Scéna.cz 

Škola základ života v Činoherním klubu

Jindřichohradecká divadelní společnost Jablonský uvede v neděli 26. května 2013 v Činoherním klubu hru Jaroslava Žáka ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA.
V rámci přehlídky amatérských divadelních souborů „Činoherní klub uvádí:“ představí společnost Jablonský v Činoherním klubu hru se zpěvy, tanci, živou hudbou a filmovými dotáčkami Škola základ života. Divadelní podobu známého titulu, v dramatizaci Hany Burešové, dramaturgii a režii Sabiny a Jiřího Langerových, soubor uvádí v roce 200. výročí narození básníka Boleslava Jablonského, jehož jméno nosí.

Humor Jaroslava Žáka (1906-1960) byl blízký tvorbě Karla Poláčka, Jaroslava Haška či Zdeňka Jirotky. Dařilo se mu vyjádřit to, co bylo vždy studentům vlastní: smysl pro recesi. Sám středoškolský profesor latiny a francouzštiny byl u studentů oblíbený, snažil se je zvládnout spíš vtipem než přísností. Nepřednášel latinu jako mrtvý jazyk, ale v souvislostech antické i současné kultury. Aktualizoval ji příklady z vědy, astronomie i psychoanalýzy. Vykládal studentům o výtvarném umění, moderní poezii, americké grotesce i Osvobozeném divadle.
Jeho nejúspěšnější kniha Študáci a kantoři je kaleidoskopické pásmo drobných příběhů, situací a anekdot o přírodopisném druhu zvaném „člověk školní“. Ty vycházely v nedělní příloze Českého slova a v Lidových novinách a staly se základem jeho stejnojmenné knihy (1937). Ve stejném roce napsal pro divadlo E. F. Buriana D38 komedii Škola základ života. Inscenace měla velký úspěch a dočkala se 170 repríz. Jaroslav Žák po úspěchu své veselohry uspořádal přednáškové turné po českých a moravských městech na téma „Študáci na jevišti, v literatuře a ve skutečnosti“. Ústřední spolek čs. profesorů mu tehdy napsal výhružný dopis o znevažování vážnosti profesorského stavu a chtěl dokonce uspořádat čestný soud. Bylo mu vytýkáno, že kazí mládež a že „literární škváry, které vydává, podrývají důvěru ve školu i profesorstvo“, a to dokonce na základě paragrafu 25 (zájmy školy, výchova a vyučování). Spor se stal novinářskou senzací. K soudu však nedošlo, protože v souvislosti s následujícími politickými událostmi byl doslova malicherný.
Necelý rok po uvedení v divadle byla komedie Škola základ života zfilmována režisérem Martinem Fričem a dnes patří k zlatému fondu české kinematografie. Jaroslav Žák po válce pracoval jako scénárista v Čs. filmu. Po únoru 1948 byl za své politické satiry otiskované ve Svobodném slově vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a nesměl publikovat. Byl odkázán na pomoc přátel, živil se překlady, korekturami a publikoval pod pseudonymy. Zákaz publikování trval celých 10 let. Jeho poslední kniha „Dobrý borec Antonín. Atletická rapsodie o zrození sportovce“ byla autobiografickým románem, v němž vzpomíná na svá studentská léta a první sportovní úspěchy.
Zemřel nečekaně 29. srpna 1960 a teprve po dlouhých osmi letech mu rehabilitační komise Svazu čs. spisovatelů vyslovila posmrtnou satisfakci.