Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Milena Marcilisová se poslední Kočičí hrou loučí s aktivní hereckou kariérou

autor: archiv divadla

Po dvaatřiceti letech v Mětském divadle Zlín opouští aktivní kariéru herečky Milena Marcilisová. V divadle ztvárnila přibližně 125 krásných rolí. Její labutí písní, jak sama říká, je role Erži v tragikomedii KOČIČÍ HRA, která bude mít 23. ledna 2013 v 19 hodin derniéru v divadelním klubu Dílna 9472. Oblíbenou herečku a držitelku ceny Aplaus budou však diváci na jevišti vídat i nadále, avšak již jako pracujícího důchodce.

S rolí Eržiky Obánové v Kočičí hře, která Vám vynesla i diváckou cenu Aplaus, se loučíte po téměř dvou letech. Bude Vám chybět?
Kočičí hra je moje labutí píseň a jsem za ni nesmírně vděčná. Všechno ale jednou skončí, s tím člověk musí počítat. Figura Eržiky symbolicky završila i můj aktivní život u divadla, po dvaatřiceti letech v MDZ budu nyní pokračovat jako pracující důchodce. Ta role přišla v přesný okamžik a je dobré v přesný okamžik i skončit.

Bylo pro Vás těžké být Erži?
Role je to těžká, nejen fyzicky, ale i třeba na paměť. Ale když má představení pěkný ohlas, energie, kterou jsem do něho vložila, se mi zase dobije zpátky. Když člověk dochází do určitého věku, měl by zúročit, co se naučil, a co mu ten život přinesl. A Erži je přesně to. Hraji ji už dlouho, ale stává se mi, že ještě i teď v roli odhaluji některé skryté skulinky a čím dál víc se s ní ztotožňuji. Jo, a pořídila jsem si domů kočičku! Já, která jsem nikdy žádné zvířátko neměla! (smích)

Opravdu?
Ano, o prázdninách. Je celá černá. Najednou zkrat a šla jsem si pro ni do útulku. A dala jsem jí jméno Erži. Fascinuje mě. Když kočku zavoláte, nepřijde. Ale když o ni přestanete mít zájem, začne se lísat a vyžaduje společnost. I to je kočičí hra. Taková je i Erži Obánová – trochu zabejčená, ale jsou chvíle, kdy potřebuje pohladit. A jako kočka má i ona devět životů.

Kočičí hra se původně hrála pro Velký sál, do komornějšího prostředí Dílny 9472 se přesunula zhruba po roce od premiéry. Jaká to byla změna?
Přemístění Kočičkám slušelo. Hra se zkrátila, stala se aktivnější. Kontakt s publikem byl intimnější. Divák pro mne byl více partnerem, mohla jsem hrát více přes publikum.

Jak vzpomínáte na zkoušení?
Zkoušení s panem režisérem Nvotou bylo hrozně hezké. Skvělý byl i herecký kolektiv, s Janou Tomečkovou na sebe hodně slyšíme a myslím si, že to jde v představení hodně znát.

Jaký divák Kočičí hru ocení?
Své si v ní najdou šedesátníci, pro které může být návodem k aktivnímu stárnutí, i mladí lidé.
Někde jsem četla, že hra nemá mladé generaci co říct, ale naopak. Díky tomuto představení jsem získala spoustu mladých přátel, i ze Slovenska, kteří tu byli na festivalu Setkání Stretnutie. A to byli kluci! A přiznali se, že plakali… U mladých lidí se Kočičí hra rozhodně nemíjí účinkem. I oni jednou přece zestárnou, i oni mohou řešit dlouholetý vztah, který se nenaplnil…

Poslední vstupenky na Kočičí hru jsou ještě k dostání v pokladně divadla. Rezervace míst je možná i přes web.

21.1.2013 00:01:17 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!