Scéna.cz 

Švandovo divadlo: Kdo je tady ředitel?

Lars von Trier není rozhodně režisérem, jehož filmy by výrazně vycházely vstříc masovému publiku. Kdo by si pomyslel,že jeho film Kdo je tady ředitel? se může stát podkladem pro skutečně zábavnou crazy komedii a přímou konfrontaci „skutečného“ života s životem „hraným.“ A to v době, kdy palčivý problém propouštění se dotýká všech věkových kategorií zaměstnanců? Dramaturgyně Švandova divadla Martina Kinská a režisér Daniel Hrbek se příběhem inspirovali a vytvořili ryze divadelní tvar, kde každá z figur (i figurek) má své nezaměnitelné místo.

Ředitel firmy si léta hraje na řadového zaměstnance, aby mohl pomocí fiktivního šéfa, ukrytého kdesi v Americe, manipulovat svými spolupracovníky a jako „ten hodný, který to všechno odnáší“ si zároveň udržet jejich přízeň. Šestka počítačových expertů, ztělesnění nejrůznějších neuróz, společně s ním tedy bojuje proti fiktivnímu přízraku ředitele a v jejich spiklenectví vůči neznámému je jakási rodinná pohoda. Co se ale stane, když Raun chce firmu prodat a tvrdošíjný islandský kupec trvá na tom, že bude jednat jen se skutečným ředitelem? Malá komplikace se dá zdánlivě snadno vyřešit - ředitelem figurantem se může stát námezdní herec. Ale pozor! Nesměl by to být ambiciózní dramatický umělcem, který hodlá využít této ojedinělé příležitosti k životnímu, pečlivě propracovanému psychologickému výkonu. Konfrontace neherců a herce, z nichž ani jedna strana zpočátku netuší, v jaké situaci se ocitli, je pro obě strany značně frustrující – a tedy pro diváky zábavná. Absurdní situace se vrší, křečovitý ředitel si nezadá s křečovitými zaměstnanci. Herec Kristoffer ovšem postupně odhaluje, v jaké hře a koho vlastně doopravdy hraje. I když logicky začne fungovat i jeho lidské cítění, rozhodně se nehodlá vzdát pravidel dramatického příběhu. Velkému režisérovi Raunovi se celá věc začíná vymykat z rukou...

V ústředí dvojici Ravna a herce Kristoffera si prý režisér prý hned od počátku představoval Kamila Halbicha a Michala Dlouhého. Oba dva se chopili svých rolí s vervou a nadhledem a dodali jim neodolatelné charisma. Postupně si uvědomujeme, jak moc jsou si tyto dvě postavy podobné a že shodně dokážou natolik mlžit, že se nám nikdy zcela nepodaří odhalit, jací vlastně doopravdy jsou. Kamil Halbich tvrdého obchodníka Rauna zahalil do image chudáčka s bezmocnýma očima, který je hodným taťkou svých nebohých spolupracovníků a dokáže je (a snad i sebe) přesvědčit, že on za nic nemůže. Kristoffer (Michal Dlouhý) se drží v linii poněkud šmíráckého herce, který se s narcisistním nadšením pro sebe samého cele noří do své postavy a vypracovává ji do detailu s přehnaným patosem a bez citu pro míru. Toho si ovšem nikdo z jeho momentálních spolupracovníků nevšimne. Přijde jim sice divný – ale divný je tu vlastně každý.Řečeno jinými slovy – kdo nemá úchylku, vypadá ve společnosti jako blbec. Každá z dalších postav - Klára Cibulková, Klára Pollertová, Eva Leimbergerová, Luboš Veselá, Robert Jašków a Pavel Juřina - je vlastně typovým nositelem nějakého typu neurózy, figurkou z komedie dell´arte či z Pirandella. Korunu všemu pak nasazuje obchodník Finnur, kterého kompletně v islandštině sehrál hostující Alexej Pyško. Arogantního humpoláckého Seveřana v kožichu s medvídkovskými kožešinovými klapkami na uši, který vrhá¨směrem k oponentům nelítostná hodnocení dánského národa doplňuje kudrnatý křehký tlumočník Jaroslav Šmída, připomínající kapesního pejska radostně poštěkávajícího kolem svého přítele buldoka. Příběh, protože se odehrává v 21. století, nemůže mít podle dramatických pravidel happy-end, ale postmoderní absurdní několikanásobný konec.

Tahle taškařice, plná slovních i pohybových gagů, má ovšem i svou druhou, vážnější rovinu. Je kritikou nemilosrdného pracovního světa, ve kterém je ohrožen prakticky každý (bez ohledu na schopnosti), a kde jsou deprese a neurózy jsou na denním pořádku. Tenhle pocit umocňuje zrcadlo nastavené hercem (o nejistotě tohoto povolání a hlubokým depresím z toho vyplývajících by každý umělec mohl vyprávět hodiny!). A jsme znovu u starého dobrého Shakespeara a jeho Celý svět je scéna a my jsme pouzí herci... To, co nás trápí a čím žijeme, zvenku vypadá směšně. Chcete-li se propadat do beznaděje, můžete, ale lepší je společně se tomu zasmát.

Lars von Trie: Kdo je tady ředitel?
Překlad: František Fröhlich, divadelní adaptace Daniel Hrbek a Martina Kinská, scéna Petr Masopust, kostýmy Anna Forstová, jazyková spolupráce (islandština) Marta Bartošková, pohybová spolupráce Karel Basák a Ivana Dukić.
Hrají: Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Alexej Pyško, Jaroslav Šmíd, Kristýna Frejová, Klára Cibulková, Klára Pollertová-Trojanová, Eva Leimbergerová, Luboš P.Veselý, Robert Jašków a Pavel Juřica. Švandovo divadlo.