Nepříliš šťastná interpretace francouzské klasiky
Divadlo Oskara Nedbala v Táboře přivítalo na své scéně v pátek 14. listopadu 2002 soubor pražského Divadla Pod Palmovkou, který se zde pohostinsky představil s inscenací Beaumarchaisovy komedie Figarova svatba.
Nastudovat dnes dílo, které vzbuzovalo v době svého vzniku pohoršení a bylo pro svou kritiku aristokratického společenského systému dokonce zakázáno, představuje pro současné inscenátory velkou výzvu. Režisér Ivan Rajmont se pokusil tento skvost francouzské dramatiky 18. století rázným způsobem aktualizovat a přiblížit jej tak vkusu dnešního obecenstva. Jeho inovační snahy jsou zpočátku velmi sympatické a především díky nim má také první polovina představení příslušný spád a dynamičnost. O polovině druhé to již bohužel říci nemůžeme. Panu režisérovi zde patrně došly tvůrčí nápady, které se nakonec snažil alespoň částečně nahradit některými přízemními vulgarismy, které z pohledu informovaného diváka toto mistrovské dílo po jazykové stránce spíše degradují. Výtvarná podoba inscenace je víceméně tradiční - příběh se odehrává v sevřených, mramor evokujících stěnách zámeckých pokojů, na obou stranách hracího prostoru jsou zasazeny zelené dveře, uprostřed scény je pak umístěna (rovněž zelená) balkónová terasa.
Do hlavních rolí byly obsazeny výrazné herecké osobnosti libeňského souboru. Miroslava Pleštilová není překvapivě onou představitelsky energickou komornou Zuzankou, herečka se spíše snaží umírněnými výrazovými prostředky vykreslit charakter milé a rozumné dívky, která je (nejen pro svou krásu) právem obdivována mnoha muži (včetně samotného hraběte). Její herecký i životní partner Aleš Procházka (Figaro) oproti ní ten správný interpretační klíč ke své postavě ještě hledá. Do role hraběnky Rosiny byla obsazena Hana Seidlová. Nikdo v žádném případě nepochybuje, že se jedná o herečku mimořádných uměleckých kvalit, svůj talent ale bohužel nemohla, vzhledem k částečně zarážející režijní charakterizaci této postavy, plně rozvinout. Proč musí být Rosina představena jako psychicky narušená groteskní figurka, které lze její osobní kouzlo a krásu jen stěží uvěřit? Ivan Jiřík je do sebemenšího detailu žárlivým hrabětem Almavivou, jenž je ochoten nekompromisně potrestat každé (byť jen sebemenší) podezření z nevěry své manželky. Naivně milujícího
Cherubína s úspěchem předvedl Jan Teplý ml. Marcela Nohýnková není pro roli Marcelliny typově vhodnou představitelkou. Je na ní zkrátka příliš půvabná. V rolích doktora Bartola a Soudce excelují Jan Skopeček a Vlastimil Bedrna.
Před několika lety byla na scéně Divadla Pod Palmovkou uvedena úspěšná inscenace Maupassantova Miláčka, kterou režíroval také Ivan Rajmont. Ačkoliv tuto hru nelze z mnoha hledisek s Figarovou svatbou srovnávat, jeho tehdejší interpretaci francouzské klasiky na této scéně bych dal z více důvodů přednost.
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih
Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek
Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu
Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek
Časopis 19 - sekce
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
OPERA/ TANEC
Julie a Romeo zakončí sezónu Jihočeského divadla
Poslední premiérou zimní sezóny Jihočeského divadla bude taneční divadlo Julie a Romeo, které uvedeme v modern celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Audioknihou roku 2023 se staly memoáry
Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se stala memoárová kniha Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie na celý článek