Scéna.cz 

Devadesátka Pete Seegera

Jeho přátelé jej charakterizují jako člověka, který se nedokáže zastavit. Folkový zpěvák a politický aktivista PETE SEEGER se 30. května dožívá neuvěřitelných devadesátých narozenin. Tento svérázný Američan patří lidem, kteří podstatně ovlivnili poválečnou hudební scénu - Bob Dylan, Joan Baezová či Bruce Springsteen by bez něj nebyli tím, čím jsou.

Rodina bobtnající hudbou
„V téhle rodině vybuchují chromozomy hudbou“- napsaly kdysi o rodu Seegerů americké noviny. Samotný Pete sál hudbu skutečně s mateřským mlékem. Tatínek byl muzikolog, maminka skvělá houslistka. Oba učili na prestižní americké Julliard School vážnou hudbu. Zatímco jeho sourozenci se hudebnímu vzdělávání zpočátku vzpírali, Pete byl od malička velmi zvídavý. Později vzpomínal: „Maminka rozmístila po celém domě různé hudební nástroje – píšťalky, marimbu, harmoniku, housle, klavír, varhany. A tak jsem už v nějakých 6-7 letech uměl na všechny ty nástroje zahrát aspoň základní melodie, aniž byl uměl číst noty...“ Později hrál ve školní kapele na tenor banjo. Osudovým se pro něj stal rok 1935, kdy mu bylo 16 let a v létě navštívil taneční festival v Asheville v Severní Karolíně. Tam objevil starodávné pětistrunné banjo a doslova se do něj zamiloval. Našel svůj nástroj!

Univerzita života
V intelektuálské rodině se rozumělo samo sebou, že Pete bude studovat. S učením neměl problém, s kázní to bylo horší. Nicméně, dostal se na prestižní harvardskou univerzitu a začal tady studovat sociologii. Vydržel sotva dva roky, pak ze školy odešel a začal se toulat po Spojených státech. Vydělával si muzicírováním a malováním akvarelových obrázků, které vyměňoval za stravu a přístřeší. Na svých cestách potkal mj. muzikanta Woodieho Guthrieho, který jej hudebně hodně ovlivnil.

Stalinův kanárek
Peta kromě muziky od mládí zajímala politika. Jeho levicové názory byly vždycky kontroverzní a tak se hrdě řadí na první místo žebříčku umělců, kteří se pro své názory nejčastěji ocitli ve vězení. Ve 30.a 40. letech byl nadšený pro marxismus a komunismus. POlitičtí odpůrci jej nazývali Stalinovým kanárkem, jeho příznivci naopak Americká ladička a Živý svatý. I když komunistickou stranu opustil už v roce 1950, stal se antistalinistou (v roce 2007 napsal píseň The Big Joe Blues kritizující Stalina), levicové názory si zachoval dodnes.

Mezi knihovnou a cestou
Od 40.let pracoval Seeger v Kongresové knihovně Spojených států, zabýval se výzkumem a sběrem amerických lidových písní. V roce 1940 společně s dalšími zpěváky začal jezdit po celé zemi a zpíval pro vojsko. V roce 1945 byl vyřazen z armády jako desátník, založil společnost People´s Song Inc, hudební unii, ve které spojil myšlenku odborového hnutí s lidovou muzikou. V roce 1948 založil kvartet The Weavers (Tkalci), společně zpívali americké lidové písně. Z té doby pocházejí nahrávky slavných písní If I had a Hammer nebo On Top of Old Smokie (známe je také z české interpretace Waldemara Matušky jako Kladivo a Už koníček pádí). V roce 1955 byl pozván k výslechu na Výbor pro neamerickou činnost, poté obviněn z „pohrdání kongresem“ a na rok uvězněn. Po návratu z vězení začal sólovou kariéru – v Americe byl sice na černé listině mnohých organizací a 17 let měl stop v televizi, v Evropě se ale našlo dostatek příznivců a tak neváhal a odjel koncertovat za oceán.

Nejslavnější hit
Řekni, kde ty kytky jsou (Where Have all the flowers gone) je patrně jeho nejslavnější píseň. Jak vznikla? Pete Seeger v jednom z rozhovorů dal nahlédnout do své tvůrčí dílny: „Když přijde nápad, je to požehnání. Pak už prostě stačí vzít do ruky tužku nebo pero a zaznamenat jej. Jednou jsem letěl letadlem, listoval ve svém zápisníčku a zrak mi padl pár vět, které jsem si vypsal z románu Michaila Šolochova Tichý Don. Bylo tam napsáno: Kde jsou květiny? Dívky je otrhaly. Kde jsou ty dívky? Vdaly se. A kde jsou jejich muži? Všichni odešli do armády. Celou cestu jsme si ty věty opakoval – a pak mě napadlo pár dalších slov – Long time passing (kdysi dávno) a When will we ever learn ( kdy se to dozvíme). A písnička byla hotová.“ Jednoduchý hit obletěl celý svět, byl přeložen do mnoha jazyků (jako Sag mir, wo die Blumen sind ji zpívala třeba Marlene Dietrichová) a v mnoha verzích žije dodnes.

Ekologický aktivista
Od 60.letech se datuje Seegerův zájem o životní prostředí. V roce 1966 se stal spoluzakladatelem organizace Clearwater, která upozorňovala na znečištění řeky Hudson a pracovala na jejím vyčištění. Součástí jejich úsilí bylo v roce 1969 spuštění šalupy Clearwater, která se od té doby plaví po řece jako učebna a laboratoř. Pete Seeger také založil každoroční festival Great Hudson River Revival, jehož účastníci nejen upozorňují na problémy znečištění řek, ale také přispívají na jejich údržbu. Seeger rozhodně nepatří k lidem, kteří „kážou vodu, ale pijou víno.“ V roce 1949 koupili se ženou pozemek u Hudsonu, léta tady žili v přívěsu a v 60.letech tu vlastnoručně postavili srub, ve kterém žijí dodnes.

Jak vypadá vzorný manžel
Pete se oženil v roce 1943, když se vrátil z armády. S ženou Toshi-Aline Ohta žijí dodnes, mají tři děti a šest vnoučat. I hudební tradice se dědí. Vnuk Tao Rodriguez-Seeger (má svou skupinu The Mammals) si občas zazpívá s dědečkem. Na loňském jarním koncertě v Kongresové knihovně Spojených států si zazpíval celý rod Seegerů. Chcete-li znát tajemství dlouhodobého manželství Seegerových, zde je. „Pomáhá nám společný smysl pro humor. A také jistota, že přes mé dlouhodobé pobyty mimo domov jsem vždycky našel cestu zpátky.“ Toshi dodává s úsměvem: „Kdyby Peter místo politických případů honil ženské, měla bych záminku opustit ho. Takhle mi tu šanci nedává, vím, že na mou podporu spoléhá.“

V Čechách
Významnou úlohu sehrál tento skladatel a zpěvák také v české písničkářské tradici. V roce 1964 při svém světovém turné navštívil Československo. Zazpíval tu v Ostravě,a poté také v Praze – na Žofíně a v divadle ABC, kde mu předkapelou byl Spirituál kvintet (těm prý vyčetl, že hrají cizí lidové písně místo českých). I když mnozí z těch, kdo se tenkrát se Seegerem setkali, nemohli zkousnout jeho idealizovaný pohled na socialismus, hudebně ovšem ovlivnil celou naši country scénu. V roce 1966 vyšel záznam koncertu (v roce 2001 jej v soukromé produkci znovu se současným komentářem Seegera vydal Gene Deitch). Písně, které proslavil, mají ve svém repertoáru prakticky všichni zpěváci naší country scény (Jan Vyčítal napsal dokonce píseň Když u nás Pete Seeger hrál), a zároveň jsou součástí všech zpěvníčků písní k táborákům. Není divu, že se „chytil“ i v roce 1989 - další lidové píseň, kterou proslavil Jednou budem dál (We shall overcome) se stala hymnou sametové revoluce.

Nikdy se nevzdává
I ve svých 90 letech je Pete Seeger stále aktivní. Tvrdí sice, že špatně slyší a že mu to nezpívá, přece jen sem tam vystupuje na veřejnosti (především v rámci různých festivalů). Přes všechno, co v životě zažil říká i dnes: „Myslím, že na tak línou osobu, jako jsem já, jsem měl v životě neobyčejné štěstí a dosáhl jsem více, než bych si mohl odvážit doufat.“ A jaká je jeho rada pro mladé? „Udržujte si smysl pro humor. Je to padesát na padesát, že svět bude zachráněn. A každý z nás může být tím zrníčkem písku, které překloní váhu na tu správnou stranu. Žijeme ve vzrušující veselé době. A nezbývá než si přát abychom žili dlouho!“

Pete Seeger