Scéna.cz 

VÄRTTINÄ - Utu

Šest let uplynulo od posledního alba finské legendy Värttinä a nebylo jisté, zda kapela ještě přidá další nahrávku. Dlouhé čekání ukončila až nahrávka pojmenovaná Utu, v překladu Mlha, která hlásí návrat kapely. Värttinä proslula ve světě díky originální dámské vokální interpretaci finských tradičních písní spojenou se skvělými aranžemi propojujícími folkrock, jazz a elektroniku. Nové album rozhodně početný zástup fanoušků nezklame.

Finské divoženky již třicet let prezentují runo písně z Karélie a vesnické tradici dokázala Värttinä dát přitažlivou formu, která zaujala posluchače po celém světě. I za to obdržela kapela v roce 2012 na prestižní cenu hudebního veletrhu Womex. Od roku 2006, kdy vydala kapela album Miero, prošla Värttinä personální proměnou: zakladatelka, zpěvačka Mari Kaasinen nechala multiinstrumentalistovi Matti Kalliovi postavit novou doprovodnou kapelu a se zpěvačkami Susan Aho a Johannou Virtanen dopředu oznámila, že na jedinečném zvuku se tím nic nemění.

Nové album Utu postrádá něco divokosti předchozích alb, ale Värttinä to nahrazuje zpěvností a hitovkami Tuuterin Tyttäret, Vaeltaja nebo Helleleo. Propojení tradice a moderní hudby opět funguje perfektně a kapela si připravila i několik překvapení, jako je hostující jojkující Wimme Sari ve skladbě Manattu nebo v závěrečné ukolébavce Uinu doprovází Johannu Virtanen nástroj se kterým Värttinä začínala: citera kantele.

Na to že Finů je pouhých 5 milionů, představují hudební mocnost. Významný podíl na tom má Värttinä (Vřeteno). Skupina vznikla roku 1983 v městečku Rääkkylä v severovýchodním Finsku, které leží 40 km západně od nynější rusko-finské hranice, v kraji s historickým názvem Karélie, která má na hudební mapě Evropy ojedinělé postavení. Podobně jako Morava totiž představuje nárazníkovou zónou mezi východem a západem. Vikingové, kteří ovládali mořské cesty na západ, tu před tisícem let obchodovali s Ugrofiny, kteří přišli naopak z východu. Do formování finského hudebního jazyka se promítly i skandinávské dějiny: Finsko bylo sedm set let součástí Švédska, v 19. století připadlo Rusku, samostatný finský stát vznikl až v roce 1917.
Zrod Värttinä je spojován s "finským folkovým undergroundem". Houslista a skladatel Konsta Jylhä natočil roku 1974 album, které získalo jako první finská folková nahrávka zlatou desku. "To hnutí naší lidovou hudbu zachránilo," vzpomíná houslista Kari Reiman. "Vznikla spousta kapel s houslemi a kontrabasem, které hrály skandinávské tance." Värttinä z tohoto stereotypu vybočovala, prvotní sestavu tvořily ženské hlasy a finská citera kantele. Lidové zpěvy z Karélie se v podání Värttinä proměnily ostře rytmické písně, jejichž puls vycházel z mluvené řeči. Roku 1992 vytlačila Värttinä albem Oi Dai z finského žebříčku světové hvězdy. Hudba z lokálních kořenů získala podruhé v dějinách Finska zlaté album.
Tvorbu Värttinä významně ovlivnilo Oddělení lidové hudby na Sibeliově akademii v Helsinkách. Jeho zakladatel Heikki Laitinen měl krédo: Ovládnout tradiční styly hraní a zpěvu, prolomit vžité bariéry a vytvořit lidovou hudbu budoucnosti. "Kdybychom tam nestudovali a neučili se ty staré příběhy a melodie, ve Finsku by se dnes hrál stejný mezinárodní pop jako jinde v Evropě," říká Janne Lappalainen. Finská akordeonistka Maria Kalaniemi dodává: "Kdyby tehdy na Laitinenově místě stál někdo jiný, dodnes bychom hopsali na podiu v lidových krojích a hráli stále totéž."