Scéna.cz 

Premiéry sezony 2011/2012 Mahenova činohra

Julius Zeyer RADÚZ A MAHULENA
Česká klasika klasik, dramatická báchorka, která je bezesporu Zeyerovým nejpoetičtějším dramatem pokud jde o námět, nejlyričtějším z hlediska výrazového zpracování, nejvypjatějším v otázkách náladovosti, snivosti a emociálnosti. Zeyer se inspiroval u Boženy Němcové – pohádkami Šurina pan král a Otolienka, částečně i pohádkou Mahulena krásná panna. Hlavním námětem pohádky je láska, silný milostný cit, který člověka nejen posiluje v jeho životních strastech, ale je mu i záchranou, útočištěm, nakonec i smyslem života samého: „Co jsou všechny ty divy a zázraky proti tomu jedinému, největšímu, který se nazývá láska?“ Milostná dvojice Radúz a Mahulena jsou čistí, lyričtí hrdinové, zmítaní mezi dvěma silnými a diametrálně odlišnými mateřskými city. Na jedné straně syna zbožňující a na cizí ženu v jeho blízkosti žárlící Nyola, na druhém pólu k svým třem dcerám chladná a k té nejkrásnější, která probouzí a sama poznává lásku, krutá Runa.
Nádherné dílo nastuduje proslulý režijní tandem SKUTR, který tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Oba dva patří mezi nejzajímavější a nejuznávanější režiséry mladé generace. Jejich inscenace se prezentovaly s velkým úspěchem v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Velké Británii a na Slovensku. SKUTR získal mnoho ocenění (Cena Evalda Schorma, Cena Josefa Hlávky, Grand Prix a Divácká cena v letech 2007/8 na mezinárodním festivalu FIST v Bělehradě a další). Na inscenaci se dále podílejí - scéna: Jakub Kopecký; kostýmy: Simona Rybáková a hudba: Michal Nejtek. Premiéra 21. 10. 2011, Mahenovo divadlo

Lewis Carroll
Dramatizace vrcholného klasického díla literatury pro děti. Hlavní postava, neustále ohromená Alenka, se dostává do imaginativního světa plného podivuhodností. Alenčina dobrodružství čerpají svou podivnost ze světa snů: padání a neobvyklé změny tělesné, mluvící a přitom zcela po svém jednající zvířátka, oživování věcí, bezdůvodné proměny, nelogické a bezdůvodné přechody situací atd. Alenka v říši divů je fascinující nejenom fantasií a neobvyklou poetikou (která je velmi příbuzná surrealismu), ale též groteskním humorem, jenž mnohdy připomíná výtvory dadaistů.
Slavná kniha byla mnohokrát zfilmována, existuje dnes už velké množství vesměs vynikajících divadelních adaptací. Inscenace Mahenovy činohry premiérovaná před vánočními svátky je koncipována jako velkovýpravná podívaná pro celou rodinu s působivou scénografií a vynikajícími herci, kteří oživí neživý svět věcí a pohádkové říše.
Nádherná látka byla svěřena vynikající mladé režisérce Haně Mikoláškové. Režie: Hana Mikolášková. Premiéra 16. 12. 2011, Mahenovo divadlo

Lenka Plachá, Marek Hladký Zjevení pro Černou Madonu aneb Švédové před branami Brna
Dramatický příběh se odehrává během obléhání Brna švédskými vojsky, která vede obávaný generál Lennart Torstenson. Píše se rok 1645 a jen hrstka oddaných v čele s páterem Martinem Středou, rektorem jezuitské koleje, je odhodlána své město za každou cenu ubránit. Ironií osudu se velitelem městských obránců stává jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války, muž, který své zkušenosti získal právě ve švédské armádě – Jean Louis Raduit de Souches. Do funkce velitele obrany města Brna jej v březnu 1645 jmenoval samotný císař Ferdinand III. Ač francouzský hugenot, stal se velkou postavou barokního Brna. Po šestnáct týdnů se svými 1476 muži úspěšně vzdoroval dvacetinásobné švédské přesile. Přestože zemřel r. 1683 ve Vídni, brněnští obyvatelé na něj nezapomněli a přenesli jeho tělo do kostela sv. Jakuba Většího.
Součástí příběhu je i legenda o Černé Madoně – patronce města Brna – ikoně panny Marie s Ježíškem italobyzantského typu, snad z 2. poloviny 13. stol., nejstaršího deskového obrazu v českých zemích. Augustiánský klášter ji dostal od zakladatelova bratra, císaře Karla IV. Údajně se v největší válečné vřavě obraz panny Marie zjevil modlícím se obráncům Brna. Toto zjevení se stalo podle legendy jednou z hlavních příčin vítězné obrany města.
Zjevení pro Černou Madonu je velkoformátovým divadelním představením o vojenské cti a zradě, víře v Boha. V silném příběhu nechybí ani velká láska a sebeobětování, vykoupené nadějí, je to příběh o zradě, o obrácení se k vyšším duchovním hodnotám, o dilematu volby mezi osobním a nadosobním. Příběh obsahuje mysteriózní prvky, spojené s historickými reáliemi i s konkrétními osudy jednotlivých postav.
Hra vzniká z popudu primátora statutárního města Brna Romana Onderky k oslavám hvězdného historického okamžiku vítězství nad švédskými obléhateli moravské metropole v roce 1645. Projekt připravuje Zdenek Plachý. Premiéra 27. 1. 2012, Mahenovo divadlo

Oscar Wilde ►VĚJÍŘ LADY WINDERMEROVÉ
Světoznámá komedie irského mistra, která od premiéry (22.února 1892) vystřelila jejího autora na Olymp největších konverzačních komediografů.
Na začátku hry se lady Windermerová dozví, že její manžel několikrát týdně navštěvuje jistou dámu, která při svém příchodu do města neměla nic, a najednou se zdá mít víc než dostatek peněz. Lady Windermerová je ochotna uvěřit, že ji manžel podvádí. Projde si tedy jeho záznamy a zjistí, že opravdu na jméno té dámy, paní Erlynne, odvádí slušné dávky peněz.
Wilde napsal vynikající komedii, ve které dokázal propojit vtipně napsanou zápletku a úžasně živé charaktery s jiskřivými bonmoty a aforismy, kterými se ohromě vysmál pokrytecké morálce, jež přetrvává dodnes a je pravděpodobně nesmrtelná.
Komedii uvidí diváci ve fascinujících secesních scenériích a s úžasnými kostýmy, ve kterých se hercům bude dobře hrát. Wildeho komedie patří k nejvyšší škole hereckého mistrovství. Premiéra 23. 3. 2012, Mahenovo divadlo

Ingmar Bergman SEDMÁ PEČEŤ
Divadelní inscenace jednoho z nejvýznamnějších filmů (1957) génia světové kinematografie Ingmara Bergmana (1918-2007).
Název odkazuje ke Zjevení sv. Jana (8,1): „…rozlomím sedmou pečeť a poté nastane mlčení plné posvátné bázně…“ Bergman, inspirován středověkými moralitami a kostelními malbami, které viděl v dětství, když cestoval s otcem po Švédsku (filmu předcházela hra Malba na dřevo), si klade mučivé otázky po Boží existenci a po smyslu života vůbec, což vychází z jeho celoživotního hledání i existencialistických proudů padesátých let.
Rytíř Antonius Block se se svým panošem Jönsem vrací z křížových výprav do rodné země, kterou hrozivě sužuje morová rána. Do cesty se mu postaví personifikovaná Smrt, jež si libuje v radosti, že v lidech vyvolává strach. Aby si Block prodloužil čas žití, který potřebuje k odhalení tajemství bytí, nabízí Smrti šachovou partii. Smrt mu uspokojivé odpovědi neposkytne, volá Boha, ale z temnot se nikdo neozývá. Pro sebe naději nenalézá, ale podstatně ji přece objevuje, protože mu ji ukáže láskou prosycený způsob života rodiny kejklíře Jofa, který ve svém těžkém životě vidí půvab i smysl. Uvědomuje si, že zatímco sám neúspěšně hledal cestu k jistotě v intelektuálním tázání, v duchovní hře, tito lidé, aniž se o to klopotně snažili, ji už znají, smířeni se životem i s jeho světly a stíny. Vždyť oni chápou každé ranní probuzení jako dar a důvod k radosti, nikdy a v ničem nezeslabovaní jitřivou reflexí.
Mystické a mysteriózní dílo uvidí diváci ve velkolepé scénické podobě v režii Zdenka Plachého.Premiéra 20. 4. 2012, Mahenovo divadlo.

William Shakespeare ROMEO A JULIE
Snad nejslavnější tragédie o lásce všech dob. Shakespeare zasadil děj Romea a Julie do Verony, ve shodě se svými prameny zachoval základní zápletku, ale změnil některé podrobnosti. Milostné vzplanutí je zasazeno do bojů mezi Monteky a Kapulety, důvod na život a na smrt zuřícího konfliktu nikdy není objasněn. Shakespeare straní velkému lidskému citu. Nechává své hrdiny, aby se ve jménu lásky dopouštěli leckterých zapovězených skutků, ať už je to tajný sňatek proti vůli rodičů, protizákonná koupě jedu, či dokonce sebevražda a naopak ukazuje, jak fatální důsledky může mít lpění na zásadách rodové cti povýšených nad zákon. Ústřední dramatický konflikt, který se na různých rovinách projevuje rovněž jako střet mladých a starých, citu a rozumu, neodvratného osudu a svobodné volby, vrcholí poznáním o lidské nepoučitelnosti, jíž se v nerovném boji může vzepřít pouze milostný cit dvou mladých lidí jako hodnota ze všech nejvyšší.
Režie byla svěřena významnému herci a znamenitému šéfu souboru Divadla na Vinohradech Martinu Stropnickému, který v posledních letech prokázal i výjimečný talent režisérský. V Národním divadle Brno byla v jeho režii uvedena v rámci festivalu Trialog 2011 mimořádně úspěšná inscenace Zkouška orchestru. Režie: Martin Stropnický; scéna: Daniel Dvořák a kostýmy: Sylva Zimula Hanáková. Premiéra 22. 6. 2012, Mahenovo divadlo