zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jan Šotkovský: Mezi Městským divadlem Brno a Buranteatrem

Jan Šotkovský

autor: archiv   

zvětšit obrázek

S dramaturgem Městského divadla Brno a také Buranteatru Janem Šotkovským se pravidelně potkávám na národním festivalu amatérského divadla Jiráskův Hrnovo. Jiné to nebylo ani letos, kdy tu byl ve funkci lektora Problémového klubu. Povídali jsme si – jak jinak – o divadle. Amatérském i profesionálním.

Na Jiráskův Hronov jezdím pravidelně - byl jsem tu šestkrát v semináři, z toho 4 x u kolegy Milana Schejbala, dva roky jsme vedli se ženou Diskusní klub, jeden rok jsem byl stálý recenzent, a teď jsem v Problémovém klubu. Vyzkoušel jsem si opravdu všechno. Řekl bych tedy, že jsem vzešel z hronovského prostředí, spíše nežli obecně z amatérského. Byl to pro mě takový iniciační moment.

  • Jste zkrátka jeden z těch, kdo se zabývají divadlem profesionálně, ale na to amatérské nezanevřeli. Pro mě je zajímavé, že jste zároveň dramaturgem Městského divadla Brno, což je takové hodně oficiální divadlo, a pak jeden ze zakladatelů Buranteatru, což je divadlo snad ani ne alternativní, ale určitě nezávislé.
    Taky bych volil spíš to označení nezávislé, protože Burani nejsou žádná Farma v jeskyni, a tudíž mi nepřijde zase v tak velkém rozporu s tím MDP. Děláme v podstatě tradiční divadlo (i když to je asi nešikovné označení, protože něco takového jako „tradiční“ divadlo vlastně neexistuje). Tedy v podstatě normální činoherní divadlo, které stojí v první řadě na textu. Pokusili jsme se sice i autorské věci, ale ten základ je pořád dobrý text a dobří herci. V tom smyslu to od měšťanského divadla, které MDB reprezentuje, není až tak velký odskok, spíše je to pro mě zajímavá zkušenost. MDB je kolos: dvě scény, kolem stovky herců, spousta zahraničních zájezdů, 11 premiér do roka. V Buranteatru všechno děláme v podstatě na koleně. Takže je pro mě osvěžující, že můžu přepínat z jednoho do druhého. Přemysl Rut kdysi v jednom rozhovoru říkal, že ho baví schovat se divadelníkům mezi muzikanty a muzikantům mezi spisovatele. Já sice zůstávám u toho divadla, ale baví mě občas jako had převlíkat kůži.
  • Pozoruji to jako jeden z trendů českého profesionálního divadla – mnozí mladí herci mají sice profesionální angažmá ve velkém kamenném divadle, ale strašně rádi si odskakují na malé scény mezi generačně spřízněné lidi. I když, svým způsobem, divadlo, které tam hrají, je v něčem podobné.
    Přece jen se to asi liší mírou drzosti, provokativnosti, vůči kterým jsou ty měšťanské domy ostražitější. Mě práce v Buranteatru baví, ale zároveň musím přiznat, že mojí velkou láskou je muzikál, který se v MDB dělá především. Mám rád klasický muzikál, show, ten broadwayský “ wow - efekt“. A to se dá dělat v Čechách málokde, a hlavně v malém divadle to moc nejde. A tak jsem rád, že tu příležitost mám, myslím, že se to navzájem obohacuje. Je to sice občas honička, ale baví mě, když tu divadelní skutečnost nahlížím z různých jiných úhlů.
  • Dá se říci, že před poměrně krátkou dobou zažil Buranteatr přímo raketový vzestup popularity. Mám na mysli vaše dobré umístění v Radokových cenách, velmi vstřícný kritický ohlas. To mě přesvědčilo, že i v dnešním trendu hodně experimentálních věcí j tu podvědomá touha po něčem trochu obyčejnějším.
    My máme vesměs pozitivní zkušenost. Jsme neznámý soubor bez hvězd, ale lidi, kteří přijdou, jsou překvapeni, že je jim to divadlo blízké a chodí znovu. My jsme kdysi měli slogan, kterého jsme se už raději vzdali, protože mi to spousta kamarádů teatrologů doslova otloukla o hlavu. „DIVADLO PRO NORMÁLNÍ LIDI“ Říkali, že je to populistický slogan a kýč, ale to je vlastně citát. Vzniklo to z bonmotu kamaráda Tomáše Beránka, který pro nás napsal jednu hru. Když si nás tehdy objevil, říkal: „Já už jsem v Brně přestal chodit do divadel, protože jsem měl pocit, že na jedné straně jsou kamenné scény, které vydávají takový varovný odér velkého umění – a musel jsem si vzít oblek. Na druhé straně se bojím jít do těch tzv.alternativních divadel. Ale u vás mám pocit, že to divadlo je jednoduchý, a mám z něj zážitky jako z dobrých filmů. Příběh, postava, hra, herec.“ V podstatě jsme tedy dost konzervativní soubor, a vlastně dosti vědomě. I když se ten grunt snažíme postupně nějak rozvolňovat, a zkoušet si jiné způsoby spolupráce. Třeba Misantrop vznikl poměrně specifickou metodou improvizací na zadané situace z Moliera. Což byl tehdy pro nás dost velký experiment, ale ve výsledku to tak nevypadá. Je to taková normální psychologická činohra.
  • Jaká bude nová sezóna v Buranteatru?
    Hned na začátku sezóny nás čeká taková velká věc – festival pod názvem 4 T, visegrádský projekt čtyř divadel ze čtyř zemí. Je to založeno na fóru, že každá země zpracovává příběh jiné země a jsou to vesměs autorské záležitosti. My hrajeme polské téma, Mickiewiczovy Dziady, což je samozřejmě obrovské knižní drama, z kterého jsme si vzali jen fragment a doplnili jinými texty. Hned po příjezdu z Hronova máme první čtenou a premiéra bude na konci září. Pak chystáme původní hru našeho brněnského kamaráda Zappa v jahodách a Joyceovy Vyhnance. Pokusili jsme se oslovit režiséra tzv. mimo naši partu a mimo naši generaci,a domluvili jsme se s Šimonem Cabanem, že u nás bude dělat na jaře Dámu s kaméliemi. První jeho nápad byl pojmout to z pohledu toho chlapa, který se v jednu chvíli s tou ženskou rozchází a za hodinu se jí omlouvá a chce zpátky. Jsou tam obrovské emoční propady, a tím je to zajímavé. Zatím s tou představou jen koketujeme, ale možná, že tam nakonec žádná Markéta nebude. Ten nápad na spolupráci přišel tak, že si Michal Isteník padl s Šimone do oka, když dělali Muchovu epopej v MDP a oba dva se chtěli potkat při nějaké další práci.
  • Tím jsme skočili k Městskému divadlu Brno. Co chytáte tam?
    První věc, kterou budu dělat na podzim, jsou JEZINKY BEZINKY a na jaře chystáme muzikál DONAHA. Čili klasické tituly. Na konci sezóny přijde největší darda. Před časem jsme napsali pro letní hraní v Biskupském dvoře takový příběh o baronu Trenckovi. Panu řediteli se to zalíbilo, a zadal nám mnohem ambicióznější projekt, věc o Cyrilu a Metodějovi. Mělo by to být v žánru hudebního divadla, ale rozhodně ne muzikál v klasickém slova smyslu, spíše scénické oratorium. Bude součástí velké cyrilometodějské výstavy k výročí jejich příchodu do Čech, kterou dělá Moravské muzeum (Biskupský dvůr pod ně spadá). Bude to tedy pro nás nejzajímavější a nejdůležitější věc příští sezóny.
  • 20.8.2012 02:08:03 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 18 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Bastard (Městské divadlo Brno)

    Články v rubrice - Rozhovory

    Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl

    Patrik Lančarič

    Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek



    Časopis 18 - sekce

    HUDBA

    Pet Shop Boys: Nonetheless

    Přebal alba

    Legenda taneční a elektropopové hudby. Britské duo Pet Shop Boys proslulo už koncem osmdesátých let, kdy vydal celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

    The Dark Side Of The Moon Competition

    Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

    další články...