Scéna.cz 

Na Havla!

Divadelní spolek Kašpar, který působí v Divadle v Celetné, otevřel novou sezónu premiérou tří jednoaktovek Václava Havla uváděných pod souhrnným názvem Na Havla. Zároveň spolu se slavnostní premiérou se uskutečnilo znovuotevření divadla po první etapě rekonstrukce, která podle principála Spolku Kašpar Jakuba Špalka stála kolem osmi miliónů korun. Došlo k vybudování bezbariérového přístupu – výtahu, pro vozíčkáře, dále pro ně vzniklo nové sociální zařízení. Zjednodušilo se navážení kulis. Dostalo se i na úpravy v hledišti, kde se zvýšila kapacita míst.
Souhrnný komponovaný večer tvoří tyto Havlovy inscenace – Chyba, Audience a Ztížená možnost soustředění. Režisér Jakub Špalek dobře zvolil jejich inscenování v kompaktním celku, bez přestávky. Jako předěl posloužilo dobové rozhlasové vysílání. Všechny tři jednoaktovky jsou postavené na absurditě, nepostrádají intelektuální ani filosofický podtext, a to i přesto, že nás zavádějí do těch nejobyčejnějších všedních prostředí a situací.

Chyba – satirická zkratka z prostředí kriminálu, kdy nováček nezapadl do koloritu zvyků a nepsaných pravidel – vyústí v humorný podtext. Titulní roli Kinga ztvárnil Miloš Kopečný, který dokázal velmi přesně podtrhnout, co to znamená, když se řekne kápo.
Druhá Audience, se řadí již mezi notoricky známou klasiku. Ústřední dvojici vytvořili – Sládka – Tomáš Karger a Vaňka (Havla) – Jan Potměšil. Na celém textu lze ocenit dějovou smyčku, kdy Sládek se neustále vrací k těm samým místům (např. už jsi byl na svačině… atd.) . Tomáši Kargerovi lze jen vytknout mírnou stylizaci směrem k panu Landovskému, ale možná tuto asociaci způsobuje ono vštípení s předchozím nastudování. Jan Potměšil naopak dodal postavě větší autenticitu (byť vzhledem k žijícímu dramatikovi to není lehké se od daného oprostit).
Příběh notorického sukničkáře, kterého postupně pronásleduje manželka, milenka, další milovnice a nové milenecké vzplanutí na pozadí vědeckého výzkumu jisté „nevládní“ organizace, která je sice součástí jedné instituce, ale při tom naprosto samostatná, patřil k vrcholům večera. Dramaturgicky vygradováno a tečka. Titulní postavu ztvárnil František Kreuzmann, který vytvořil Dr. Humla se smyslem pro objevování ženských srdcí, ale po celodenním (týdenním či jinak časově neohraničeném kolotoči) končí jako vyschlý kaktus, který je nedílnou součástí scény. Další roli zde sehrává časová smyčka, kdy postava Dr. Humla vejde s jednou ženou do různých dveří a s jinou, tedy v jiném časovém a prostorovém běhu, vychází. Tyto prostřihy jsou perfektně zvládnuty (a věru nejsou pro jednotlivé aktéry lehké, vyžadují určitou souhru v zákulisí, neboť jsou spojené i se změnou kostýmu). V tomto ženském kolotoči, se rovněž neztrácí výzkum s jakýmsi počítačem (a rovněž patří uznání rekvizitáři či autorovi výpravy – neboť oný „bazneht“ je vskutku dokonalý). Pouze dováří a podtrhuje onu absurditu.
K jednotlivým ženským postavám – typově přesně sedí. Milena Steinmasslová coby žena Vlasta Humlová představuje právě onu starostlivou ale díky tomu i omšelou. Milenka Renáta v podání Evy Elsnerové naopak tu čilou a liščí bojovnici. Zbývá Blanka, sekretářka, tedy Markéta Coufalová ta představuje nezraněnou laňku, které se zdatný lovec musí zakousnout do čistého krku. Poslední Dr. Jitka Balcárková, hraje ji Jitka Nerudová, patří do kategorie uspalých panen, které není radno probouzet, můžete vzbudit nymfomanku.
Inscenační počin Divadelního spolku Kašpar končí rozhlasovou znělkou starého dobrého kolotoče naprosto přesně. Kolotoč vzpomínek na dobu absurdní, která se ve svých banálnostech a nesmyslech přelévá a transformuje.