Scéna.cz 

Vzpomínka na Miroslava Horníčka

Je to už pár let, co nás opustil jeden z největších poválečných komiků a mistrů slova – Miroslav Horníček (10.11.1918 - 15.02.2003). Diváci jej mají v paměti nejen jako specifický herecký typ, ale také jako obdivuhodného vypravěče, dramatika a spisovatele. Jeho herecká kariéra začala již před válkou v rodné Plzni. Po příchodu do Prahy působil na několika scénách včetně Národního divadla. Odtud ale záhy odešel, bližší mu byla práce na malých scénách. Nejvýraznější bylo období spolupráce s Janem Werichem v Divadle ABC (svého času tvořil s Werichem dvojici, vystupoval též s Milošem Kopeckým, ale i sám). Podílel se také na zrodu Semaforu (Člověk z půdy). Největší úspěchy sklízel jako mistr improvizace, vystupoval jako chytrý komik. S Kinoautomatem pro světovou výstavu v Montrealu se mu otevřel svět. Ze spolupráce s televizí sklidily největší popularitu Hovory H, které se staly symbolem kvalitního zábavného pořadu. Z hrané tvorby sám nejvíc oceňoval účinkování v seriálu Dva písaři.

Výrazná byla i jeho spisovatelská práce. První povídky Horníček publikoval ještě v plzeňském tisku, dále přispíval do Literárních novin, Plamene, Květů, Filmových novin aj. Horníčkovo mnohotvárné dílo spojuje laskavý humor jako způsob nazírání světa, neustálá autorská sebereflexe a životní postoj intelektuálního klaunství. Z vědomí relativity věcí a lidské nedokonalosti pramení jeho moudrá tolerance. Na jevištním provedení svých her se Horníček podílí většinou herecky i režisérsky (Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Pokušitel, Dva muži v šachu, Malá noční inventura, Tři Alberti a slečna Matylda). Pro divadlo upravuje vlastní prózy, například prvotina Dobře utajené housle jako sbírka próz i divadelní hra. Cestopisné eseje (Listy z Provence). Žánrově i tématicky pestré Horníčkovi prózy (Javorové listy, Pohlednice z Benátek, Vyznání Mariánským Lázním v červnu. A v červnu v Mariánských Lázních, Jablko je vinno, Chvála pohybu) zdůrazňuje osobitě pozorujícího a interpretujícího autorského vypravěče. Rodná Plzeň na něj nezapomněla. V roce 2000 zde vznikla malá scéna, pojmenovaná na jeho počest. Horníčkovo divadlo. 10. listopadu 2003 zde byla odhalena pamětní deska. Horníček jezdil rád také do Mariánských Lázní za svými přáteli a pobýval zde v hotelu Svoboda. Napsal také Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních a v roce 1986 při příležitosti slavnostního otevření Zpívající fontány vytvořil podobný dopis pro ni.

5.listopadu 2008 můžete sledovat na ČT1 od 21 hodin v rámci oblíbeného cyklu díl nazvaný Příběhy slavných - Miroslav Horníček, Hovorově Horňas, v němž se dozvíte méně známé skutečnosti z jeho života. Jaký však byl v soukromí? Jak se vyrovnával se smrtí syna? Jaké byly jeho polické názory, výtvarné a uměnovědné záliby? Jaké byly jeho poslední dny? O tom vyprávějí jeho přátelé i nejbližší: P. Dostál, J. Suchý, A. Činčerová, L. Lipský, F. Dvořák, I. Šebo, J. Adamová, V. Just, S. Zázvorková, V. Mareš, M. Lasica, Z. Neubauerová, M. Švábová a další.