Scéna.cz 

Sergej Prokofjev: HRÁČ

Opera HRÁČ Sergeje Prokofjeva je na operních jevištích spíše vzácností. O to více potěší, že ji do svého vysílání zařadil Český rozhlas 3 – Vltava. Na její uvedení se můžeme těšit v sobotu 12. dubna 2008 od 19:30 h. Přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku za laskavého přispění nadací Annenberg a Vincent A. Stabile. Připravil a o přestávce se svými hosty hovoří Ivan Ruml. V hlavních rolích se pod taktovkou hostujícího šéfdirigenta Valerije Gergijeva představí Olga Gurjakovová v roli Poliny, Larissa Ďadkovová jako bohatá tetička, Vladimír Galuzin jako Alexej a Sergej Alexaškin jako zbankrotovaný generál.

Příběh se odehrává v jednom evropském hráčském středisku v šedesátých letech 19. století. Alexej (Vladimír Galuzin) dělá v německých lázních Roulettenburg společnost generálovi (Sergej Alexaškin), který je zamilován do koketní Mlle Blanche (Olga Savovová). V hazardu přišel téměř o všechny peníze, a jelikož dluží velkou částku francouzskému markýzovi, s netrpělivostí čeká na smrt své bohaté tetičky "Babulenky". Ta se však zotaví, přijede do lázní a prohraje celý svůj majetek. Generálova nevlastní dcera Polina (Olga Gurjakovová), kterou miluje Alexej, se má provdat za markýze (Nikolaj Gassijev). Aby tomu zabránil, usedne Alexej k hracímu stolku a skutečně se mu podaří rozbít bank. Polina mu však nabízené peníze hodí do tváře.

Ruský skladatel a klavírista Sergej Prokofjev se narodil 11. 4. (23. 4.) 1891 v Sosnovce na Ukrajině. Ještě předtím, než nastoupil studia u Ljadova a Rimského-Korsakova v St. Petěrburgu, zkomponoval tři opery. Nejvíc se však naučil od svého pedagoga Mjaskovského a ovlivnil jej rovněž Čerepnin, u něhož studoval dirigování. Již v opeře Maddalena (zkomponované v roce 1911-13) se objevily prvky, které posléze rozvinul v opeře Igrok (Hráč, dokončené v roce 1924) a Ognennyj angel (Ohnivý anděl, operu vytvořil v roce 1923). Tématem všech těchto prací byla posedlost muže ženou, která má na svou oběť blahodárný a současně zhoubný vliv.
Za první Prokofjevovu skutečně vyzrálou operu lze považovat Hráče, v níž se záměrně postavil proti Wagnerovi a která je nejen vynikající studií lidské vášně, ale i vtipnou komedií. Přestože v tomto případě zvolil spíše metodu konverzační opery, odhalil svou schopnost lyrického výrazu, jasné charakterizace a zájem o abnormální či extrémní stavy lidského vědomí.
Po revoluci odešel Prokofjev z Ruska a během cesty po USA zahájil práci na opeře Láska ke třem pomerančům (1921), která navzdory počátečnímu úspěchu vyvolala rozporné reakce.
V roce 1936 se Prokofjev vrátil do Ruska. Politický útlak se ho zprvu osobně nedotkl. Začal však tvořit metodou socialistického realismu díla rozporné kvality, kterou už v roce 1941 opustil při psaní opery Zásnuby v klášteře (známé též pod názvem Maškaráda.) Nestrojená prostota příběhu našla odezvu v přirozených výrazových prostředcích a té nejpůvabnější hudbě, jakou kdy autor napsal. Ve Vojně a míru (1943) se Prokofjev vrátil k rozmachu znovu upomínajícímu Glinkův vzor.

Prokofjev zemřel v rozporuplném čase politických bojů o moc v sovětském státě, 5. 3. 1953 v Moskvě. Dílo Sergeje Prokofjeva: 8 oper, mj. Láska ke třem pomerančům (1921), Hráč (1929), Ohnivý anděl (koncertní provedení 1928, scénické 1955), Vojna a mír (1943), Zásnuby v klášteře; 7 baletů, mj. Romeo a Julie (premiéra v Brně v roce 1938), Popelka (1945), hudba k filmu Ivan Hrozný (1945); 7 symfonií (1. symfonie Klasická), symfonická pohádka Péťa a vlk (1936), hudba k filmům S. M. Ejzenštejna, 11 instrumentálních koncertů, komorní hudba (9 klavírních sonát), vokální hudba.