zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Filip Kaňkovský: Potřebuji termín a příslušný tlak, pro divadelní kvas je to nutné

Filip Kaňkovský

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Herce Filipa Kaňkovského můžeme v poslední době vidět např. na Pražském Hradě, kde v rámci letošního ročníku Letních shakespearovských slavností v inscenaci MACBETH hraje postavu skotského následníka trůnu Malcolma. V Národním divadle Praha od ledna 2022 vystupuje v inscenaci KRÁSKA A ZVÍŘE, kde ztvárňuje obchodníka Filipána. Další zajímavé role ho potkali v Divadle bez zábradlí v muzikálech CIKÁNI JDOU DO NEBE (postava Buči) a CABARET (Ernst Ludwig).

Opomenout nelze ani jeho koncertní vystupování s kapelou Green Småtroll, která vstupuje do jubilejního 20. roku své činnosti. Rovněž úzce spolupracuje s Českým rozhlasem a tak jsme ho mohli slyšet v roli Kleanta v Moliérově LAKOMCI, a v mnoha dalších např. SLEČNY BRONTËOVY.
S Filipem Kaňkovským jsme si povídali nejen o divadelních rolích, ale hlavně o působení v rozhlase. Stranou nezůstalo vzpomínání na doby studia. Ve většině rozhovorů se otázky točí kolem jeho rolí padouchů, s tím, že Filipa nepotkávají role Princů…

  • Kromě herectví a kapely vás můžeme slyšet i v dabingu. Ve filmu Sněhová královna dabujete Prince.
    To je možné. V inscenaci DEVÁTÉ SRDCE ve Stavovském divadle (r. Juraj Herz, 2011), jsem hrál nápadníka Wolfganga, rovněž prince. Nicméně v této roli vystupuji jako neskutečný srab.
  • To jste ještě byl na DAMU. Od absolutoria v roce 2015 máte za sebou přes čtyřicet divadelních rolí.
    Kde by se to vzalo? (s údivem - pozn. red.) Objevil jsem stránky archivu Národního divadla (www.archiv.narodni-divadlo.cz), kde jsou statistiky počtu repríz, to je také zajímavé.
  • Zmínili jsme Vaše studia na DAMU. Tomu předcházelo hudební gymnázium, hra na klavír a trombon. Zajímavé kombinace.
    Dnes Hudební škola hlavního města Prahy (Komenského nám., Žižkov - pozn. red.). Přiznám se, že studium jsem absolvoval někdy se štěstím. Občas jsem prolezl s odřenýma ušima. Jindy se dařilo víc. Upřímně až právě na DAMU mi to všechno začalo dávat nějaký smysl, zejména, proč někam den co den odcházím.
  • Není se čemu divit. To hledání v patnácti letech je spíš takové počáteční odhalování možností.
    Někdo se najde i dřív. (Smích.)
  • Pokud se nepletu, hledal jste se i v případě hudebních nástrojů: klavír a trombon?
    Klavír je základ pro vnímání a chápání hudby, ať jste dechař, kytarista nebo bubeník. Proto jsem klavír měl jako hlavní obor. Přes různé peripetie jsem se dostal i k trombonu. Tomu předcházela věta profesora Beránka, to byl věhlasný trombonista. “Kluku, ty bys na ten trombon tu držku měl..,” prohlásil.
  • Můžete nám prozradit, jak jste ve svém citlivém věku, přijímal rady od takové autority?
    Prof. Beránek byl úžasný a fenomenální člověk. V té době měl kolem osmdesáti let. Ovšem duševně byl velmi mladý člověk. Oproti němu jsem dnes starý usedlý chlap. On byl persona s takovou divokostí v sobě, že my jsme oproti němu chodili v papučích.
    Rád vzpomínám na moje profesorky klavíru Jitku Paříkovou a Zdenu Košnarovou, které mi ohromně pomohli.
  • Čerpáte z jeho zkušeností i při divadelní práci?
    Kohokoliv v životě potkám a kdo mě nějak zajímá a nějakým způsobem mě oslovuje, tak si z něj beru, co mohu.
  • Ve vašem uměleckém životě vás doprovází mikrofon. Používáte ho jako hudebník, při natáčení filmů, dabingu, ale zejména v rozhlase. Tam si musíte spolu sednout, měl by vás mít rád…
    Tam musíte být totálně upřímný a hlavně být nabiflovaný a připravený.
  • Jedna z vašich prvních velkých věcí byla práce na inscenaci V hodině rysa. Per Olov Enquist.
    Rozhodně to byla jedna z mých prvních prací. Hru v překladu Zbyňka Černíka nastudovala režisérka Natália Deáková a obsadila do ní Danielu Kolářovou a Terezu Hofovou. Právě přes Terezu jsem se k tomu dostal. Známe se z branže nejdéle. V roce 2005 jsme spolu natáčeli film “…bude hůř” (r. Petr Nikolaev, podle knihy Jana Pelce - pozn. red.). Pak jsme spolu hráli v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.
  • Z dalších rozhlasových inscenací bychom mohli jmenovat Ďáblův nápoj, Kleant v Lakomci, Tobiáš Lolness, fantasy román, Slečny Brontëovy…
    V tomto cítím obrovskou pokoru. Když mi zazvoní telefon z rozhlasu, to opravdu miluji. Rozhlas mám vždy jako srdcovku, pro mě je to taková královská disciplína.
  • Kromě dramatizací a pohádek namlouváte také Historii českého zločinu, můžete představit, jak to vlastně vzniká?
    To je taková legrace. Přirovnal bych to k soap opera a k rychlému natáčení denních seriálů. Spoléhá se na to, že herci už nějakou zkušenost mají, velice rychle ztvární daný charakter. Scénář je čtivý, přesně napsaný. Počítá se, že jsme všichni připravení. Sejdeme se všichni herci. Někdy je to pořádná řehole.
    Mimo jiné s režisérem Lukášem Hlavicou jsem dělal např. Lakomce. V tomto případě, když se blíží osmnáctá hodina a režisér Lukáš Hlavica řekne po několikátém pokusu: “Vidíte, už se blížíme.” (Smích). To už je pak pomalu o mokrém hadru na hlavu. Tím z nás dostane neskutečné výkony.
  • Pojďme k Divadlu bez zábradlí. Muzikál Cikáni jdou do nebe (2004). Vy jste ovšem nastoupil do obnovené premiéry roku 2020 v roli Buči.
    Má na svědomí drobné krádeže, ale to je spíš takové úsměvné. Podle mého potřebuje někam patřit. Určitě je trochu jednoduchý, má svou životní filozofii, ale určitě není zlý. Trochu se bojí ženských, ty jsou pro něho něco složitého.
  • Další stěžejní inscenace Cabaret, postava Ernsta Ludwiga. Jak se v něm cítíte?
    Hledali jsme k němu různé cesty. Podle mě je to takový bodrý strýc. Od nich zlo bolí nejvíce. Zejména když zjistíte, že jsou to jen oportunisté. Bodne vám kudlu do zad, protože ví, že z toho kouká nějaký profit. Kdyby to alespoň od začátku nějak systematicky stavěl, tak by se dalo říct, že je třeba narušený, ale není. On je to brutálně cílevědomý člověk. Takové rozežrané hovado. V tom je hodně nebezpečný, protože takových typů je hodně. Doba jde tomu absolutně naproti.
  • Ernst Ludwig dělá v inscenaci to největší svinstvo.
    Velice mi v tom pomohl divoký přístup pánů Pavelky a Skaly (Adam Skala - režisér, Kryštof Pavelka - dramaturg, pozn. red.). Požadavek byl, abych hrál civilně a netlačil na pilu a postupně přešel až do úplné grimasy. Ten oblouk se nám tam snad podařil udělat. Ludwig působí jako fajn chlap a parťák. Potom může jeho zlo vytrysknout tak hnusným způsobem.
    Historické studie a rozhovory s pamětníky nám toto dokládají. Jak je možné, že zlo nechali dojít takovým způsobem tak daleko. Nikdo si nemyslel, že to myslí vážně. Vždyť to ve své podstatě byli psychiatrické případy. A najednou jich ulicemi pochodovaly tisíce. Nejdřív to vypadalo, že je to žert nějakých narušených zoufalců. V inscenaci se podařilo vystihnout to plíživé zlo, hlavně se vše pomalu přeneslo do současnosti.
  • Zkoušení Cabaretu zasáhl covid, pokud se nepletu…
    To ano, bylo to takové napínavé. Domnívám se, že většina dobrých věcí vzniká pod tlakem, to je podle mě zdravé. Jinak Cabaret je vynikající inscenace, která má paralelu v dnešní době. Páteří celého představení je nejen živá hudba, ale zejména Girls, tanečnice. Spolu s nimi alternují postavu Bobbyho Adam Pavlovčin a Viktor Novák. Bez nich bychom si tam mohli dělat co chceme, a neudělali bychom z toho nic. Oni jsou nosnou linkou se svou naprostou profesionalitou a oddaností té věci. Skutečně před nimi smekám. Rovněž kapela postavená kolem Jakuba Šafra je něco excelentního. Hraju to s radostí.
  • Divadlo Bez zábradlí muselo na jaře omezit svou činnost, zejména divadlu neprospívala omezená protiepidemiologická opatření.
    Jak jsem říkal, živý orchestr, company ad. dělají z Cabaretu nákladnou inscenaci. I když to možná zní kacířsky, tak dočasné přerušení činnosti divadla bylo na místě. Určitě to je hrozné pro muzikanty i herce. Hrát třeba jen pro sto diváků. A na druhou stranu vidět, že se představení nezaplatí. Soukromé divadlo jde skutečně s kůží na trh. Nevyprodané představení divadlo hodně pokládá finančně. Navíc z psychologického hlediska, těch sto lidí v hledišti dost bolí. Doufám, že se vody trošku uklidní a od nové sezóny si diváci snad k divadlu opět najdou cestu. Podle mě se povedla velká věc a stojí za zhlédnutí.
  • Zmínili jsme, že Divadlo Bez zábradlí je soukromé. Herci i ostatní v zázemí by měli hodně držet pohromadě. Dýcháte stejně za divadlo?
    Na podobná vyjádření si dávám trošku pozor (dlouhé přemýšlení). Kdokoliv vás potom může nařknout třeba z nějaké nepoctivosti, přehlížení nějakého problému nebo obyčejného kamarádíčkování atd. A to nechci a to nejsem žádný alibista. Za svými názory si stojím.
    Divadlo Bez zábradlí se ubírá cestou generační výměny. Karel s Nikol (Karel Heřmánek ml. a Nikol Kouklová - pozn. red.) jsou moji spolužáci. Cením si, že mají velkou touhu dělat divadlo dobře. Dělají něco nového, mají odvážnou dramaturgii. Kde se lidé staví poctivě k dané práci, tam se to musí v dobrém projevit.
  • Zmínil jste, že ke své práci potřebujete stress. Vám osobně to dělá dobře?
    Určitě. Potřebuji termín a příslušný tlak. I když to není příjemné, pro divadelní kvas je to nutné. Podle mě je dobře, když inscenace vzniká tak trochu s jazykem na vestě. Není to o tom, že by se něco ubralo, naopak se to koncentruje. Pro mě je to takový divoký styl, každému ale nemusí vyhovovat. Mě to nevadí, pro mě je to motor.
  • Umění si tedy hezky užíváte?
    (Smích.) Užívat si umění, zajímavé. Pokládám se za vděčného tvora. Jeden kněz řekl: “Pokora je schopnost přijímat věci tak, jak jsou.” O toto se snažím. V divadle by ale pokora mohla vést k určitému ustrnutí. To není namyšlenost. Pokora ve smyslu, že člověk chce jít dál. Ne, že usilujete o víc peněz. Spíš je to o tom, že se chcete více dozvídat. Podobný neklid v sobě mám. Užívám si hlavně toho, že něco přichází. Když není práce je se mnou těžké pořízení.
  • To vám asi nehrozí. Vždyť vedle toho všeho máte ještě svou kapelu Green Småtroll…
    Letos je to dvacet let.
  • V kapele jste frontman a klávesista. Můžete přiblížit vaše hudební směřování…
    To bude trochu složitější. Reggae je k tomu asi velmi blízko, i když má hodně odnoží. V podstatě jsme takový underground, přitom hudba je dobrá. Naše kapela vždycky žila v nějakých vlnách. Věřím, že zase budeme žádaný artikl.


    www.narodni-divadlo.cz

    www.bezzabradli.cz

    12.9.2022 08:09:26 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 40 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Medicus (MdB)

    Časopis 40 - sekce

    OPERA/ TANEC

    Lípa Musica představí úspěšný Philharmonix

    Philharmonix

    21. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica bude po pondělním posledním německém koncertu ve Walt celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Matt Damon jako pan Ripley

    M. Damon, J. Law a G. Paltrowová (Talentovaný pan Ripley)

    Talentovaný pan Ripley
    Touha – závist – vražda!! Matt Damon v titulní roli amerického filmu pod celý článek

    další články...