zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Twist & Shout v Akropoli

Twist & Shout - Heli Väätäinen

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Finská performerka a klaunka Heli Väätäinen už potřetí vystoupila v Čechách se svým autorským představením Twist & Shout. Poprvé se představila v rámci festivalu My Mime v Poličce, poté ji hostila scéna pražského paláce Akropolis, kde vystoupila před pár dny znovu. Jedná se o velmi neobvyklé představení, kde se spojují prvky dokumentární s vysokou nadsázkou tzv. finské burlesky. Při vstupu do foyeru před divadelním sálem jsme konfrontováni s rentgenovými snímky s finskými popisky, takže příliš netušíme, o co jde. Je to vlastně velmi zvláštní záležitost, o níž se teprve postupně dozvídáme více. Heli Väätäinen se v pubertě potýkala se skoliózou páteře, a jak dokládají autentické rentgeny, podstoupila operaci, a má v páteři „železo“. Jak ovšem sama poukazuje, naučila se s tímto handicapem nejen žít, ale zároveň nějakým způsobem zužitkovat své zkušenosti, s nimiž byla konfrontována.

Ve one-woman show pod názvem Twist & Shout doslova dává všanc sebe sama divákovi, nabízí chvílemi velmi razantní kreace nejen pohybové, ale i pěvecké, klaunské, a odívá sebe samu do velmi odvážných (chvílemi až s trapností hraničících) kostýmech, v nichž odhaluje své, ne zcela ideální tělo. Dává nám nahlédnout do duše člověka, který se zmítá mezi bolestí a radostí, a nakonec uzavírá příběh jásavě optimistickou písní. Pocity, provázející toto představení, jsou ze strany diváka dosti ambivalentní. Ne vše je pro každého přijatelné, ale právě ona rozporuplnost pocitů k tomuto představení patří. Heli prolíná osobní výpověď s blyštivostí show businessové scény a šokujících burleskních kostýmů, v nichž je obsažena i částečná nahota, a také s vyprávěním pohádky o princezně na hrášku… Můžeme v této groteskní výpovědi najít jak komentář k absurditě světa, tak i jisté náznaky autoterapie performerky, která se nám snaží říci – každý z nás může být tím, kým chce. I princeznou, i herečkou, i klaunem. Hranice si klademe jen my sami… Je to zkrátka svérázné vyrovnávání se s handicapem i ženskostí, tedy téma přesahující hranice. V každém případě tedy zajímavá ukázka práce zahraniční performerky, pro níž je to vlastně první sólové představení. Jinak se věnuje spíše režii, v současné době připravuje v Čechách jako režisérka absolventské představení jednoho ze studentů HAMU.

7.3.2016 16:03:08 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek


Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Ska Wars v Malostranské Besedě

Green Småtroll

Reggae vrací úder. Mezinárodní den Hvězdných válek každoročně připadá na 4. května, letos Prahu ale uchvátí po celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

The Dark Side Of The Moon Competition

Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

další články...