním divadle ztvárnil i řadu větších rolí, většinou v klasickém repertoáru: Hruba (Klicpera: Ženský boj), Tomáš Diafoirus (Molière: Zdravý nemocný), Kníže Eskalus (Shakespeare: Romeo a Julie), Benátský dóže (Shakespeare: Othello), Peralte (Buenaventura: Na pravici Boha Otce), Podleský (Tyl: Paličova dcera), Jolos (všechny tři části Vrchlického a Fibichova melodramatu Hippodamie), Braha (Jirásek: Lucerna), Tümpel (Kleist: Rozbitý džbán), Pan Loyal (Molière: Tartuffe), Herman, předseda revolučního tribunálu (Büchner: Dantonova smrt) a mnohé další.
S divadelní prací v ND se rozloučil inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu. Významná byla i jeho spolupráce s rozhlasem a televizí. V roce 1995 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. České divadlo ztrácí v Soběslavu Sejkovi osobitého herce vybaveného nezaměnitelným hlasovým projevem.