Scéna.cz 

Zemřel spisovatel a dramatik Sławomir Mrożek

(29. 8. 1930, Borzęcin, Polsko – 15. 8. 2013, Nice, Francie)

Jeden z nejvýraznějších evropských dramatiků XX. století, známý jako představitel absurdního dramatu (i když on sám se k tomuto označení jednoznačně nehlásil). Mrožek viděl svět jako absurdní místo, v němž se mísí beckettovská absurdita s kafkovskou beznadějí a satirou. Svět jeho dramat ukazuje v zostřeném pohledu, jak se liší ideje a jejich podoba v reálném světě, a velmi autenticky zachycuje paradoxy socialistických systémů. Jeho divadelní práce spadají do žánru absurdní fikce, která šokuje publikum zařazením nerealistických prvků, politických a historických odkazů, deformací a parodií.

Mrožek sám byl do jisté míry rozporuplnou postavou – v jeho životě i tvorbě se objevily momenty, kterých později litoval. Ať už to byla doba, kdy v 50.letech začínal a jako bulvární politický novinář se podílel na „propagaci“ procesů s náboženskými leadery, či později, už v emigraci, když v roce 1981 napsal hru Alfa, dehonestující tehdy uvězněného vůdce Solidarity Lecha Walesu.
Mrožkova rodina žila během II. světové války v Krakově, kde Slawomir ukončil v roce 1949 střední školu a v roce 1950 se stal novinářem v časopise Przekrój. V roce 1952 se přestěhoval do Domu spisovatelů, zřízeného vládou. 1953 byl jedním ze signatářů otevřeného dopisu podporující uvěznění a odsouzení katolických kněží z Krakova. V roce 1959 se již jako ženatý přestěhoval do Varšavy. V roce 1963 společně s ženou odjel na dovolenou do Itálie a rozhodl se tam zůstat. Po pěti letech v Itálii přesídlil do Francie (francouzské oobčanství získal až v roce 1978). Od poloviny 80. let žil v Mexiku, a v roce 1996 se vrátil do Krakova. V roce 2008 však odjel do jižní Francie, kde zemřel v nedožitých 83 letech v Nice.
Jeho rozsáhlá tvorba, která zahrnuje více než 40 her, desítky povídek, publicistiku, ale také kreslené vtipy a skici, začala v 50.letech minulého století. V roce 1957 vyšla první satirická povídka Slon, a průběžně další, např. Svatba v Atomicích, Malé léto, Útěk na jih (u nás vyšly ve výborech Slon,Věrný strážce,Ten, který padá,Kohout, lišák a já). Současně začal psát divadelní hry. První z nich, Policajti byla uvedena v roce 1959. V Čechách se hrály jeho hry na počátku 60.let, ale poté, co ostře odsoudil vstup vojsk do Československa v srpnu 1968, byl u nás na dlouhou dobu zakázán. Jeho díla se na českých scénách začala objevovat znovu až po roce 1989. Z jeho her měly u nás úspěch především ty ze 60.let - Mučednictví Petra Oheye (1959), Krocan (1960), Na širém moři (1961) Striptýz (1961), Kouzelná noc (1963), Tango (1965), Jatky (1971), a hlavně Emigranti (1974). Z posledních kusů se u nás objevily Letní den (1983), Láska na Krymu (1993) a Pěkná vyhlídka (2000).

Slawomir Mrožek navštívil Prahu poprvé až v roce 1999 v rámci Festivalu spisovatelů, kde v rozhovoru pro MfDnes odpověděl na otázku, co jej z Polska v 60. letech vyhnalo a proč přijal v roce 1968 politický azyl ve Francii: „Cenzura a – autocenzura. Živil jsem se svým uměním a nikdy jsem se neocitl v žádném námezdním poměru. Ale tu autocenzuru si uvědomíte až tehdy, vystoupíte-li z určitého silového pole. Když si na mne činil režim nárok jako na svého poddaného, odmítl jsem. To bylo po roce 1968, kdy jsem protestoval proti okupaci Československa mimo jiných také polskou armádou. Požádal jsem tehdy o politický azyl ve Francii.“