Scéna.cz 

Zemřel legendární ruský režisér Jurij Ljubimov

(30. září 1917 – 5. října 2014)
Na počátku října odešel v úctyhodném věku 97 let ruský režisér Jurij Ljubimov, který patřil mezi nejvýraznější osobnosti evropského divadla 20. století. Byl zakladatelem legendárního divadla Na Tagance, a i my jsme měli možnost vidět některé jeho inscenace u nás.

Jurij Petrovič Ljubimov se narodil 30. září 1917 v Jaroslavli. Jeho dědeček byl kulak, a za kolektivizace musel utéci do Moskvy, aby se vyhnul vězení. Jurijův otec byl obchodník, který pracoval pro skotskou společnost, matka učitelka, zpola ruského,a zpola cikánského původu. Když rodina dorazila v roce 1922 do Moskvy, oba rodiče byli uvězněni, a skončili v stalinských lágrech. Ljubimov začal studoval na Energetickém institutu v Moskvě. V letech 1934-36 byl členem známé avantgardní scény MCHAT-II Michaila Čechova. Během 30.let se setkal s různými výraznými osobnostmi ruského divadla od K.Stanislavského po Vsevoloda Mejercholda. Ljubimov také pracoval v Armádním souboru písní a tanců, kde se setkal a spřátelil s Dmitrijem Šostakovičem a Nikolajem Erdmanem. Během II. světové války sloužil v sovětské armádě, zúčatsnil se finsko-ruského konfliktu. Po válce se stal členem Vachtangova divadla, kde nejen hrál, ale také tu debutoval jako režisér. V roce 1953 získala Státní cenu, a od roku 1963 začal učit. Legendárním okamžikem se stalo v dubnu 1964, v době jistého politického uvolnění, založení Divadla Na Tagance, které se velmi rychle stalo nejpopulárnějším divadlem v Moskvě, i díky svým hereckým hvězdám Vladimíru Vysockému a Alle Děmidovové. Divadlo se stalo kultovním místem mladých lidí, centrem odporu pro sovětské moci. Největším úspěchem se stala inscenace Hamleta z roku 1971. Díky Ljubimovovi se na scénu mj. dostal dlouho zakázaný autor Michail Bulgakov a jeho Mistra a Markétka (1977). Provokace avantgardní Taganky a vyhraněné občanské postoje Ljubimova vyústily až v jeho propuštění z divadla a vyhoštění ze Sovětského svazu. V roce 1984 byl jako "režimu nepohodlný" zbaven sovětského občanství a ocitl se na čtyři roky v nucené emigraci. Žil a pracoval v té době v Izraeli, Rakousku, Británii a dalších zemích. Do Ruska se mohl vrátit až v roce 1988 díky perestrojkové politice Michaila Gorbačova a poté se opět postavil do čela Taganky. I v pokročilém věku se stále snažil objevovat nové postupy a již jako více než osmdesátiletý se také nebál postavit na divadelní prkna - jako Josif Stalin v představení "Šaraška" Podle divadelních odborníků se největším přínosem Ljubimova stalo vytvoření nového divadelního žánr, poetického divadla, kde se všechno točí kolem jedné metafory a vytvoření nové formy dramatického materiálu, který zahrnuje historické a biografické kontexty. Ljubimovovy inscenace, mj Antisvěty, Poslouchaje, Pugačove!, Soudruhu, věř, stejně jako novější Předtím a potom, Med, A jitra jsou zde tichá... mají v sobě poetickou energii, v těch dalších je přímo využita poezie generace básníků 2.světové války. Po Vysockého smrti v roce 1980 byly všechny Ljubimovovy inscenace zakázány komunistickou mocí. Ljubimov nejen díky svému dílu, ale i kontroverznímu chování zažil nejrůznější vzestupy a pády, úspěchy v Rusku i v zahraničí. U příležitosti jeho 85.narozenin byla na Tagance uvedena inscenace Evžena Oněgina, a setkala se s velkým kritickým ohlasem. Paradoxně, právě díky vyhoštění ze Sovětského svazu, se Ljubimov více zviditelnil na Západě. V USA režíroval na Arena Stage Zločin a trest a v chicagské Lyric Opera hru Lulu. V roce 1983 režíroval Zločin a trest v Londýně, a získala za něj ocenění Evening Standard Award pro nejlepšího režiséra. Jeho pokus znovu uvést na scéně Mistra a Markétku v American Repertory Theatre se nepodařilo realizovat kvůli neshodám v souboru.

V červnu 2011 došlo k poslednímu velkému sporu Ljubimova se souborem, které vedlo k definitivní roztržce. Před představením Brechtovy hry Dobrý člověk ze Sečuanu v Praze odmítli herci hrát, dokud nedostanou zaplaceno. Ljubimov zaplatil, ale poté, co herce řádně znectil(„jsou to lenoši, kterým jde jen o peníze“), definitivně divadlo opustil. Dva z herců Dmitrij Mezhevič a Alla Smirdanová, stejně jako někteří asistenti odešli z divadla s ním. Herci poté tvrdili, že příčinou neshod byl sám Ljubimov, který si prý počínal jako despota, herce často ponižoval a zesměšňoval je, jiní zase to, že hlavní příčinou neshod bylo chování jeho ženy, maďarské divadelní kritičky Katalin (vzal si ji v roce 1978), která prý v posledních letech víceméně řídila divadlo sama. V roce 2012 Ljubimov prodělal infarkt, podle některých médií upadl do kómatu, ze kterého ho lékaři dlouho nemohli probrat. Loni v červnu však moskevské Velké divadlo uvedlo premiéru opery Kníže Igor v jeho nastudování, které se setkalo s velkým ohlasem.
Během života inscenoval Ljubimov přes 100 dramat a oper. „Pokoušeli se mi dát nálepku režiséra politického divadla. Ale to není pravda. Zajímal jsem se o nejrůznější typy estetiky, rád vybírám z celé pestré palety, které prvky se mi hodí do práce s prostorem a stylem“, řekl v jednom rozhovoru. Jako herec hrál Ljubimov v 37 hrách a v 17 filmech. Ljubimov jako režisér dominoval ruskému divadlu dvacátého století. Zemřel poté na infarkt na moskevské Botkinově klinice dne 5. října 2014.