Scéna.cz 

Láska a smrt v těsné blízkosti

„… a je to noc všech nocí, prvně v žití nesu
strašné břímě lásky a smrti současně…“
F. Hrubín: Romance pro křídlovku

Vytvořit scénář divadelní adaptace Romance pro křídlovku není snadný úkol. Hrubínova lyrickoepická skladba má velmi osobitou kompozici, jednotlivé časové roviny se prolínají a zakódovaný příběh si žádá pozorného čtenáře. Autor se vrací ve vzpomínkách do nezapomenutelných epizod svého života (prázdniny, pouť v Lešanech…), do okamžiků prvního setkání se skutečnou láskou a se smrtí, utíká do minulosti z potřeby najít pevnější a jasnější bod v nelehkém období svého života. Přesto toto dílo bylo adaptováno ve filmu i na divadle. Např. v Národním divadle v roce 1997 režisérem Ivem Krobotem a Josefem Kovalčukem.

Autor scénáře mladoboleslavské divadelní adaptace František Skřípek kromě zmiňované básně použil i části filmové povídky Františka Hrubína, z níž sestavil dialogy pro postavy příběhu. Povedlo se mu ve střízlivé podobě srozumitelně spojit samotný příběh Romance s působivostí básnického slova. Scénář v sobě uchovává nálady a pocity, jež navozuje Hrubín svými osobitými stylotvornými prostředky. Dramatický vývoj událostí se tak střídá s básníkovým vzpomínáním po letech. Pasáže poezie (především v monolozích autora) jsou vybírány důmyslně, vzájemně se s dialogy neruší. Projevuje se Skřípkova zkušenost a cit pro práci s básnickým textem.

Boleslavské pojetí je značně komorní a režisér Josef Kettner dobře využívá své zkušenosti s prostorem Malé scény divadla. Loni zde nastudoval v komorní úpravě Nezvalovu Manon Lescaut. Představení se hrálo v aréně. Diváci seděli okolo scény ve tvaru kříže. Při Romanci pro křídlovku obepínají křídla hlediště hlavní hrací prostor pouze ze dvou stran. Bezprostřední blízkost aktérů a publika nenabízí jen možnost intenzivnějšího vnímání herecké akce, ale také dodává některým částem inscenace zvláštní intimitu. Poezie nemusí „letět přes rampu k davu“, ale může se jemně dotýkat každého konkrétního diváka. Protagonistům však hrozí větší „odhalení“ a musí svou hru směřovat na obě strany hlediště tak, aby se žádná část publika necítila ochuzena. Díky nepříliš složité výpravě a „intimnějšímu“ prostoru se dá lépe pracovat s náznakovostí a zkratkou.
Divák si může dle vlastní fantazie představit místnost, kterou na jevišti tvoří postel, věšák a noční stolek, a v níž leží Františkův dědeček. Následně se může s hlavním hrdinou rychle přenést k Sázavě a čekat na Terinu. V centru hrací plochy je zavěšena sedačka z řetízkového kolotoče, sloužící nejen pro dokreslení pouťové atmosféry, ale i jako sugestivní připomenutí milostných setkání. Dědečkova postel a malá sešikmená plocha představující místo u vody jsou od sebe vzdáleny jen na pár kroků podobně jako láska a smrt v Hrubínově básni – obě vedle sebe, obě tak zvláštním způsobem patřící k sobě. Zvuk křídlovky pomáhá podtrhnout symbolický význam tohoto nástroje v Hrubínově díle a v jeho názvu. Křídlovka často hrávala nejen na pouti, ale i na pohřbu. Motiv křídlovky se stává spojnicí mezi tématy lásky a smrti. Veškerá hudba Štěpána Žilky a Jaroslava Bayera dokonale vytváří emocionální rámec k celé inscenaci. Vhodně podkresluje poezii a vystihuje nuance vývoje příběhu Františka a Teriny.

Dvojjediná přítomnost básníka je v divadelní adaptaci zprostředkována dvěma postavami: autorem, který se téměř po třiceti letech v myšlenkách vrací do minulosti, a mladým Františkem, který prožívá svůj velký vstup do života muže. Úlohy vzpomínajícího Autora se ujal František Skřípek. Nejednou ve svých monolozích budí dojem pozorovatele příliš odosobněného, kterému není snadné uvěřit, že přemýšlí a mluví o své vlastní minulosti. Jednou z příčin je příliš deklamativně vyznívající verbální projev.
Nejvýraznějším mužským aktérem večera se stal Petr Prokeš v roli Františka. Tato postava se podobá des Grieux v Manon Lescaut, kterého v Mladé Boleslavi také ztvárňuje Petr Prokeš. I dvacetiletý František prožívá zlomové období přerodu chlapce v muže. V obou případech můžeme v Prokešově podání najít cosi podobného, ale i odlišného dle naturelu a vývoje obou postav. Úryvky z básně Františka Hrubína předává divákům v závěru představení s originálním a nepřehrávajícím patosem.
Role Teriny připadla nejmladší člence mladoboleslavského souboru Dagmar Teichmannové. Prožívání a jednání Teriny nemají jednoduchý vývoj. Postava vyžaduje od představitelky dobrou přípravu. Dagmar Teichmannová pojímá a zprostředkovává Terinu s živostí komediantského děvčete, s čistotou a naivní touhou zamilované mladé dívky a také s otevřeností a spontánností, která je této „nevypodobitelné“ a půvabné bytosti vlastní.
Potřetí ve svém novém angažmá v boleslavském divadle byl obsazen Martin Hrubý. Po dvou předchozích nepříliš zdařilých výkonech překvapuje Hrubý coby Viktor výrazným a věrohodně působícím projevem. Dává mu šmrnc komedianta (včetně artistických výkonů), tvrdou povahu chlapa, který chce za každou cenu získat mladou nevěstu a ženu. V momentu, kdy se Viktor po mnoha letech setkává s Františkem – autorem, lze v interpretaci Martina Hrubého vnímat podtón smíření.
Pavel Štěpán v roli dědečka především dokonale mimicky vystihl starého člověka po mrtvici. V jeho tváři se doslova zračí jeden dlouhý lidský život.
Komorní adaptace zajímavě pracuje se zvuky – hlasy některých postav, jež suplují jejich skutečnou přítomnost v podobě živých aktérů. Nejzajímavěji interpretovala své repliky Ivana Nováčková. V hlase Tonky nechybí živelnost a skrytá smyslnost.

Po Manon Lescaut se Romance pro křídlovku stává druhým počinem, zprostředkovávajícím na scéně v Mladé Boleslavi významné dílo českého básníka. A bez nadsázky ji lze zařadit k tomu lepšímu, co má nyní divadlo na svém repertoáru. Boleslavská inscenace může oslovit nejen díky přednostem komorního pojetí a prostoru, ale i díky dobře připravenému textu scénáře. Stránkou nejsilnější však zůstávají herecké výkony.

František Hrubín Romance pro křídlovku
Scénář František Skřípek, režie Josef Kettner, výprava Alena Laufrová a Jan Rýz, hudba Štěpán Žilka a Jaroslav Bayer, pohybová a pantomimická spolupráce Štefan Capko.
Hrají: František Skřípek, Petr Prokeš, Dagmar Teichmannová, Martin Hrubý, Pavel Štěpán j. h.
Městské divadlo Mladá Boleslav, premiéra 7. února 2004 na Malé scéně MDMB.

V recenzi jsou citovány úryvky z Hrubínovy Romance pro křídlovku.