Scéna.cz 

Jindřich Honzl

V dalším portrétu z cyklu Česká divadelní režie, který společně připravili A. Kisil, R. Denemarková a J. Etlík, se seznámíme s životem a tvorbou režiséra, spojovaného asi nejvíce s protagonisty Osvobozeného divadla a filmy s Voskovcem a Werichem v hlavních rolích. Činnost Jindřicha Honzla však byla mnohem širší...

Jindřich Honzl (14.5.1894- 20.4.1953) český režisér, divadelní teoretik a pedagog. 1920-22 s J.Zorou založil a řídil recitační sbor Dědrasbor. 1925 spoluzakladatel agitační skupiny Modrá halena, 1926 s J.Frejkou založil experimentální scénu Osvobozené divadlo, kde 1926-29 a 1931-38 působil jako režisér a inscenoval též revue autorské a herecké dvojice J.Voskovce a J.Wericha. 1929-31 dramaturg a režisér Zemského divadla v Brně. 1931-38 spolupracoval s ND v Praze, Městským divadlem v Plzni. 1939-41 řídil Divadélko pro 99, 1945-51 člen ND (1945 člen umělecké správy, 1948-50 ředitel činohry), 1945-48 řídil Studio ND, 1951-53 pedagog (FF UK, DAMU). Vedle E.F.Burian a J.Frejky byl určující osobností levicového proudu české meziválečné avantgardy. Ve své režijní práci vycházel ze specifiky hereckého projevu a pomáhal rozvíjet šíři jeho výrazových prostředků. Teoretické práce - Roztočené jeviště (1925), K novému významu umění (1956), Základy praxe moderního divadla (1963). Z inscenací Hadrián z Římsů (Klicpera, 1930), Alchymista (Vančura, 1932), Jan Hus (Tyl, 1936), Julietta (Martinů, 1938), Pražský žid (Kolár-Vančura, 1946), pásmo Národní hrdina Julius Fučík (podle reportáže Psané na oprátce, 1946), Ze života hmyzu (Čapkové, 1946), Faidra (Racine, 1947), Maryša (Mrštíkové, 1948), Maloměšťáci (Gorkij, 1949), Josefína (Vančura, 1949).