Scéna.cz 

Komedie ze současnosti tvrdým oříškem

Městské divadlo Mladá Boleslav alespoň jedenkrát v sezóně uvede původní českou inscenaci. Za všechny jmenujme Strom až do nebe Markéty Zinerové a Druhou mízu Vlastimila Venclíka. Ten pro mladoboleslavskou scénu napsal již druhý kus – Dušičky, který byl v premiéře uveden 25. dubna 2003.
Černá dušičková komedie plně cílí do mezilidských vztahů. Zavede nás do nemocničního prostředí, kde se na pokoji sejdou dva pacienti po autohavárii. Shodou okolností viník a postižený.

Vlastimil Venclík se snažil reflektovat současnost – postavil vedle sebe „dravce“ a řekněme poslušného „hlodavce“. Druhý v zájmu přežití žije s protikladnou manželkou, ta ho zachraňuje a ochraňuje. Klasický dramatický trojúhelník trochu méně zdařile doplňují postavy druhého plánu – zaměstnanci nemocnice – Primářka, Doktor, Sestra a Zřízenci.
V hlavních rolích se představili – Petr Bucháček, Miroslav Babuský a jeho žena Marie Durnová. Všichni tři skvěle zvládli danou typologii postav. Zejména Petr Bucháček se výborně držel – musel v rámci svého zranění hovořit se „zadrátovanými ústy“, Miroslav Babuský byl zase postižen na horních končetinách. Takřka skvěle svůj byl Zřízenec v podání Iva Theirmera.

Režisér inscenace Josef Kettner se snažil z látky maximálně vytěžit. Jak si ovšem poradit s monotematickou scénou – nemocniční pokoj a dvě lůžka? Prolog i závěr inscenace obohatil dušičkovou kreací – setkání duší hlavních hrdinů za zvuků elektronické hudby, diskotékového modravého osvětlení a za přítomnosti blýskavých světýlek.

Inscenace Vlastimila Venclíka Dušičky se zařadila mezi původní českou dramatiku. Ovšem jisté chyby nezapře – potvrdila, že napsat dobrou komedii nemusí být snadné, vždyť nebezpečí, že se text zvrhne v politováníhodnou frašku, číhá pokaždé. Hra Dušičky potřebuje prostě uzrát. Případně stačí přizvat ke spolupráci dobrého dramaturga.