Scéna.cz 

Zelenkovo Očištění na Nové scéně ND

Na sklonku dubna jsme konečně měli možnost vidět nejnovější hru Petra Zelenky Očištění i v Praze. Díky projektu Nové scény ND mají možnost i pražští diváci shlédnout mnohé mimopražské projekty, za kterými by se museli jinak trmácet mnoho kilometrů. Překvapivé pro mě bylo, že ani při tomto jediném pražském představení nebylo v hledišti plno.
Petr Zelenka vstoupil do širšího povědomí diváků především svými filmy, ať už jde o kultovní Knoflíkáře, Příběhy obyčejného šílenství, tak i cenami ověnčený snímek Karamazovi. Jako divadelní autor má ale na kontě několik dalších pozoruhodných textů, v jejichž centru většinou stojí nějaký podivín. Nejnovější dramatický text vznikl na objednávku pro Teatr Stary v polském Krakově, a to je tak důvod, proč jména protagonistů nejsou česká. V Polsku jej Zelenka režíroval sám. U nás o něj mělo původně zájem vinohradské divadle, ale patrně zaleklo dost provokativního námětu a od projektu odstoupilo. Takže české prvenství patří agilnímu uměleckému šéfovi Jihočeského divadla Martinu Glaserovi, který se ujal režie a do hlavní role obsadil ředitele divadla, herce Jiřího Šestáka.

Hra Očištění vypráví o Michalovi, spisovateli ve středním věku, jehož život i díla patří k průměru. Žije si relativně šťastně, byť postupně v jeho životě odhalujeme různé podivnosti (např. to, že sype manželce pravidelně do pití uspávací prostředky). Jednoho dne po společném večírku se sousedy, kdy dostane na starost jejich desetiletého syna, chlapečka uspí a znásilní. Jen tak, bez nějakého hlubšího důvodu (podle všeho tu nejsou ani homosexuální či pedofilní sklony – a to je tento čin horší). Uspokojení nepocítí, ale začne jej přece jen hryzat svědomí. Svěří se kamarádovi nakladateli a nakonec společně přijdou na to, že Michal vystoupí v pořadu Očištění, kde se ke svému zločinu přizná. Kamarád nakladatel doufá, že tím se podpoří propagace autorovy knihy. Michal se tedy přizná, ale vzápětí zjistí, že to nebyl přímý přenos. Nakonec se ukáže, že pořad nebude ani odvysílán. Pořad Očištění už totiž diváky netáhne, takže se nasadí pořad nový – odvázanější. A Michal se paradoxně stane jeho dramaturgem. To je stručný obsah děje.
Hra Očištění je odvážným pokusem o novodobé zpracování tématu zločinu a trestu. Hrdina (či anti-hrdina) zůstává nepotrestán. Zelenka tak na jedné straně pokračuje v sérii portrétů různých podivínů, v tomto případě však zachází úmyslně do extrému. Jak se zdá, nejde v tomto případě zdaleka jen o modelový psychologický příběh ústřední postavy děje. Spíše se prostřednictvím příběhu a jeho vyústění poukazuje na úchylnost současné společnosti, která je hluboce lhostejná k lidským prohřeškům, ba zločinům. Každý je tak zahleděn do sebe a do svých starostí, že obecné etické hodnoty a jejich porušování vůbec nevnímá.
Scéna Jaromíra Vlčka v první části rozděluje scénu na televizní studio v pozadí, a přední část scény, které se stává „zákulisím“, ale také bytem. V druhé části scéně dominuje obrovský naddimenzovaný gauč, vůči kterému vypadají protagonisté děje jako drobný hmyz. Od „reálu“ se tedy symbolicky posuneme ke grotesce.
Režisér Martin Glaser vede herce k téměř realistickému psychologickému herectví (Petr Zelenka při diskusi po představení přiznal, že jeho režijní verze v Polsku byla daleko grotesknější). Z představitelů nejvíce zaujal Jiří Šesták v hlavní roli spisovatele Michala. Není divákům na první pohled ani zvlášť sympatický, ale ani nesympatický. Jeho podivnost jen pomalu vybublává na povrch. Je, přes exkluzivní povolání spisovatele, takovým poněkud šedivým člověkem středního věku, u kterého by nás nikdy nenapadlo, že je schopen činu, který spáchal. Právě tato odkazuje k dnešním antihrdinům, kteří nemívají démonický vzhled, ale ve společnosti si jich ani nevšimnete. To je vlastně i důvod, proč mu nikdo nevěří, že by byl schopen spáchat zločin a odkazuje jej tak do anonymity. Výraznou postavou je nakladatel Andrej Zdeňka Kupky, ve kterém se sice nejdříve zvedne určitá vlna odporu, ale pak dá přednost vlastním pragmatickým cílům. Ženy, jak už to u Zelenky bývá, jsou většinou nesnesitelné – ať je to Michalova manželka Monika (Jaroslava Červenková), stále lehce (či těžce) ovíněná, sexuchtivá sousedka Eva (Věra Hlaváčková), maskérka, toužící po kariéře (Dana Verzichová), či Kasia (Lenka Krčková), která neváhá svést muže své sestry a dělat mu hysterické scény.
Příběh – byť je nazýván moralitou – daná fakta pouze předkládá bez jakékoli snahy o moralizování, a nechává tak na divákovi, aby podle svého žebříčku hodnot soudil. Poselství je ovšem jasné: dnešní svět a lhostejnost společnosti umožňuje, aby se děly zločiny a viník nebyl potrestán. Zatímco ve středověkých moralitách se zločin trestá propadnutím peklu, dnes zůstává peklo mezi námi. A je na pováženou, že mnozí lidé jsou už natolik otrlí, že své prohřešky, ba zločiny páchají bez mrknutí oka. Zůstávají nepotrestáni, a život jde dál.