Scéna.cz 

Jiráskův Hronov už je off

Největší národní festival amatérského divadla, 82. Jiráskův Hronov, skončil v sobotu 11. srpna 2012 koncertem skupiny WISHMAASTERS a závěrečným ohňostrojem. Po celý týden se tu žilo divadlem v nejrůznějších podobách: v divadelních sálech, v seminářích, v diskuzích, ale i na náměstí a v parku. Na 22 rozmanitých představení různých žánrů a divadelních stylů, amatérských, profesionálních či smíšených, procházely kritickými ohlasy účastníků, a občas vzbuzovaly kontroverzi.

Navzdory tomu, že se nad Jiráskovým Hronovem, stejně jako nad dalšími kulturními událostmi, vznáší velký otazník (zazněly i hlasy, že by tento tradiční festival měl z roční frekvence přejít na bienále či trienále, resp. že by měl být aspoň o pár dní zkrácen), přece jen toto setkání stejně naladěných lidí vytvořilo proud pozitivní energie i vstřícnou atmosféru k diskusi o divadle. A co bylo k vidění? Festival nabídl od všeho kousek, byť pro mnohé tradicionalisty citelně chyběla „divácká“ představení, tedy nějaký lehčí komediální kousek se zpěvy (přece jen na konci byli TŘI MUŠKETÝŘI DS Ty-já-tr Načerno Praha) nebo lehce psychologické drama (zde MIKVE DS Kroměříž za překvapivé účasti britsko-izraelské autorky Hadar Galronové, která přijela s celou rodinou). Pro mě byl citelnější nedostatek skutečně autorských věcí (pokud si nevystačíme s EMOčně dEMOličním EMOkálem IDOLLS Jiřího Jelínka a divadla DNO z Hradce Králové či dvěma minimalistickými opusy na divadla Kámen DEUS EX OFFO a RAS AL CHAJMA). Z autorského postmoderního divadla nakonec vyzněla nejlépe jevištní esej FAIDRA BĚŽÍ O ŽIVOT DS Relikty HMYZu z Prahy, v níž autoři vtipně propojili úryvky z různých verzi Faidry od antiky po Sarah Kaneovou s citáty z děl klasických i novodobých filozofů, literátů či sociologů, a spojili je v zajímavou koláž dramatického díla a zároveň komentáře k němu. To vše v scénické verzi zdůraznili ironickou nadsázkou, ostře růžovou popíkovou image scény a kostýmů, a také povýšení růžového robertka do pozice protagonisty příběhu. Mám pocit, že přesto nevzbudili tak kontroverzní reakci, jakou by si přáli. A tak nakonec to nejpozoruhodnější – alespoň z mého pohledu – vzešlo z inscenací loutkových, které se staly jakousi neokázalou oslavou českého hračičkářství. V tomhle jednoznačně vedl Tomáš Hájek z Bažantovy loutkářské skupiny DS J.J.Kolár při TJ Sokol Poniklá (mimochodem starosta této obce) se svým FAUSTEM. Nabídl svéráznou dvojexpozici faustovského příběhu, kdy zároveň v magické laboratoři (u starodávného Meotaru) sledujeme tvůrce, jak live animuje příběh Fausta, Mefista a Kašpara, boj mocností andělských i pekelných, „na pusu“ obstarává hudební doprovod, komentář i hlasy všech protagonistů, zatímco samotný Faustův příběh je promítán na plátno za ním. Starosvětsky vyprávěný příběh inspirovaný starým loutkářským textem je doplňován ve vizuálním výrazu kouzelnými detaily (listování v animované knize, mrkání sovy, či podepisování testamentu vlastní krví). Podobně vtipným opusem byla moralitka Hany Voříškové a hudebníka Matěje Pospíšila, variace na Puškinovu pohádku O zlaté rybce. Celá scéna se vešla do necek, kde bylo jak moře (dosolované protagonistkou během představení) a zemská část scény, jejíž součástí byly postavy-hlavy rybáře a rybářky z měkké hlíny. To umožňovalo manipulátorce přímo před očima diváků modelovat rybářce úsměv, postupně se rozšiřující až do protivného šklebu, a rybáři stejnou metodou hluboké vrásky na čele. A do třetice, pozoruhodná orchestrionová rakvičkárna LS Mikrle při ZUŠ F.A.Šporka z Jaroměře. Příběh orámovaný panoptikem živých figurín, hrajících pouze po vhození mince, nás posléze provedl HOTELEM, paralelou světa, symbolicky dočasným místem pobytu. V jeho obyvatelích jsme postupně rozeznali alegorické postavy - sedmero neřestí, jejichž nositelé postupně tato neřest zkosila a smrtka je s pobrukováním písně „Všichni už jsou v Mexiku“ postupně odklízela, až na scéně zbylo jen živé morče (tradiční rekvizita starých loutkářů). A na závěr ještě zmiňme DONA JUANA ANEB STRAŠLIVÉ HODOVÁNÍ, moderní variaci na barokní loutkárnu v provedení souboru Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu, kteří – ještě stále – stojí rozkročeni mezi amatérské a profesionální divadlo. Takže pestrá kytice představení, ale žádná neočekávaná bomba (jak to ostatně je i v dnešním profesionálním divadle).