Scéna.cz 

Josef Suk interpretuje Bohuslava Martinů

I když máme před sebou reediční snímek, jde o jeden z nejdůležitějších vydavatelských počinů v jubilejním dvouletí Bohuslava Martinů. Jestliže v roce prvního vydání (1974) obou skladatelových houslových koncertů byla jejich nahrávkám v hudební veřejnosti věnována mimořádná pozornost, ani pětatřicet let od vzniku nic neubralo na jejich jedinečné kvalitě. Josef Suk pořídil zvukový záznam obou koncertů v ideálním věku 44 let, v době, kdy byl pravidelným hostem nejprestižnějších světových koncertních pódií. Snímky ho tedy zastihují ve vrcholné interpretační formě. Je zřejmé, že sólista i Česká filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna, který měl k autorově hudbě celoživotní hluboký vztah, věnovali realizaci nahrávky maximální péči. Navíc v případě Houslového koncertu č. 1 zde sehrála podstatnou roli skutečnost, že skladatel dílo kdesi v Evropě ponechal při útěku do Spojených států, premiéry se nedočkal a do roku 1973 nebylo provedeno. Autograf našel martinůovský badatel Harry Halbreich až roku 1968 a k premiéře došlo teprve čtyřicet let po vzniku skladby v Sukově provedení v Americe s Chicago Symphony Orchestra za řízení Georga Soltiho. Bezprostředně poté – vlastně jen za několik dnů – poznala dílo v podání našich protagonistů také Praha. A mnohem později, při reedici svého vlastního katalogu děl B. Martinů – jak uvádí ve svém zasvěceném a podrobném komentáři autorka sleeve-note Sandra Bergmannová – mohl Halbreich přidělit dílu definitivní signaturu, totiž H. 226 (recte H. 228/233).

Připomeňme ještě, že na pohnutých osudech skladby se podepsala také nesnadná skladatelova spolupráce s houslistou Samuelem Dushkinem, na jehož objednávku původně vznikala. Suk hraje obě rychlé, mimořádně interpretačně náročné krajní věty s virtuozitou, při níž se tají dech, zatímco ve středním Andante svým sólovým nástrojem dokázal mistrovsky zdůraznit niternost a vroucí melodiku. Rovněž Houslový koncert č. 2, H. 293 komponoval Martinů na objednávku: stalo se tak v období mezi únorem a dubnem 1943 a houslista Mischa Elman dílo premiéroval ještě téhož roku 31. prosince s Boston Symphony a Sergejem Kusevickým. A také tento koncert je mistrovským dílem svého tvůrce, nicméně svou lyričností stojí na začátku nové cesty, hodně vzdálené od kompozičních výbojů pařížských dvacátých a třicátých let. A znovu zde Suk imponuje svým mimořádně ušlechtilým projevem výjimečné emocionální intenzity a nástrojovou virtuozitou, s níž podává závěrečné Poco Allegro 3. věty. Oba houslové koncerty doplňuje Suk v nezvyklé roli violisty Rapsódií-koncertem pro violu a orchestr. Snímek vznikl v roce 1987, tedy o čtrnáct let později než oba houslové koncerty a sólista v něm zúročuje své zkušenosti zralým, svrchovaným uměleckým výkonem. Martinů Rapsódii sice komponoval na objednávku z Clevelandu, kde byla také v roce 1953 Jashou Weissim a dirigentem Georgem Széllem s Cleveland Orchestra provedena, avšak zakódoval do ní své nejniternější pocity a myšlenky. Violový koncert představuje v tvorbě Bohuslava Martinů novou fázi uměleckého zaměření, nechává volně plynout své nápady a nesnaží se je spoutávat žádnými formálními hranicemi, jak to dosud činil. Otvírá se mu svět v nových barvách – vede to k novým inspiracím, k nové kvalitě jeho hudby. Odtud vede další cesta k jeho nejznámějším Freskám Piera della Francesca, k operám Řecké pašije a Ariadna, k oratoriu Gilgameš. I když v novém působišti v Americe nijak nestrádal, z jeho hudby se stále zřetelněji ozývá nostalgický tón, touha po domově.

SUPRAPHON SU 3967-2
Bohuslav Martinů: Koncert pro housle a orchestr č. 1, H. 226 (recte 228/233), Koncert pro housle a orchestr č. 2, H. 293, Rapsódie-koncert pro violu a malý orchestr, H. 337
Josef Suk – housle, viola; Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann. Nahráno v pražském Rudolfinu 5.–7. 11. 1973, 24.–26. 9. 1973 a 18. a 20. 11. 1987, hudební režie Eduard Herzog, Pavel Kühn, zvuková režie Miloslav Kulhan a Václav Roubal, digitální remastering z originálních pásů Oldřich Slezák, Rudolfinum Studio, Praha 2009. Vydáno 2009.
Celkový čas 72:31 AAD/DDD STEREO. Zdroj Hudební rozhledy 05/2009 - Ludvík Kašpárek.