Scéna.cz 

Pokora a sebekritika po anglicku?

Kanadský soubor La La La Human Steps uvedl v Praze 20. a 21. října 2002 světovou premiéru choreografie Éduarda Locka, zakladatele souboru, pod názvem AMELIA. Autorem hudby je skladatel David Lang.
Superlativy se o tomto souboru neštřilo nejen v tiskových zprávách, ale i v programech k představení. Na jevišti jsme viděli technicky zdatné tanečníky, opakující donekonečna stále stejné staccatové hektické pohybové vazby v kruzích, vytvořených bodovými reflektory. Choreografie spočívala v tom, že někdy byly kruhy 2, jindy 3, pak třeba 6 a tanečníci do nich různě přecházeli.

Živý hudební doprovod spočíval v jednotaktových, někdy i dvoutaktových motivech hraných klavírem, houslemi a violoncellem, které se monotónně opakovaly 2 – 3 minuty. Někdy byl dokonce doprovodem celého tanečního čísla jen jednotaktový motiv na violoncellu a ženský vokál. Hudební doprovod ostatně tanečníkům vůbec nevadil, běhali při legatu a prováděli své pohybové motivy v naprostém nezájmu o motivy hudební. Vzhledem k tomu, že toto představení trvalo bez přestávky skoro dvě hodiny, je nejdecentnější označení NUDA.
V neděli 20.října vysílala televize záznam Nizozemského tanečního divadla. To byl skutečný umělecký zážitek a pohlazení po duši. Po shlédnutí tance plného invence, vtipu, duše a v symbióze s kvalitní hudbou bylo toto kanadské představení jako rána pěstí mezi oči. Snad existují v angličtině výrazy jako „pokora“ a „sebekritika“?