Scéna.cz 

Poctivý "Ideální manžel" Petera Mikulíka

Známou konverzační komedií prozaika a dramatika irského původu Oscara Wilda Ideální manžel (An Ideal Husband) obohatil činoherní soubor Slovenského národního divadla program jedné ze scén svých pražských kolegů. Večer v sobotu 14. března 2004 hlediště Stavovského divadla doslova praskalo ve švech. Bratislavští divadelníci se očividně těší v Praze velké přízni diváků Národního divadla i hostitelů samotných.
Právě Wildovy konverzační komedie (Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermerové, Ideální manžel) patří stále k divácky nejvděčnějším titulům autora. Jejich nezaměnitelný slovní humor, plný vtipné ironie, skryté víceznačnosti, brilantních bonmotů a aforismů, dokáže i dnes skvěle pobavit publikum. Na závadu není ani skutečnost, že od prvních premiér Wildových komedií uplynulo více než sto let.

Inscenace Ideálního manžela v režii Petera Mikulíka je důkazem toho, že Wilde – dramatik „dělal“ lidové divadlo, a přitom se ani trochu nevzdal hlubších myšlenek a originality autorského projevu. Největším triumfem inscenátorů je vynikající verbální interpretace. Aktéři ve svých replikách nalézají i nepatrné ironické náznaky, mistrně odhalují veškeré zašifrované humorné významy slov postav, jež ztvárňují. To vše dělají s nevídanou živostí a promyšleným taktem, s nímž modelují svůj způsob hry do srozumitelné a nepřehrávající komické podoby.
Slovenští divadelní tvůrci jasně vyzdvihují dvě základní témata hry: chorobná idealizace životního partnera a morálka politika. Přičemž druhé téma se v inscenaci obešlo bez trapně moralizujících apelů. Naopak, vyvolává úsměv nad tím, jak se jisté věci pod sluncem nemění. (Snaha některých politiků dosáhnout úspěchu i s použitím neetických prostředků zůstane asi nesmrtelná. Podobně jako lidská hloupost.)
Siru Chilternovi, poslanci a neohroženému zastánci morálky, hrozí kariérní krach. Paní Cheveleyová chce skrze něj v parlamentu prosadit své obchodní zájmy a jako přesvědčující prostředek použije dopis, který svědčí o tom, že Chiltern svůj první větší kapitál nabyl prodejem státního tajemství. Sir Robert tak musí řešit problém, ohrožující jeho politickou image. Zároveň se vše snaží skrýt před svou ctižádostivou ženou.
Strhující výkon plný osobitého temperamentu předvedla v Praze Diana Mórová v úloze Lady Chilternové. Jako manželka poslance do svého muže projektuje jednoznačné představy o ideálním politikovi a manželovi. Své páchání dobra přeruší až ve chvíli, kdy jí dojde, že milovaná bytost je také jenom člověk, a že potřebuje její pomoc. Mórová do postavy vkládá živelné rozhořčení podezíravé a ctižádostivé ženy, v dialozích skvěle zaujímá dominantní polohu manželky, která přece ví, co je pro kariéru jejího muže nejlepší. Věrohodně vyhrává i zjihlejší polohy – v okamžicích, kdy se Robertovi snaží upřímně pomoci. Expresivní, přesto však přiléhavý a pádný, projev Diany Mórové patřil k tomu nejlepšímu ze sobotního večera.
Oslovit diváky dokázal i Maroš Kramár coby Lord Goring. S noblesní lehkostí představuje šlechtice, jehož životní prioritou je vlastní vzhled a vyhledávání zábavy. Do svého výrazu dokázal zakomponovat i rysy opravdového přítele, který dělá vše pro to, aby nešťastníkovi Chilternovi pomohl. Postava Sira Chilterna (Jozef Vajda) vyznívá jako hrdina trestaný nepříznivou rukou osudu. Přesto ale nelituje prohřešku samotného (vždyť byl tehdy „dvacetiletý chlapec“!), nýbrž jeho možných následků v současnosti. Ze slavného politika je najednou opět „malý hoch“, který potřebuje pochopení okolí, hlavně své ženy.
Přesného vystižení pokřiveného charakteru člověka, toužícího tahat za nitky a manipulovat lidmi ve svůj prospěch, dosáhla ve způsobu své hry Zdena Studenková j. h. (Paní Cheveleyová). Z jednání postavy dýchá nekonečné sebevědomí, které lidem tohoto typu většinou nechybí.
Využití zajímavého řešení scény také zdůrazňuje dějový temporytmus hry. Na točně, představující dům Chilternových, se v první scéně procházejí hosté. Prostor domu se otáčí, hosté chodí, vedou zdvořilostní řeči, tlachají, pomlouvají, pouze ve zlomových momentech se ono lidské hemžení - a s ním i točna – zastavují. Dynamické části se tak střídají s částmi, kdy zaznívají klíčové dialogy.
Ve druhé polovině představení se točna otáčí především z praktických důvodů, když je nutné a účelné změnit vzhled scény.

Mikulíkovo pojetí Ideálního manžela je možné označit přívlastkem „klasické“. Nutno však dodat, že jde především o nastudování poctivé a nápadité. Ocenili ho i diváci. A to několikaminutovým potleskem vestoje.

Oscar Wilde: Ideální manžel. Slovenské národní divadlo, Divadlo P. O. Hviezdoslava, Bratislava. Překlad Karol Dlouhý, úprava Darina Abrahámová a Peter Mikulík, režie Peter Mikulík, dramaturgie Darina Abrahámová, scéna a kostýmy Alexandra Grusková, hudba Svetozár Štúr. Hrají: Jozef Vajda, Diana Mórová, Maroš Kramár, Zdena Studenková j. h., Monika Hilmerová j. h. alt. Ivana Kuxová, Dušan Jamrich, Zuzana Kocúriková a další.