zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Režisérské lajnování Jiřího Seydlera

Čarodějky ze Salemu, režie Jiří Seydler (Reprofoto Scena.cz)

  

S prací mladého režiséra Jiřího Seydlera jsem se poprvé setkal při poslechu zvukové knihy To nejlepší z Fulghuma, z vydavatelství AudioStory. Pak jsem se dozvěděl, že pod stejnou značkou režíroval už více než deset zvukových titulů. Jeho hlavním zaměřením je však režie divadelní. Od roku 1992 je věrný pardubickému divadlu, kde nastudoval inscenace Vajíčko, Návštěva staré dámy, Kean IV, Jakub a jeho pán, Žebrácká opera, Celestýna, Čarodějky ze Salemu a jiné. Jiří Seydler senior -- volný novinář, dědeček Jiřího - jakmile se stočila řeč na Jiříčka, většinou prohlašoval: "Ten náš kluk leží pořád v knížkách.". Jiří Seydler -- režisér - sám o sobě říká, že hodně přečetl, ale většinu zapomněl.

Obor divadelní režie je mu od mládí nejbližší. Nejdříve však začal studovat dramaturgii. "Přijetí na obor režie bylo podmíněno dvěma roky praxe, což jsem v sedmnácti nemohl mít." vysvětluje Jiří Seydler. "Po přijímacích zkouškách si mě zavolal Ivan Rajmont a doporučil mi přestup na režii.". Studenstká léta vydržel, i když chvílemi bylo namále. Prý za všechno mohlo mládí. "Měl jsem svůj amatérský soubor Delta, k tomu úplně jiné představy o způsobu režírování a revoluční duši. " říká J. Seydler. DAMU absolvoval roku 1991 inscenací podle Škvoreckého Miráklu, na které spolupracoval se svým "dvorním" skladatelem Jiřím Šlupkou Svěrákem. Jak se projevuje budoucí režisér v partě spolužáků? Řídí a organizuje? "Člověk nemá strkat nos do věcí, kterým nerozumí. V té době jsem spíš cítil než věděl." vzpomíná Seydler a po chvíli dodává, že jediné, co tenkrát organizoval kromě divadelního souboru byly návštěvy společenských zařízení.
Uzavřené týmy bývají leckdy předmětem kritiky a jsou často označovány slovem mafie. J. Seydler se rád obklopuje vyzkoušeným týmem. "V divadelní práci ani nemůže být řeč o mafii, neboť to není o ziscích nebo o slávě. Při své práci se snažím vytvořit silnici, na níž posílám téma hry v určité formě. Když vše vytvářím se skupinou spolupracovníků, které znám, je vše jednodušší a snazší. Všichni se postupně známe víc a více a tím snadněji komunikujeme.". Mezi "dvorní" spolupracovníky J. Seydlera můžeme zařadit vedle skladatele Jiřího "Šlupky" Svěráka, dramaturgy Janu Pithartovou a Martina Fáhnera a výtvarníka Tomáše Kyptu. O tom, že k jejich vzájemnému pochopení stačí jen několik slov se můžeme přesvědčit například v nové hře Východočeského divadla Pardubice Předvečer Tříkrálový (premiéra 10.6.2000).
Osmileté působení na profesionální scéně ať v Pardubicích nebo v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, v Horáckém divadle v Jihlavě může vést ke vzniku vlastního režisérského rukopisu. Najít vlastní výrazovou formu patří dnes k módním trendům (Například Lébl, Morávek, Pitínský). J. Seydler toto považuje za ochuzení práce. "Mám pocit, že v dnešní moderní avantgardě se vlastně opakuje spousta formálních nápadů, jde o vytvoření a udržení osobního režisérského stylu, a přitom se nejde do hloubky tématu hry. Téma nepotřebuje režiséra s vyhraněnou formou, ale režiséra s nadhledem, který přemýšlí o věcech zevnitř.".
Režisér ve stálém angažmá postupně více pozná možnosti jednotlivých herců, může to jeho práci usnadnit? "Jednoznačně se k tomuto názoru nepřikláním. Například když hostuji, vidím soubor poprvé. Stane se mi, že v některém herci objevím nějakou strunu, na níž dotyčný ještě nezahrál. V podstatě ho vyvedu z rutinního hraní. Osmiletým působením v pardubickém souboru mohu na něj mít černobílý pohled. Přijde hostující režisér a nabídne herci roli, do níž bych ho v životě neobsadil. Pak si říkám: - Že jsem na to nepřišel sám. - "
Zda by odmítl režírovat nějaký titul? "Nelákají mě francouzské lechtivé frašky typu pana Labuche." Co Shakespeare? Do svých třiceti let pracoval na dvaceti osmi komediích a Shakespeare ani Moliére mezi nimi není. "Nevím proč, ale mám rád věci starší. Například Předvečer Tříkrálový je hra, která vznikla o sedmdesát let let dříve, než Shakespearův Večer tříkrálový."
Předvečer tříkrálový se bude hrát nejen v interiéru divadla, ale svoji premiéru měl 16.7. na zřícenině Kuňka a poté na zámeckém nádvoří. Pro diváky je připraveno velkolepé divadlo na divadle. Příběh o karnernevalové noci, kdy necudnost měla otevřené dveře všude a například ženy z nejvyšší společnosti se svlékly do polonaha a vyváděly v ulicích.
"V této hře se nějaké nové téma hledat moc nedá. Ona promlouvá stejným způsobem v šestnáctém, sedmnáctém i dvacátém století, protože je o lásce k mužům a ženám a hlavně k penězům." dodává Jiří Seydler.

A další plány kromě Předvečera tříkrálového? Muzikálová pohádka s muzikou P. Ulrycha Kouzelné střevíčky měla premiéru 18. listopadu. "Dále budu režírovat Měsíční běs, R. Kalinoski. Na jaře budu spolupracovat s pražskou konzervatoří." upřesňuje J. Seydler.
Takové je pomyslné lajnování režiséra Jiřího Seydlera. "Režisér je v tomto umění pouze na návštěvě, proto nemám rád divadlo režisérské, které se snaží dokázat režisérovu genialitu na úkor autora a herce." uzavírá Jiří Seydler. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně spokojených diváků.

21.11.2000 | rubrika - Rozhovory

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Rozhovory

Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl

Patrik Lančarič

Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek



Časopis 19 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Výtvarné tipy 20. týden

Klackovitý architekt Martin Rajniš

Ztracené poklady Egypta: Záhady egyptské Sfingy
Je stejně tajemná jako slavná. Prozkoumejte minulost jedné celý článek

další články...