Scéna.cz 

Zemřel herec Bronislav Poloczek

Svou postavou i svým herectvím byl Bronislav Poloczek zapamatovatelný dobře zapamatovatelnou osobností. Jeho pečlivé psychologické herectví, propojené s jemným smyslem pro humor, ho předurčilo k rolím jak vážným, tak i komickým. Pamatuji si jej především z jeho éry ve Studiu Ypsilon, ale také ze scén Národního divadla. Měl na kontě i spoustu rolí ve filmech a seriálech. V českém divadle po něm zůstala výrazná stopa.

Bronislav Poloczek se narodil v obci Horní Suchá na Karvinsku. S profesionálním divadlem začal už v sedmnácti letech, kdy se stal členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně. Teprve poté začala studovat herectví na brněnské JAMU. V roce 1960, v době studií, debutoval i ve filmu, Valčíku pro milion. Po skončení studií byl v angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1961-63), kde si zahrál mj. Vilíka v Měsíci nad řekou. V letech 1963-66 přešel do Krajského divadla v Mladé Boleslavi (Loupežník, Reaumur v Gorila ex machina) a poté strávil osm let na pardubické scéně (Šandor v Janošíkovi, Jaromír ve Zlém jelenovi, Melichar Mahuleno ve hře Kat a blázen). V roce 1975 se stal členem Naivního divadla v Liberci, pozdějšího Studia Ypsilon, s nímž přesídlil do Prahy (1975-1987). Právě zde ztvárnil množství tragikomických rolí netradičního repertoáru (Otec v Třinácti vůních, Hašek ve Voni jsou hodnej chlapec, Menšikov ve Voskové figuře, Sokrates v Rozhovorech se Sokratem či Gargantua ve hře Obr Gargantua, jeho smích a život).
V činohře Národního divadla si poprvé zahrál v roce 1987, od roku 1988 zde byl v angažmá. Objevil se v téměř 40 různých rolích, diváci si jistě vzpomenou na jeho Tartuffa, Pana Paula, Dantona v Dantonově smrti, Ředitele Zahajovačské služby v Zahradní slavnosti, Chochláče v Roku na vsi, Štěpána v Gogolově Ženitbě, Pejska v Šulajově O pejskovi a mačičke , Podleského v Paličově dceři, Muže v Turriniho hře pro jednoho herce Hotovo, konec!, Kašpara Šmejkala v Našich furiantech, Správce špitálu Zemljanika v Revizorovi či Kupsu ve Štechově Davidu a Goliašovi. Za roli Josefa v Turriniho hře Josef a Marie (2005) byl nominován na Cenu Thalie. Na jevišti Stavovského divadla vystoupil naposledy 12. řijna 2010 jako Starý Gobbo v Kupci benátském.
Ve filmu se začal pravidelně objevovat od konce 70. Let, většinou v menších rolích (Smrt načerno, Past na kachnu, Panelstory, Pozor, vizita, Kalamita, později v seriálech Létající Čestmír, Chlapci a chlapi, Ulice, Hospoda). V roce 1992 si zahrál roli kapitána Ořecha v Černých baronech.
Od roku 2006 se jeho zdravotní stav zhoršoval, ale s menšími přestávkami stále hrál až do roku 2010. Zemřel 16.března 2012. Poslední rozloučení s Bronislavem Poloczkem bude 23.března ve strašnickém krematoriu.