Scéna.cz 

Zemřela někdejší sólistka baletu ND Naděžda Sobotková

20.dubna 1923 – 20.března 2014)
V požehnaném věku odešla někdejší sólistka baletu pražského Národního divadla a taneční pedagožka Naděžda Sobotková.
V Národním divadle strávila neuvěřitelných 75 let! Jako tanečnice byla aktivní do 42 let, pracovala též jako asistentka choreografie, a taneční pedagožka. O počátcích své kariéry promluvila v rozhovoru pro časopis Vital v roce 2011: „Když máte na něco talent, musíte mít ještě štěstí.
A to já měla. Končila jsem obecnou školu a jako závěrečné vystoupení pro rodiče jsme si připravili pohádku, kterou jsme hráli na Žižkově v Akropoli. Přišla se tam podívat slečna Händlová, která měla baletní školu. Přivedla si své žačky, které už hrály víly, zatímco my jen nějaký ten stromeček. Když jsem viděla, jak se chlubí, začala jsem je napodobovat. Slečna Händlová si mě všimla, přišla k mé mamince a řekla jí: v té žábě něco je, dejte ji ke mně, beru třicet korun měsíčně, hodiny dávám v Korunní třídě. Tak to začalo...“

Další šťastnou náhodou bylo setkání matky s bývanou spolužačkou Marií Šponarovou, sólistkou baletu ND, která jí zprostředkovala baletní hodiny u šéfky baletu Jelizavety Nikolské. Na své první představení vzpomínala i po mnoha desetiletích s láskou...“To mi bylo čtrnáct. Představení se jmenovalo Panna Pussy, zaskakovala jsem za jednu z osmi tanečnic od Nikolské a brala 1500 korun měsíčně! Náš rodinný rozpočet se ohromně vylepšil. Pak už to šlo rychle. Nikolská měla smlouvu v Holandsku, dostala jsem se ven a poprvé viděla moře. Když mi bylo šestnáct, v zimě 1939, konal se konkurz do baletu Národního divadla. Byla jsem přijata v srpnu, už za protektorátu, jako elévka; ve smlouvě byl uvedený plat 600 korun měsíčně plus padesát korun příplatek na spodní prádlo a líčidla.“ Od roku 1948 působila v ND jako sólistka a od roku 1959 jako baletní mistryně a vedoucí operního baletu ND. Kromě aktivního tance se na mnohých inscenacích podílela jako asistentka choreografie. Mezi její nejuznávanější role patřila např. Žena v Mlýnu na ženy, Květen, Leknín a Nový rok v baletu Z pohádky do pohádky, Bohyně světla v Prométheovi, Tao-Choa v Rudém máku, Lotty ve Filosofské historii, Rusalka ve Viktorce, Zlá sestra v Popelce, Ančka v Jánošíkovi, Amor v Plamenech Paříže nebo Motýlek v Karnevalu. V 50.letech začala studovat taneční pedagogiku na taneční katedře DAMU, a v roce 1953 společně s kolegyněmi Olgou Páskovou a Věrou Ždichyncovou, obnovila Baletní přípravku Národního divadla, kterou vedla do roku 2010. Při této práci jí prošlo rukama několik tisíc žáků, mezi nimi i dnešní kambodžský král Norodom Sihamoni. Na to, jak se k ní dostal, zavzpomínala v časopise Vital 2011. „Když mu bylo devět let, přivedl ho tatínek král do naší baletní přípravky. Už jako malý měl výjimečné schopnosti pro klasického baletu. Jeho otec zjistil, že se může jet učit do jedné z tehdejších satelitních zemí, do Československa. Vystudoval u nás konzervatoř i vysokou školu. Pak se vrátil do Kambodže, kde ho ale polpotovci uvěznili a popravili pět jeho sourozenců. Podařilo se mu odjet do Francie, kde se stal profesorem na konzervatoři. Po pádu režimu se do Kambodže vrátil, stal se vyslancem při Unesco a v roce 2004 byl zvolen králem. Když jsme si po letech domlouvali setkání, povídal mi: Paní profesorko, já se tak těším, až přijdu do vašeho kamrlíku na pumprlíka. Kamrlík říkám svojí malé kanceláři v Národním divadle, pumprlík je zas malé kafe. A on to navíc umí říct dokonalou češtinou. Je to jediný král na světě, který mluví česky. A určitě jediný, kterému tykám.“ Naděžda Sobotková si zahrála i v několika filmech, mj. v Schormově Každý den odvahu (1964). Sobotková byla aktivní do vysokého věku, v roce 1998 obdržela cenu Senior Prix nadace Život umělce. K jejím devadesátým narozeninám vyšla autobiografická kniha, kterou se Sobotkovou připravila Alena Šloufová pod názvem Národní divadlo? Alfa i omega mého života!.