Scéna.cz 

Elévské čekání a zrání

Odbýt si tovaryšská léta v cizině patřilo k přirozenosti koloritu dávné doby. Kdo má v hereckém kumštu štěstí a získá angažmá, absolvuje elévská léta za pochodu. Hanka Tunová a Veronika Bajerová vystudovaly soukromou hereckou školu, Tunová ve Zlíně, Bajerová v Praze, a přesto je osud svál dohromady. Jedeme autobusem z Prahy do Příbrami, kde mají obě angažmá. Povídáme si nejen o tom proč zvolily herectví za svoji profesi, ale jaké to je hrát na oblasti a co chybí začínajícím herečkám. Jak se vlastně dostaly do Příbrami? "Moje spolužačka pozvala na naše absolventské představení pana Slance, ředitele Divadla Příbram, a kupodivu se štěstí záhadně usmálo na mě.", říká H. Tunová.

"Škola v Michli je jediná, kde se vyučuje moderování, to mě nejvíce zajímalo, ale postupně jsem se zapálila pro herectví a stala se herečkou.", tolik o volbě svého povolání Veronika Bajerová.
Hanka Tunová: "Vždy jsem chtěla hrát divadlo a jiná cesta k profesionálnímu herectví než přes studium na herecké škole není". Poprvé účinkovala v Příbrami ve hře R.U.R. pod režijním vedením Marie Lorencové, poté přišla role v Manon. Na začátky vzpomíná v dobrém. "Jen v Manon jsem cítila trochu neshod. Nyní se čím dál více setkávám s dobrou prací.". Bajerová k tomu dodává: "Elév pořád očekává něco nového. Z kraje se bojí soudit, a když neztratí naději, přijde určitě větší a velkolepější role.".
Oblastní divadlo znamená hrát vše, ať hlavní role nebo vedlejší. Herci do obsazování nemohou mluvit, rozhodují jejich výkony, ale zejména umělecké vedení a režisér. Pokud někdo z herců nedostane dlouho příležitost a šanci nebo mu nesedí prostředí či lidé , tak se musí pokusit o štěstí jinde. Hanka i Veronika jsou spokojené.
H. Tunová dostala v letošní sezóně příležitost v Amadeovi. "Konstanc je pro mě velkou výzvou, ale rovněž mám dobrou roli v pohádce Anička, Skřítek a Slaměný Hubert, kde hraji Aničku.". Veronika exceluje v Jeptiškách II, její Amnézie srší elánem a energií, vedle toho si zahrála hlavní roli v Popelce. Divadlo Příbram hraje nejvíce pro školy. Pohádky v repertoáru převažují. Nechá se i na "jednoduchých" hrách zdokonalit v herecké profesi? Děti nejsou tak kritické a herec může leckdy i "zašumlovat".
V. Bajerová: "Děti jsou spontánní. To je pro herečku důležité. Pokud jsou děti dobře vychované, hraji pro ně s radostí a je jedno, že křičí, když jsou vtaženy do děje.".
H. Tunová: "Pohádky mám ráda, ale všeho moc škodí. Kdyby se vyvážil poměr dopoledních a večerních představení, vůbec by to nevadilo. Hraji raději večer pro dospělé.".
Zrání a vývoj probíhá v herectví celý život. Končí u herečky někdy profesní "puberta"?
Bajerová: "Asi nikdy.".
Tunová: "Povolání herce vyžaduje umět si hrát. Zachovat si dětskou duši a dětský pohled na svět, to je obrovský přínos, který pomáhá.".
Dětskou duši ve smyslu pilnosti?
"Vůbec ne. Ve smyslu čistého pohledu na svět. Dívat se na svět bez vlivu starostí a problémů.".
Hanka Tunová i Veronika Bajerová budou i v další sezóně členkami souboru Divadla Příbram. Veronika by prý chtěla moderovat pořad, kde se může vycházet z osudu lidí, nejvíce však pořad určený dětem. Hanka sní o dabingu animovaného filmu. Pokoušet štěstí v konkurzech oblastní herec mnoho nemůže. Leckdy se o nich ani nedozví, a dále se jich pro zaneprázdněnost nemůže zúčastnit.
Herečky Hanka Tunová a Veronika Bajerová se těší na další role. Rády se zdokonalují při hlasových a pohybových kondicích, škoda jen, že takovéto doplňující kurzy nejsou organizovány v České republice systematicky a hlavně, že vedení divadel se na nich finančně nepodílí. To je jedno z bolavých míst českého divadelnictví.
Na příbramského diváka čeká nově se formující soubor a zajímavá dramaturgie divadla.Vedle zkušených a ostřílených herců dozrávají v souboru absolventi hereckých škol. Dobrý tah svědčí o vzestupné tendenci divadla. Mladé herečky vzpomínají na své profesory Zdenu Hadrbolcovou a Stanislava Třísku, oběma tímto děkují. Vystupujeme u divadla, další kroky vedou do šatny a na jeviště.... Příjemné divadelní prázdniny a na shledanou v nové sezóně.