Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vincenzo Bellini: Náměsíčná

Klavírní recitál Marka Keprta z rozhlasového studia 1 na Vinohradské třídě v Praze vysílá živě Český rozhlas 3 - Vltava ve středu 17. října od 20.00 hodin. Mladý interpret má tentokrát na programu skladby J. S. Bacha, W. A. Mozarta, Roberta Schumanna a Fryderyka Chopina.
Z oblasti vážné hudby je i náš další typ. V sobotu 20. října v rámci Operního večera se můžeme od 20.00 zaposlouchat do díla Vincenzo Belliniho. Náměsíčnou budou moci posluchači stanice Český rozhlas 3 - Vltava sledovat ve zpožděném záznamu premiéry z Vídeňské státní opery, představení se koná o den dříve. V hlavní rolích se představí Stefania Bonfadelli (Amina), Juan Diego Florez (Elvino) a Egils Silins (Rodolfo).

17. 10. 20.00 Vltava live: Klavírní recitál Marka Keprta
Marek Keprt studoval kompozici a klavír na Vídeňské vysoké hudební škole v letech 1992 až 2000. Za vlastní skladby obdržel dvakrát stipendium Albana Berga ve Vídni. Účastnil se dále několika mistrovských kurzů ve Vídni, v Lucernu a v Budapešti. V roce 1994 se představil na mezinárodních dnech současné klavírní tvorby v Berlíně. Získal několik cen v celostátních skladatelských a improvizačních soutěžích. Veřejně koncertuje od roku 1991 tedy od svých 17 let. Uspořádal více než 70 samostatných koncertů například v České republice, Rakousku, Švýcarsku a Nizozemsku. Koncertoval několikrát s Moravskou filharmonií Olomouc. Pravidelně hraje ve Vídni v rámci festivalu „Wien modern“.

20. 10. 20.00 Operní večer– Vincenzo Bellini: Náměsíčná
Téma somnambulismu bylo v raných romantických operách dost běžné a dalo by se říci téměř módní. Kromě slavné Náměsíčné Vincenza Belliniho napsalo zpěvohru na obdobné téma nejméně pět dalších autorů a o efektní roli Aminy se primadony doslova praly, a to dokonce i nyní, po 170 letech. Mezi těmi nejslavnějšími čteme kromě první představitelky Giuditty Pasty, také Marii Malibranovou, Giuseppinu Strepponiovou (druhá Verdiho žena), Jenny Lindovou, Adelinu Pattiovou, Luisu Tetrazziniovou, Marii Callasovou a samozřejmě skvostnou Dame Joan Sutherlandovou.
Krátce po premiéře díla 6. března 1831 v milánském divadle Carcano nebylo prakticky žádné významné evropské operní jeviště, které by se o Náměsíčnou neucházelo. Její libreto napsal Felice Romani podle hry Eugèna Scriba „Náměsíčná aneb příjezd nového pána“. Námět je jednoduchý a do jisté míry frivolní, neboť pojednává o nevinně vesnické dívky, nespravedlivě nařčené, která navštívila pánovu hraběcí ložnici nikoliv v záchvatu prostopášnosti, ale vinou své psychické poruchy, vznešeně nazývané somnambulismus (přecházení ve spánku). Během 19. století byla Sonnambula považována v Itálii společně s Donizettiho Lindou z Chamounix za tzv. locus classicus pastorálního žánru , který se udržel na čele zpěvoherního repertoáru až do věku Italské velké opery, reprezentovaného nejvýznamnějšími Verdiho díly. V Náměsíčné se Belliniho zralý styl objevuje v plně krystalické podobě, je syntézou líbezné melodie, expresivní deklamace a koloratury, z níž byl vypovězen veškerý předchozí rossiniovský hedonismus.

9.10.2001 Redakce | rubrika - Z éteru

TIP!