Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Enikö Eszenyi nejen o nové spolupráci s Robertem Wilsonem

autor: Z webu

Maďarská herečka a režisérka Enikö Eszenyi je u nás velmi dobře známá. Čtyřikrát režírovala v pražském Národním divadle (Shakespeare: MNOHO POVYKU PRO NIC, KOMEDIE OMYLŮ, VEČER TŘÍKRÁLOVÝ a Lope de Vega: VLADAŘKA ZÁVIST), ale také v Divadle na zábradlí (Rodina Tóthů).. Má na kontě také několik režií v bratislavském Národním divadle. Nicméně její profesní osud je už od ukončení hereckých studií na Vysoké škole divadelního a filmového umění v Budapešti (1983) spojen s budapešťským divadlem Vígszínház, kde vytvořila nejen řadu výrazných rolí klasického repertoáru a nejednou tu režírovala, ale od roku 2009 je také ředitelkou divadla. S Enikö Eszenyi jsme se setkaly na slavnostní prezentaci projektu Roberta Wilsona 1914, jehož premiéra se uskuteční na jaře 2014 ve Stavovském divadle.

Účastníte se za maďarskou stranu koprodukční inscenace 1914. Zajímalo by mě, jak jste se k projektu dostala?
Jsem ředitelkou budapešťského divadla Vigszínház, které se koprodukčně podílí na tomto projektu. Účastní se toho tři divadla, a já jsme ráda, že za maďarskou stranu jsme to zrovna my. Ovšem to, že jsem ředitelkou divadla, nehrálo roli v mé osobní účasti na projektu. Jsem totiž zároveň herečkou, a tak jsem společně s dalšími dvěma herečkami přijela z Maďarska na konkurs, a tu roli jsem dostala.

Práce s Robertem Wilsonem je pro herce neobvyklá, a dá se říci nezapomenutelná. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti se zkoušením?
Jelikož nejsem jen herečka, ale také režisérka, tak se toho hodně učím. Seděla bych v divadle od rána do večera, a dívala se, jak pracuje Bob Wilson, abych toho co nejvíce vstřebala. Většinu českých kolegů znám, protože jsem v pražském Národním režírovala čtyři inscenace, a máme spolu velmi dobré vztahy – hodně mi jako kolegové pomáhají. Musím říci, že herci, s kterými jsme se tu setkala – třeba Vláďa Javorský nebo Eva Salzmannová jsou velmi talentovaní, a zároveň velmi fajn lidi – takže, když jsem v Praze, cítím se tu vždycky velmi dobře.

Vy jste zvyklá pracovat s mezinárodním týmem. Tak by mě zajímalo, jestli se to nějak výrazně liší od toho, když spolupracujete se „svými“ – tj maďarskými herci?
Ani ne. Myslím, že česká i slovenská kultura jsou hodně blízké maďarské. Máme své zvláštnosti, ale zažili jsme toho v předchozí době hodně společného, nebo podobného. Takže hodně věcí prožíváme podobně, přemýšlíme podobným způsobem.

Jako ředitelka divadla jistě víte, jakým způsobem se bude připravovaná inscenace 1914 uvádět v Maďarsku?
Bude to fungovat tak, že se vždy zahraje více představení v sérii, pak uděláme měsíční pauzu, a inscenace se k nám znovu vrátí. Bude zkrátka kolovat mezi divadly, zúčastněnými v koprodukci.

Příprava inscenace 1914 probíhá na etapy. Co stíháte kromě ní?
Právě jsem dokončila režii původního maďarského muzikálu, který se jmenuje POPOVÝ FESTIVAL. A na konci sezóny budu u nás režírovat hru od Johanna Nestroye.

7.10.2013 23:10:15 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama