Scéna.cz 

Pozoruhodné Tři sestry v Dejvicích

Pomalu již tomu bude rok, co do rodiny inscenací Tří sester přibyly i ty Dejvické. „Tři sestry jsou v současné době tak populárním titulem, že místo tří jich můžeme vidět na českých jevištích bezmála dvacet,“ uvádí v programu k inscenaci dramaturgyně Eva Suková. Ovšem ne každé uvedení stojí za zhlédnutí. Dílo Antona Pavloviče Čechova inscenoval Miroslav Krobot z překladu Leoše Suchařípy. Sestry Prozorovovy ztvárňují Klára Melíšková (Olga), Tatiana Vilhelmová (Máša) a Lenka Krobotová (Irina).
Režisér Miroslav Krobot připravil pro diváky nápaditou inscenaci, v níž uplatňuje smysl pro detail. U Čechovových postav podtrhl jejich jedinečnost. Dokázal položit důraz na všechny bez rozdílu, ať už neslezou z jeviště nebo se jen mihnou v epizodním okamžiku. Svět prostě tvoří lidé a ti se různě potkávají. Tuto skutečnost Krobot plně respektuje. Časovou smyčku znázorňují ve třetím plánu nejdříve sazenice stromků, dále vzrostlejší stromky, k závěru dospělé stromy.
V zadním plánu je umístěné okno, které doplňuje příběh o dynamičnost. Nejdříve se v něm sype písek, jenž vytvoří symbolické různě veliké tři kopce, dále za oknem sněží. V závěrečném monologu Olgy, skvostně doplněném tancem, se v něm vytváří kopce bublin – ideálů, které mohou splasknout, ale vynést do výšin.
Další pozoruhodností je hudební a zvuková složka. Zde Miroslav Krobot opět projevil cit - pomocí zvukový efektů podtrhl např. konzumaci dortů prostřednictvím zvukové kulisy cinkání lžiček. Dokonce uplatnil nápaditý žert - ozvěna v zahradě opakuje jiný text.

Zmínil jsem v úvodu Krobotovu práci s detailem, kromě scénických nápadů musím uvést i důmyslné uvádění situací. Např. když Solený (Lukáš Hlavica) vejde do salonu, několikrát hlasitě pozdraví přítomné hosty. Nikdo mu ovšem nevěnuje pozornost, každý je zahloubán sám do sebe. Není proto divu, že v závěru scény vykřičí svůj vnitřní přetlak. Teprve tehdy strhne pozornost okolí, ale i diváků.
Velmi působivá byla rovněž scéna, kdy po požáru (kupodivu Krobot nechal hořet celý blok, kromě sídla Prozorovových) přišel Fedotík – opravdu mi shořelo všechno, včetně fotografií. Tato situace aktuálně promlouvá zejména po loňských povodních. A opět detail – Fedotík je v roztrhané košili a celý od uhle.
K hereckým výkonům jen telegraficky. Celý soubor respektoval Krobotův jednotící styl, který podtrhly i kostýmy. Velmi dramatickou výstavbu a hlavně čistotu v řeči uplatnila Tatiana Vilhelmová coby Máša. Klára Melíšková byla hodně komisní a přehrávala ostrými gesty, zejména rukou. Irina Lenky Krobotové oproti šablonám, kdy je na pokraji dospělosti, zahrála výborně dospělou a vyrovnanou dívku. Z mužských představitelů typově seděl Čebutykin, vojenský lékař, v podání Pavla Šimčíka. Výborně gradoval ve svém životním zklamání Andrej – Jaroslav Plesl. Scéna, kdy sestrám oznamuje, že nemají již střechu nad hlavou, je působivá, zejména pak v reakci sester, které naprosto na dně už tuto informaci přeslechnou a raději se baví úplně o jiných problémech.

Dejvické Tři sestry v historickém katalogu všech nastudování obsadily bezesporu přední místo. Velkou zásluhu má na tom nejen režisér Miroslav Krobot, ale celý soubor. Pokud budete mít náladu, běžte si zatančit spolu se Třemi sestrami do Dejvic, vždyť každý jsme veselý člověk, ale i zoufalec. Čechove – Krobote, díky.